eSeznam.cz

Ad a) – Prezentace postoje SONS k příspěvku na péči

SONS byla oslovena členkou Poslanecké sněmovny Ing. Radkou Maxovou, poslankyní hnutí ANO2011, prostřednictvím ředitelky Sociální Inkluze, z. ú. Štěpánky Vajnerové, abychom se zúčastnili semináře věnovaného příspěvku na péči. Naší organizaci byl určen desetiminutový časový prostor, v němž jsme měli vyjádřit výhrady a další představy o této dávce.

V první části semináře přednesli své příspěvky představitelé státní správy (Ministerstvo práce a sociálních věcí, Úřadu práce ČR, Lékařské posudkové služby), ve druhé části pak zástupci dalších skupin, jichž se z různých důvodů příspěvek na péči týká (praktičtí lékaři, organizace osob se zdravotním postižením atd.).

Naši organizaci krátce představil prezident SONS Mgr. Václav POlášek.

Konstatoval, že SONS zastupuje zájmy zrakově postižených ČR, jsme spolkem s širokou členskou základnou, máme oblastní odbočky ve více než 70 městech ČR.

SONS z velmi vážných důvodů není členskou organizací NRZP.

Za obrovský problém považujeme vysokou nezaměstnanost zrakově postižených (dále „ZP“), sami zaměstnáváme desítky osob se ZP na chráněných pracovních místech.

Zbytek velmi omezeného času využil Mgr. Luboš Zajíc k prezentaci následujících čtyřech Bodů:

1. Koncepce příspěvku na péči (dále „PnP“)

Od počátku mají ZP určitý problém s koncepcí této dávky. Odráží se již v jejím názvu; nevidomí nepotřebují na prvním místě péči, spíše snad pomoc.

Zrakové postižení s sebou nese kromě nutnosti pomoci jiných osob zvýšené náklady na vykonávání mnohých činností, z nichž zdaleka ne všechny lze zařadit pod sociální služby, navigace, mytí oken, počítačový kurz, pomoc s administrativou zaměstnaným ZP, zpřístupnění písemných materiálu, náklady na péči o vodicího psa, atd.

2. Posuzování závislosti

Jsme přesvědčeni, že z hlediska zrakově postižených je daleko objektivnějším kritériem stupeň zrakového postižení stanovený lékařským posudkem. Příliš nevěříme v možnost objektivního individuálního posuzování založeného na sociálním šetření. Sociální šetření by mělo mít spíše zpřesňující význam, posouzení některých hraničních případů, klasifikace nároku u zrakově postižených by však měla být odvozována od stupně zrakového postižení.

Problémem je i trvání zákona na „každodenní“ pomoci. Neadekvátní je tento požadavek rozhodně v I. a II. stupni PnP.  Mnoho činností, při nichž potřebují ZP pomoc, není třeba vykonávat každodenně, nakoupit, roztřídit potraviny, připravit stravu, naučit se zvládnout samostatně procházet nějakou trasu, pomoci s korespondencí, s úklidem atp. Poskytnutí pomoci je možné i v delších časových intervalech, což nijak nesnižuje její intenzitu ani výši odměny pomáhajícím, tedy ani potřebnou výši příspěvku. Přesto to zákon dnes neumožňuje.

3. Výše PnP

Kromě nevidomých má většina zrakově postižených nárok na PnP v I. stupni. Pokles tohoto stupně z 2000 Kč na 800 Kč byl citelný. U tohoto stupně bychom nárůst považovali za velmi potřebný, u všech stupňů by měl být PnP navázán na vývoj inflace. Rozhodně nesouhlasíme s oddělováním výší PnP ve prospěch preferování péče registrovaných poskytovatelů oproti tzv. neformální péči.  

Podpora neformální pomoci je nakonec pro státní rozpočet ekonomicky výhodnější.

4. Využívání PnP

Krokem špatným směrem bylo uzákonění institutu asistenta sociální péče. Nutnost písemné smlouvy v některých případech znemožňuje užití příspěvku na skutečně poskytovanou pomoc. Lidé (sousedé, známí) jsou ochotni nevidomým pomoci, přijmout za to nějakou neformální odměnu „dárek“, ale pokud mají sepisovat smlouvu, v níž se zavazují k pravidelnému poskytování pomoci, jejich ochota klesá k nule.

Mělo by být ponecháno na příjemcích, jak s příspěvkem naloží. Ke zneužití příspěvku v některých případech dojít mohlo, ale tato zneužití byla politicky zneužita až k místy demagogické argumentaci ve prospěch vyšší kontroly, ale hlavně dalšího zbyrokratizování poskytování dávky.

Závěrečné dojmy z prezentace

Jsme rádi, že jsme dostali prostor k prezentaci našeho stanoviska. Ovšem zdravotně postižení jsou jen velmi malou skupinou osob, které příspěvek pobírají, většina prostředků jde na pomoc seniorům. Zrakově postižení jsou ještě další velmi malou částečkou ze skupiny zdravotně postižených. Každá ze skupin má určitou představu o tom, jak by dávka měla být nadále koncipována, nalezení řešení vyhovujícího všem je téměř nemožné.

Ad b) – Právní jednání nevidomých v písemné formě

Mnozí z vás jste jistě zaznamenali nález Ústavního soudu České republiky vydaný 2. dubna 2014, který se zabýval ústavní stížností nevidomých manželů domáhajících se zneplatnění jejich podpisu na úvěrové smlouvě. Tento soudní verdikt vyvolal v našich kruzích poměrně živé ohlasy, jedním z nich bylo i stanovisko SONS.

V tomto stanovisku bylo konstatováno, že soudní verdikt chápeme jako potvrzení toho, že základy současné právní úpravy spočívající na platnosti podpisu nevidomých za splnění zákonem daných podmínek jsou správné a neotřesitelné. Dávají nevidomým možnost svobodně právně jednat, přitom jim současně umožňují samostatně  a odpovědně zvolit způsob, jakým se seznámí s obsahem listin, jež podepisují. Dojde-li k prokázanému nesouladu vůle jednajících např. podvodem jiné osoby, pak zde existuje možnost dovolat se spravedlnosti soudní cestou.

Toto dění se stalo jedním z hlavních impulzů, který nás přivedl k záměru uspořádat na půdě SONS setkání osobností hnutí nevidomých, které by prodiskutovaly současný stav, a to jak z hlediska platné legislativní úpravy, tak z pohledu její aplikace v praxi.

K takovému setkání došlo 2. března t.r. Sešlo se 15 účastníků, kteří formou panelové diskuse strávili nad tématem právního jednání nevidomých v písemné formě 180 minut plných zajímavých diskusních příspěvků.

Všichni účastníci dostali ještě předem k prostudování několik materiálů. Šlo o aktuální legislativní úpravu podpisového práva nevidomých v několika základních tuzemských právních předpisech, dále předmětný nález Ústavního soudu a stručný přehled postojů k totožné problematice v evropských zemích.

Hlavní příspěvky si připravili Štefan Čulík, Pavel Ptáčník, Rudolf Volejník a Luboš Zajíc. Po vystoupení hlavních panelistů proběhla zajímavá diskuse všech zúčastněných. Diskuse nakonec vyústila v nalezení konsensu v následujících bodech:

1. Nepovažujeme za potřebné měnit současnou platnou legislativu, až na jednu výjimku, kterou popíšeme níže.

Podpis nevidomé osoby je platný stejně jako podpis kohokoliv jiného. Před podpisem se však nevidomý musí být schopen seznámit s obsahem listiny, a to buď prostřednictvím speciálních pomůcek nebo osoby, kterou si nevidomý sám zvolí, zároveň musí být schopen listinu vlastnoručně podepsat. Odpovědnost za způsob, jakým se nevidomý s obsahem listiny seznámí, však leží zcela na něm.

Pokud nevidomý není schopen listinu vlastnoručně podepsat, pak před dvěma přítomnými svědky učiní na listinu vlastní znamení, oba svědci listinu podepíší a jeden z nich připojí jméno jednajícího.

2. Zásadní výhradu, kterou již SONS již několikrát (zatím bezúspěšně) uplatňovala, máme k současné úpravě pořizování poslední vůle nevidomými formou veřejné listiny, tedy obvykle formou notářského zápisu. Bude-li zde notář trvat na přítomnosti tří svědků, s největší pravděpodobností bude jednat v souladu se současnou úpravou. Ta je však v tomto případě zcela nesmyslná, namísto proklamované ochrany nevidomých jim v tomto případě pořizování poslední vůle výrazně znesnadňuje. Rozhodne-li se nevidomý vynaložit nezcela zanedbatelné prostředky na sepsání své poslední vůle notářem, jistě již nestojí o to, aby další tři svědci věděli, jak se svým majetkem chce naložit.

3. Účastníci panelové diskuse dále konstatovali, že vnímají, že v komunitě nevidomých existuje určitá skupina osob, které z důvodů nejen svého zrakového postižení, ale různých dalších, mohou pociťovat určitý deficit informací, které by mohly přispět k získání vyšší jistoty při písemném právním jednání. Proto bylo doporučeno, aby SONS vypracovala určitý návod, jak při podepisování postupovat, čeho se naopak vyvarovat, jaká praktická opatření se jiným nevidomým osvědčila, atp.

Přípravou tohoto materiálu se tedy budeme vážně zabývat.

Luboš Zajíc