eSeznam.cz

Příspěvek na mobilitu

Protože se vyskytovalo několik lišících se názorů, jak bude třeba ve věci tohoto příspěvku v roce 2016 postupovat, obrátil jsem se dopisem na generální ředitelství Úřadu práce České republiky. Koncem října jsem obdržel prostřednictvím datové schránky odpověď, z níž jasně plyne následující:

1. Většina těch, kteří nyní příspěvek na mobilitu pobírají a budou chtít tuto dávku pobírat i v následujícím roce, musí v průběhu měsíce ledna o příspěvek znovu požádat. Netýká se to pouze těch příjemců, kteří o příspěvek na mobilitu zažádali po 1. lednu 2014.
2. Aby vznikl nárok na nepřerušenou výplatu příspěvku, je třeba podat žádost v průběhu ledna 2016. Žádost bude možné podat osobně, písemně nebo prostřednictvím datové schránky. Při zasílání žádosti poštou je rozhodující datum podání zásilky k přepravě. Pokud by někdo žádost podal již v prosinci 2015, Úřad práce takovou žádost zamítne, o čemž sice žadatele musí vyrozumět, nicméně tomuto žadateli bude hrozit, že než se o tom dozví, nestihne žádost během ledna podat a může tak přijít o výplatu dávky za tento měsíc.
3. Úřad práce slibuje, že bude všechny příjemce příspěvku o nutnosti obnovení žádosti informovat dopisem zaslaným obyčejnou zásilkou prostřednictvím České pošty, a to na přelomu letošního listopadu a prosince. Zásilka by měla kromě přesných informací, jak ve věci postupovat, obsahovat i formulář žádosti. Pevně věřím, že formulář, jak se stalo v poslední době dobrým zvykem, bude dostupný v přístupné podobě i na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí: https://formulare.mpsv.cz.
4. Řízení o dávce by pak mělo pro všechny, kdo získali nový průkaz osoby se zdravotním postižením, proběhnout velmi hladce, mělo by se jednat v podstatě spíše o formalitu. To proto, že průkaz označený symbolem ZTP nebo ZTP/P, nikoliv tedy pouze TP, je jednou z hlavních podmínek nároku na příspěvek. Druhou podmínkou je pak skutečnost, že se osoba v kalendářním měsíci opakovaně (tedy alespoň dvakrát) dopravuje nebo je dopravována za úhradu.

Protože téměř všichni držitelé průkazu osoby se zdravotním postižením si během tohoto roku průkaz museli vyměnit za nový, upozorňuji i na to, že je potřebné na tuto skutečnost upozornit instituce, které nám poskytují z titulu nároku na průkaz OZP nějaké slevy či zvýhodnění. Typicky lze uvést např. operátora O2, od něhož mohou držitelé průkazu ZTP/P nebo osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby ve II. až IV. stupni čerpat cenové zvýhodnění dle zákona o elektronických komunikacích (z. č. 127/2005 Sb.). Oznámení o změně tohoto průkazu doporučuji provést bezodkladně, nejpozději do konce roku 2015, protože tehdy definitivně přestává držitelům platit jejich starý průkaz.

Dědění

Dotaz: „Jsem ženatý, mám dvě zletilé děti, syna a dceru. Je možné, aby po mě všechen majetek dědila pouze manželka?“

Odpověď na tento dotaz využijme k tomu, abychom probrali institut tzv. „nepominutelného dědice“.

Kdo je nepominutelným dědicem, upravuje ustanovení § 1643 odst. 1 nového občanského zákoníku (z. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále „NOZ“):

„Nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci.“

Platí, že nezletilému nepominutelnému dědici se musí dostat tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu, zletilému nepominutelnému dědici pak jedna čtvrtina zákonného dědického podílu.

Je tedy jednoznačné, že syn i dcera tazatele (budoucího zůstavitele) jsou nepominutelnými dědici a že i kdyby tazatel v závěti vyjádřil vůli, že jeho jediným univerzálním dědicem má být manželka, nemůže být tato jeho vůle beze zbytku respektována. Manželka i každé z tazatelových dětí mají nárok na zákonný dědický podíl ve výši jedné třetiny; čtvrtinou ze třetiny je pak jedna dvanáctina, což je tedy výše povinného dědického dílu pro naše nepominutelné dědice.

Dodejme dále, že NOZ stanoví, jakým způsobem se tento povinný díl z pozůstalosti vypočte a vypořádá:

„Nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu.“

Představme si tedy, že tazatel měl jediný majetek, kterým byla hodnotná vila situovaná např. na pražské Ořechovce (pro mimopražské čtenáře upřesněme, že se jedná o exkluzivní čtvrť). Syn a dcera tazatele dle předchozí citované zákonné pasáže však nezískají právo na spoluvlastnický podíl ve výši jedné dvanáctiny této vily, nýbrž právo na vyplacení peněžní částky ve výši jedné dvanáctiny odhadní ceny předmětné vily.

Může se stát, že manželka zůstavitele nebude mít příslušnou sumu hotovosti tak říkajíc po ruce, proto NOZ dále stanoví toto:

„Jsou-li pro to na straně dědiců zvlášť závažné důvody a lze-li to na nepominutelném dědici rozumně požadovat, může soud povolit splátky na povinný díl nebo odklad jeho splatnosti;“

Aby však syn ani dcera nebyli nad míru poškozeni,  NOZ na ně pamatuje s úročením pohledávky vůči manželce zůstavitele takto:

„pohledávka se však úročí ode dne, kdy byla původně splatná.“

Z výše uvedeného by se mohlo zdát, že není za žádných okolností možné, aby děti, a nedědí-li tyto děti, pak jejich potomci, za všech okolností něco nedědili, což samozřejmě není pravda. Když odhlédneme od možností, že by děti či potomci odmítli, zřekli se či eventuálně se vzdali svých dědických podílů – o tom, jak se odmítnutí, zřeknutí nebo vzdání se odlišuje, si povíme v některém z dalších článků – zbývá nám ještě další alternativa.

Vydědění

Dotaz: „Je mi 70 let, mám dvě děti. Dcera mi pravidelně pomáhá se vším, co již vzhledem ke svému věku a těžkému zrakovému postižení samostatně nezvládám. Ovšem syn, ač jsem ho žádal o pomoc s drobnými opravami v mém malém domku, tuto pomoc odmítl. Přesto, že se mu snažím čas od času zavolat nebo poslat SMS, naprosto se kontaktu se mnou vyhýbá. Navíc vede velmi rozmařilý život, pokud vím, má mnoho dluhů a nedávno jsem se doslechl, že je velmi často viděn při hraní na automatech. Obávám se, že je na nich závislý. Je možné, aby dům po mé smrti zdědila pouze dcera?“

V tomto případě je odpověď kladná, možné to je. Ovšem syna je třeba řádně vydědit. Vydědění je třeba provést v podstatě stejným způsobem, jakým se projevuje poslední vůle formou závěti, tedy soukromou listinou nebo raději veřejnou listinou, tedy formou notářského zápisu.

Vydědit lze syna, jakož i každého nepominutelného dědice, který:

1. zůstaviteli neposkytl potřebnou pomoc v nouzi,
2. o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl,
3. byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo
4. vede trvale nezřízený život.

Je třeba mít na paměti, že jako důvod vydědění není vhodné uvést pouze obecná tvrzení, jak jsou uvedena v písmenech a) až d), vždy je důležité důvody maximálně konkretizovat, aby tak tazatel co nejvíce předešel možnosti, že syn po jeho smrti dosáhne zneplatnění jeho vydědění. Navíc existuje ustanovení NOZ § 1648:

„Nevysloví-li zůstavitel důvod vydědění, má nepominutelný dědic právo na povinný díl, ledaže se proti němu prokáže zákonný důvod vydědění.“

Platí také to, že vydědí-li náš tazatel svého syna, vztahuje se vydědění i na synovy potomky, ale jen v případě, že syn zůstavitele přežije. Pokud by tazatel chtěl, aby ani v případě že syna přežije on, nedědili ani jeho potomci, musel by to ve vydědění výslovně uvést.

Provést tedy vydědění, aby po smrti zůstavitele vše proběhlo tak, jak si přeje, není z právního hlediska úplně jednoduché, proto výrazně doporučuji, aby i tento úkon – stejně jako všechny projevy související s poslední vůlí zůstavitele, byly prováděny v součinnosti s notářem.

Kéž jsou pro vás úvahy o vydědění jen teoretickou hříčkou
za Sociálně právní poradnu SONS přeje

Luboš Zajíc