eSeznam.cz

Název onemocnění není bezvýznamný. Slovo dětská, slovo mozková poukazuje na postižené místo a slovo obrna vyjadřuje potíže, kterými postižený trpí. Jsou to potíže s hybností těla. DMO způsobuje, že se špatně vyvíjejí nebo jsou poškozeny motorické části mozku, což je důvodem nedostatečné kontroly hybnosti a držení těla i končetin. Projevy postižení lze odhalit během prvních měsíců nebo let života dítěte. „Výhodou“ této nemoci je, že se s přibývajícím věkem nezhoršuje.

Rizikové faktory dětské mozkové obrny

Odborníci museli dlouho vyvíjet značné úsilí, sledovat průběh těhotenství a vývoj plodu u dětí, kterým DMO hrozila, aby mohli definovat alespoň některé rizikové faktory. Může být třeba konec pánevní u porodu. Znamená to, že se dítě narodí nohami napřed místo hlavičkou. Během komplikovaného porodu může u nemluvněte také dojít k různým oběhovým nebo dýchacím potížím, což později způsobí DMO. U dětí, které se narodily s viditelnými vadami a vrozenými malformacemi, jakými jsou například malformace obličeje nebo rozštěp páteře. Apagar skóre, které charakterizuje stav novorozence, má rovněž vliv na výskyt nemoci, pokud je nízké.

Lékaři určují hodnotu AS pravidelným sledováním srdeční frekvence, dýchání, svalové napětí barvu kůže a reflexy novorozence. Všem těmto nálezům bývají přiděleny body od 1 do 10. Čím má daný nález více bodů, tím je podobnější normě. Dalším rizikovým faktorem je vícečetné těhotenství. Takže zvětšené riziko onemocnění se vyskytuje u dvojčat, trojčat nebo vícerčat. Pokud máte doma nebo ve svém okolí dítě, u něhož bylo před narozením všechno v pořádku, jen se narodilo o něco dřív a mělo nízkou porodní váhu, ale přesto trpí DMO, nedivte se tomu příliš. Nízká porodní hmotnost (nižší než 2,5 kg) a nedonošení dítěte (narození před 37. týdnem těhotenství), rovněž představují riziko. Samozřejmě, že z těchto faktorů nelze vyloučit nemoci matky, jakými jsou porucha štítné žlázy, mentální retardace nebo epilepsie, a také komplikace během těhotenství. Takovými komplikacemi jsou například krvácení z pohvy mezi 6. a 9. měsícem těhotenství nebo zvýšený obsah bílkovin v moči matky v posledních týdnech. V případě, že novorozenec dostane krátce po narození epileptický záchvat, je pravděpodobnější, že jej v pozdějším věku postihne DMO. Ačkoliv jsou epileptické záchvaty způsobeny poškozením mozku, nejsou příčinou DMO. Představují pouze jeden z mnoha příznaků této nemoci. Vyjmenované signály usnadňují lékařům vytipovat děti, které by mohly trpět neugologickými poruchami. Projevil-li se u Vašeho dítěte jeden nepo dva z varovných signálů, neznamená to ještě, že dítě každopádně onemocní.

Nyní se budeme věnovat, podle mého názoru, jedné z nejdůležitějších části tohoto článku, kterou je Prevence dětské mozkové obrny.

DMO může být získaná nebo vrozená. získanou způsobuje poranění mozku během prvních měsíců nebo let života. Příčinou poškození může být mozková infekce způsobena např. zánětem mozkových blan nebo virovou encefalitidou (zánět mozku). Druhým důvodem vzniku je mechanické poranění mozku, ke kterému dochází po pádu, při týrání, ale také při porodu. Tomuto druhu DMO lze předejít používáním ochranných přileb nebo dětských sedaček a netýráním dítěte. Vrozená DMO vzniká ještě před narozením. Ne vždycky jsou příznaky odhaleny během prvních měsíců, ale měly by se objevit do tří let. Přes veškerá snažení odborníků je příčina vzniku dodnes nejasná. Na druhé straně se podařilo několik situací, které mohou vést k poškození motorické části mozku a tím k objevení DMO. Mezi takové situace řadíme novorozeneckou žloutenku. RH inkompatibilitu, nedostatek kyslíku v mozku, čili hypoxii nebo infekční onemocnění matky v těhotenství (zarděnky a jiné). Možných důvodů vzniku je pochopitelně víc. Pokud chce matka předejít tomuto druhu DMO, měla by během těhotenství vést zdravý životní styl a nezanedbávat pravidelnou prenatální péči. Její strava by měla být zdravá a pestrá. Kromě toho je nutné v těhotenství nekouřit, nepít alkohol a nebrat drogy. Nejlepší ochranou proti zarděnkám je očkování. Ani při stoprocentním dodržení všech zmíněných opatření bohužel nezaručí, že se nemoc neobjeví.

Kromě dělení podle začátku projevování nemoci, lze DMO rozdělit ještě do dalších čtyř kategorií a to podle typu poruchy hybnosti:

1. Spastická forma - Vyznačuje se trvale staženým a stuhlým svalstvem. V takovém případě se jedná buď o ochrnutí nebo oslabení svalů. Při spastické formě mohou být postižené všechny končetiny, ale nemusí. Někdy bývají postižené pouze dolní končetiny nebo dolní i horní končetina, ale pouze na jedné polovině těla. Postižení obou horních končetin může být také spojeno s postižením jedné horní končetiny. Nejhorší pochopitelně je, když nemoc postihne všechny čtyři končetiny. Jak již bylo řečeno, i taková situace může nastat. Lidé, kteří trpí postižením dolních končetin, jsou sice schopní chůze, ale většinou se jedná o tzv. nůžkovitou chůzi. U této chůze se navzájem dotýkají vtočená kolena a nohy jsou toporné. Hemiparetický třes je jednou z komplikací, která se objevuje u osob, které mají postižené končetiny na jedné polovině těla. Postižený není schopen ovládat některé pohyby svých končetin.
2. Dyskinetická forma - Tuto formu charakterizují především mimovolné kroutivé a pomalé pohyby. Tyto pohyby nemusí postihnout jen svaly rukou nebo nohou, ale také svaly obličeje. Ne vždycky jsou tito lidé schopni řeči. Nedovedou totiž kontrolovat svalovou koordinaci, které je k mluvení třeba. Zmiňovaných pohybů si lze všimnout především ve stresových situacích. Během spánku však tyto potíže úplně zmizí.
3. Ataktická forma - Vyskytuje se vzácně a trpí jí pouze malé procento lidí. Tito jedinci mají nestabilní chůzi a kladou při ní nohy daleko od sebe. Potíže jim dělají i rychlé a přesné pohyby, kterých je zapotřebí například u psaní. Provádějí-li nějakou činnost, která je řízená vůlí, může u nich dojít k třesu, který nazýváme intenčním tremorem. V případě třetí smíšené formy se obvykle kombinuje spastická forma s dyskinetickou. Děti trpící DMO občas mívají abnormální postoj nebo nevědomky upřednostňují jednu polovinu těla.

Je čas říci něco o léčbě.

Z minulých odstavců je více než jasné, že DMO není žádná sranda. Naneštěstí neexistuje žádná stadardní léčba této nemoci. Možná proto, že tuto nemoc není možné zcela vyléčit nebo proto, že neurologické poruchy jsou u každého dítěte individuální, tudíž i jeho potřeby jsou jiné. Lékař musí tyto potřeby rozpoznat a brát na ně ohled při léčení. Léčba však vyžaduje nejen čas a vhodné postupy, ale především celou řadu odborníků, z nichž je nejdůležitější neurolog. Ten si bere na starost celkový průběh terapie a koordinaci jednotlivých vyšetření. Dalšími nezbytnými členy léčebného týmu jsou fyzioterapeut, ortoped, neurochirurg a logoped. Všichni tito lékaři se podílejí na odstraňování nebo přinejmenším zmenšování tělesných poruch pacienta. Zároveň je nutné zařídit, aby se nemocný cítil co nejlépe psychicky. V tom mu pomáhají psycholog, speciální pedagog a sociální pracovník. Nejtěžší úkol však spočívá na bedrech samotného postiženého a jeho rodiny.

Léčba by neměla být zaměřená pouze na zlepšení hybnosti, ale také na rozvoj osobnosti postiženého a jeho dovedností, které mu v budoucnosti umožní postarat se sám o sebe v rámci možností. Nejdůležitější je pro nemocné dítě podpora jeho rodiny, trpělivost a láskyplná péče. Rozhodně není vhodné, aby kvůli své nemoci bylo izolováno. Naopak by mělo pobývat mezi svými vrstevníky co nejčastěji, aby se naučilo s nimi komunikovat a našlo si v kolektivu své místo. Kromě toho by se mělo v rámci svých možností zdokonalovat v pohybu a učit se činnostem, které by mohly vyplnit jeho volný čas. Nesmíme zapomínat, že takové dítě není neschopné, i když je nemocné. V některých činnostech může být stejně dobré jako úplně zdravé děti, dokonce i lepší. O jeho omezeních by se mělo mluvit co nejméně a snažit se neprojevovat dítěti lítost a soucit. Je ale potřeba, aby si dítě samo vyzkoušelo na co stačí a co už je nad jeho síly. Jinými slovy musí poznat limity, které mu jeho nemoc přináší. Pomůže mu to lépe je poznat a vyrovnat se s nimi. S DMO mohou souviset další zdravotní problémy. Takto postižený člověk může být například mentálně retardovaný, trpět epilepsii, šilhat, být nižšího vzrůstu a mít jiné potíže.

Krystyna Kędziorová