eSeznam.cz

Toto onemocnění způsobuje akutní encefalitidu, čili zánět mozkové tkáně. Číslo obětí, které si vzteklina ročně vyžádá je zarážející: padesát pět tisíc lidí. Nejvíce obětí pochází z afrického venkova a Asie, kde se méně proočkovávají domácí zvířata a očkování nakažených je hůře dostupné. Přenášeči tohoto onemocnění jsou pouze zvířata a to především savci. Někdy se může choroba vyskytnout i u ptáků, ale to jsou vzácné případy. Člověk se obvykle nakazí kvůli škrábnutí, kousnutí nakaženým zvířetem, ale také z jeho slin. V Čechách patří mezi nejnebezpečnější přenášeče lišky, kočky, psi, jezevci a dokonce i netopýři. V jiných světových oblastech tuto chorobu přenáší skot, mývalové, kojoti a hyeny.

Před smrtí může člověka zachránit jen okamžité očkování po nakažení a imunoglobuliny. Pokud se tak nestane, zemře.

Rizikový faktor této nemoci představuje vystavování se nakaženým zvířatům. V našem prostředí se lidé obvykle nakazí od zvířat žijících ve volné přírodě. Ve zvýšeném nebezpečí jsou také ti, kteří se se zvířaty denně stýkají při zaměstnání. Oproti tomu v hudších oblastech Afriky, Asie i v některých místech Jižní Ameriky se nákaza šíří především kvůli zvířatům zdomácnělým. Nejsmutnější na tom všem je, že se nejčastěji nakazí děti.

První projevy nemoci se dostavují až po uplynutí inkubační doby, jejíž délka může být různá. Tyto projevy jsou nespecifické a připomínají spíše chřipku. Jedná se o bolest hlavy, nechuť k jídlu, zvýšená teplota a únavnost, nevolnost a bolest svalů. Kromě toho nemocný cítí škubání a brnění v ráně. Charakteristické příznaky však na sebe nenechají dlouho čekat, týkají se především nervové soustavy. Bolest hlavy zesílí a je akutní. U nemocného se zvýši dráždivost, jeho pohyby jsou agresivní. Částečně mu ochrnou různé části těla. Ochrnutí může někdy na čas ustoupit, ale za nějakou dobu se zase vrátí. Pacient trpí svalovými křeči a záchvaty, které jsou podobné epileptickým. Jeho zdravotní stav se projeví i po stránce duševní. Mezi takové příznaky řadíme nekontrolovatelné vzrušení nebo rozrušení, nemorální myšlenky, záchvaty úzkosti a deprese. Potíže se spánkem, které časem zajdou tak daleko, že je dotyčný zcela neschopný spát. Nemocnému se nevyhnou ani halucinace. Negativní ovlivnění svalů celého těla, zejména očí a obličeje je příčinou neschopnosti mluvení a dvojitého vidění. Zvlášť velké nebezpečí znamená postižení dýchacího svalstva. Pokud je totiž bránice nepohyblivá, dochází nejen k potížím s dýcháním, ale v konečném důsledku také k tomu, že pacient nemůže dýchat vůbec. Projevů a příznaků vzekliny je pochopitelně mnohem víc. Typický obraz nemocného vypadá asi takto: Pěna u úst, kterou způsobuje nadměrná tvorba slz a slin. Kromě již zmíněné neschopnosti mluvit se pacient v pozdním stádiu nemoci potýká s neschopností polykat. Což u něj vyvolá panický strach z vody. Nejraději by uhasil žízeň, která je čím dál silnější, ale kvůli neschopnosti polykat dostane při pohledu na vodu záchvat paniky. Střídají se období mánie a letargie. Tyto stavy vyvrcholí kómatem a smrtí, kterou obvykle zapříčiní nedostatek dechu.

Existují lidé, kteří vzteklinu přežili i přes rozvinuté příznaky. Pro většinu z nich to však skončilo nenávratným poškozením mozku. Případy mladých lidí a dětí, na kterých tato nemoc nezanechala žádné následky, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Byly totiž jenom dva.

Jelikož se rozvinutá vzteklina prakticky léčit nedá, je nezbytné svěřit se do péče lékaře co nejdříve po kousnutí zvířetem. Lékař ránu vyčistí, desinfikuje a ověří si, zda byl pacient očkovaný proti tetanu. Než podá očkování proti vzteklině, zeptá se pacienta, jestli byl útok zvířete vyprovokovaný, či nikoliv. Nevyprovokovaný útok totiž poukazuje na to, že zvíře je agresivnější, což zvětšuje i riziko nákazy. Dále jej bude zajímat jaké zvíře pacienta kouslo nebo škráblo. Ne každé zvíře totiž přenáší virus onemocnění. V případě, že se jednalo o psa, jehož záznamy se dají najít, se lékař blíže seznámí s jeho očkovací minulostí. Teprve když ani pak není jisté, že se daný člověk nenakazil, přistoupí k očkování. Kontakt, ke kterému může dojít mezi člověkem a přenášečem, může byt trojího druhu. U prvních dvou druhů se používá vakcína. V případě třetího se vše řeší vzteklinovými protilátkami a imunoglobuliny. Očkování proti vzteklině objevili v roce 1885 Louis Pasteur a Émil Roux. Základ původní vakcíny tvořila sušená nervová tkáň nakažených králíků. Vakcíny, které se používají v současnosti, mají základ v diploidních buňkách a první dávka se aplikuje deltovým svalem v co nejkratší době po nakažení. Čtvrtý, sedmý a čtrnáctý den musí být podány další dávky. V roce 2005 lékaři uvedli mladou nakaženou pacientku do kómatu a podali jí několik léků ve snaze ušetřit její mozek, než si její imunita poradí s virem. Taková léčba měla úspěch pouze v jednom dalším případě a lidé, které se tímto způsobem podařilo vyléčit, byli velmi mladí. Starší pacienti nepřežili.

Nejvhodnější prevencí je plošné očkování nejen psů a dalších domácích zvířat, ale i zvířat divokých, jakými jsou u nás lišky a v USA mývalové. Ve vyspělých zemích je naštěstí toto očkování již zavedeno, v rozvojových však vzteklina nadále znamená vážný problém.

Nejsnadnějším způsobem, jak zabránit nákaze, je vyhýbat se podezřelým zvířatům. Někdy se totiž přenášeč chová zvláštně. Buď to je velice agresivní, nebo přítulný. Mívá také pěnu u tlamy. Důležité je neznámé zvíře nedráždit a vyhnout se mu. Rodiče by měli věnovat svým dětem zvýšenou pozornost, protože, jak je známo, děti zvířátka rády hladí a krmí. Vůbec je nezajímá, že to zvíře neznají.

Člověk se může nemoci postavit, i když už došlo ke kousnutí. Po dobu deseti minut je vhodné ránu omývat mýdlovou vodou. Rovněž neuškodí, nanesete-li na ránu alkohol nebo jódovou tinkturu a překryjete ji sterilním obvazem. Nejdůležitější ale je okamžitě se dostavit na nejbližší pohotovost, protože podezření na vzteklinu se neobejde bez ošetření v nemocnici. Zvíře, které daného člověka kouslo, by mělo být odchyceno a vyšetřeno veterinářem. Jednak proto, aby se zjistilo, zda je zvíře skutečně infikované, a také, aby mohla být zmonitorovaná situace ohledně vztekliny v dané oblasti. Pokud známe majitele zvířete, je zapotřebí si vyžádat od něj dokumenty zvířete, zvlášť očkovací průkaz.

Důležité upozornění na závěr! Právě teď během března a dubna je nákaza virem největší. Tak pozor na to. Přeji Vám, ať se v tomto rizikovém období ani jindy v roce s žádným nakaženým zvířetem nesetkáte.

Krystyna Kędziorová