Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce 2018 * Zooterapie Euroklíč
Poradna Právní poradna Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS, 6/2015 (SONS)

Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS, 6/2015 (SONS)

V dnešním článku se budeme zaobírat pouze jedním tématem, které však považuji za záležitost dosti aktuální. Jde o smluvní zastoupení, známé pod pojmem udělování plné moci. Vzhledem ke zvyšování frekvence otázek s plnou mocí souvisejících, jež v poradně v poslední době registrujeme, se budu této záležitosti věnovat celkem zevrubně.

Zastoupení

Dotaz: „Jak mohu odvolat plnou moc, kterou jsem udělil určité společnosti, aby mě zastupovala při jednání s Úřadem práce?“

Problematiku udělení plné moci, resp. zastupování jedné osoby osobou jinou upravuje občanský zákoník (z. č. 89/2012 Sb., dále „NOZ“) v ustanoveních § 436 a následujících.

V případě tohoto dotazu se bude jednat o zastoupení přímé a smluvní.

Zastoupení přímé znamená, že zastupující osoba bude jednat jménem zastupovaného a na jeho účet. Smlouvu o zastoupení nazýváme obvykle (ačkoliv ne zcela přesně) plnou mocí. Plná moc je jednostranným úkonem, jímž jedna osoba zmocňuje druhou k určitým jednáním. Tímto úkonem se pak zástupce prokazuje třetí straně, s níž jedná.

Smluvními stranami jsou zmocnitel (ten, kdo je zastupován) a zmocněnec (ten, kdo zastupuje).

Vzhledem k tomu, že jednání s Úřadem práce bude patrně vždy vyžadovat nějaký úkon v písemné formě, platí, že i plná moc musí mít písemnou formu. Opatření plné moci ověřenými podpisy je pak vyžadováno jen ve výjimečných případech, stanoví-li tak zákon nebo soud, jde např. o zastupování při uzavírání sňatku.

V písemné plné moci zmocněnec stanoví zmocniteli rozsah tzv. zástupčího oprávnění, tedy určení právních jednání, při nichž má zmocněnec zmocnitele zastupovat. Zároveň je v této listině možné stanovit omezení, kdy by již zmocněnec za zmocnitele jednat neměl, např. je možné stanovit, že zmocnitel se zmocňuje k jednáním souvisejícím s prvostupňovým řízením o určité záležitosti, ovšem o uplatnění či vzdání se podání opravného prostředku (např. odvolání) rozhodne a jednat bude zmocněnec již samostatně.

S jistou nadsázkou můžeme říci, že se stalo módou mezi zrakově postiženými, nechat se v některých správních řízeních zastupovat nikoliv jinou fyzickou osobou, nýbrž osobou právnickou. To občanský zákoník umožňuje. Je stanoveno, že za právnickou osobu by jako zmocněnec měl vystupovat statutární orgán (např. u s.r.o. jednatel), ale je možné, aby statutární orgán zastupováním pověřil i jinou osobu.

Než přikročíme k popisu způsobu, jak lze plnou moc odvolat, podívejme se na to, jak občanský zákoník řeší tzv. exces, tedy situaci, kdy zmocnitel překročí rozsah zástupčího oprávnění, neboli jedná nad to, k čemu byl zplnomocněn. Nejdříve cituji ustanovení § 446 NOZ:

„Překročil-li zmocněnec zástupčí oprávnění a nesouhlasí-li s tím zmocnitel, oznámí to osobě, se kterou zmocněnec právně jednal, bez zbytečného odkladu poté, co se o právním jednání dozvěděl. Neučiní-li to, platí, že překročení schválil; to neplatí, pokud osoba, s níž zástupce právně jednal, měla a mohla z okolností bez pochybností poznat, že zmocněnec zástupčí oprávnění zjevně překračuje.“

Pojďme si toto ustanovení vysvětlit na již uvedeném příkladu, kdy půjde o spor zmocněnce a zmocnitele o platnost vzdání se odvolání v určitém řízení. Aby mohl zmocnitel postup zmocněnce spočívající ve vzdání se možnosti odvolat zneplatnit, bude vhodné, aby v plné moci bylo jasně uvedeno, že v této věci plná moc není udělena. Pokud totiž bude v plné moci stanoveno např. to, že se zmocnitel zmocňuje zastupovat zmocněnce při všech úkonech souvisejících se správním řízením např. o příspěvku na zvláštní pomůcku, pak z toho jistě plyne i oprávnění zmocněnce vzdát se za zmocnitele práva na odvolání.

Předpokládejme však, že v plné moci takové omezení zmocnění stanoveno bylo, pak se jednoznačně jedná o exces. V tomto případě by se měl již sám Úřad práce z plné moci, která mu musela být zmocněncem na začátku řízení prokázána, dozvědět, že se jedná o překročení rozsahu zástupčího oprávnění; ale i kdyby to Úřad práce sám v úvahu nevzal, má zmocnitel možnost bez zbytečného odkladu poté, co se o tom dozvěděl, oznámit Úřadu práce, že toto jednání neschvaluje a bude mít možnost odvolání sám podat.

Odvolání plné moci

Konečně se již dostáváme k odpovědi na dotaz citovaný v úvodu, tedy k možnosti odvolat zmocnění.  Ustanovení § 448 odst. 1 NOZ říká, že:

„Zmocnění zanikne vykonáním právního jednání, na které bylo zastoupení omezeno; zmocnění zanikne i v případě, že je zmocnitel odvolá nebo zmocněnec vypoví.“

Tedy zmocnění k jednání v určitém správním řízení, které se stalo naším modelovým příkladem, zanikne samo osobě vydáním rozhodnutí, jež nabude právní moci.

Dalším způsobem zániku smluvního zastoupení je odvolání zmocnitele nebo výpověď zmocněnce.

Odvolání plné moci je třeba oznámit zmocněnci, ale je vhodné je oznámit i třetí osobě, které se záležitost týká, ať už jde o Úřad práce nebo např. o pohřební ústav, pokud bychom se nechali zastupovat třeba v záležitostech týkajících se obstarání posledního rozloučení se zesnulým.

Za zmínku ještě rozhodně stojí ustanovení § 448 odst. 2:

„Dokud není odvolání zmocněnci známo, má jeho právní jednání tytéž účinky, jako by zmocnění ještě trvalo. Toho se však nemůže dovolat strana, která o odvolání zmocnění věděla, nebo měla a mohla vědět.“

Z tohoto ustanovení plyne, že pokud bychom odvolání plné moci oznámili byť třeba jen ústně Úřadu práce a až pak odvolání sdělili zmocněnci, neměla by mezitím učiněná jednání zmocněnce s ÚP mít právní význam.

Zákon sice nevyžaduje pro odvolání plné moci písemnou formu, ovšem lze rozhodně doporučit, aby tam, kde došlo k udělení písemné plné moci, došlo i k jejímu odvolání v písemné formě.

V souvislosti s odvoláním plné moci ze strany zmocnitele, které vede k zániku zastoupení, ještě upozorním na důvody vedoucí k odvolání. Nejsou-li mezi zmocnitelem a zmocněncem důvody k odvolání nijak specifikovány, pak jednoznačně platí, že k odvolání může dojít bez uvedení důvodů. Jsou-li ovšem důvody odvolání v dohodě (obvykle v plné moci) stanoveny, pak by mělo dojít k odvolání právě jen ze stanovených důvodů, ledaže by existovaly slovy zákona důvody závažné, pro které by bylo možné plnou moc odvolat. Vzhledem k této dosti složité konstrukci důrazně doporučuji, aby zmocnitel nepřistupoval na stanovení důvodů k odvolání plné moci a ponechal si tak v rukou možnost plnou moc odvolat kdykoliv a bez uvedení důvodů.

Závěr

Na závěr si tedy dovolím konstatovat, že ačkoliv může být udělení plné moci rozumným opatřením, které zmocniteli může ušetřit určitou námahu s vyřizováním rozmanitých záležitostí, je vždy velmi dobré uvážit, komu, v jakých záležitostech a v jakém rozsahu plnou moc uděluji a zda osoba (lhostejno, jde-li o osobu fyzickou nebo právnickou) nemůže mít v záležitosti, které se zplnomocnění týká, zájmy kolidující se zájmy zmocnitelovými. Rozhodně mějme na paměti, že udělením plné moci jiné osobě mohu získat výhodu v podobě odpadnutí nutnosti řešit samostatně určité záležitosti, zároveň tím částečně ztrácím nad týmiž záležitostmi kontrolu.

Luboš Zajíc


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

img_3675
krajsky-odborn13
12-opava-jakartovice
IMG_0975
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.