Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce 2018 * Zooterapie Euroklíč
Poradna Právní poradna Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS, 12/2014 (SONS)

Informace a odpovědi na dotazy ze Sociálně právní poradny SONS, 12/2014 (SONS)

V dnešním - spíše kratším, o to však hutnějším - článku se zaměřím na jediné téma, k němuž mě inspiroval dotaz, který jen v mírně poupravené formě hned na začátku ocituji. Při jeho odpovídání jsem čerpal téměř výhradně z nového občanského zákoníku, čímž plním svůj asi nikdy nekončící úkol Vás, naše milé čtenáře, seznamovat s tímto kolosálním dílem a základním pilířem naší soukromoprávní legislativy.

Ručení

Dotaz: „Zaručil jsem se za úvěr své dcery a zetě, ale oni přestali být schopni úvěr splácet. Jejich finanční situace je opravdu špatná, procházejí insolvenčním řízením, soud patrně vyhoví návrhu na jejich oddlužení. Já pobírám jen invalidní důchod, ale věřitel po mně nemilosrdně žádá splácení úvěru, který jsem si sám nevzal, a navíc jsem z něj neměl ani korunu. Je tento postup v souladu s právem?“

Dříve než se pustím do zodpovídání konkrétního dotazu, považuji za užitečné alespoň částečné seznámení se s úpravou ručení v novém občanském zákoníku (z. č. 89/2012 Sb.). Příslušná ustanovení najdeme mezi § 2018 až 2028.

Ručení je jedním ze způsobu zajištění dluhu, mezi další způsoby patří: finanční záruka, zajišťovací převod práva a dohoda o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů.

Základní vysvětlení, co vlastně ručení je, najdeme hned v ustanovení § 2018 odst. 1:
„Kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem.“

Ručitel své prohlášení musí provést v písemné formě.

Za zajímavé považuji i ustanovení § 2019 odst. 2:
„Platnosti ručení nebrání, je-li závazek dlužníka neplatný pro nedostatek jeho způsobilosti zavazovat se k povinnostem, pokud o tom ručitel při převzetí ručitelského závazku věděl nebo vědět musel.“

To tedy znamená, že i kdyby se někdo zaručil za dluh člověka např. s omezenou svéprávností, tak v případě, že o omezení svéprávnosti dlužníka věděl nebo vědět musel, bude muset nakonec dluh splatit, pokud jej dlužník nesplatí sám.

Důležité je také ustanovení § 2020
„Je-li ručením zajištěna pouze část dluhu, nesnižuje se rozsah ručení částečným plněním, zůstává-li dluh nesplněn ve výši, v jaké je zajištěn ručením.“

Z toho plyne, že zaručí-li se někdo za celkově půlmilionový dluh, ovšem s maximem do výše dvouset tisíc, nebude stačit, že dlužník dokáže uhradit třista tisíc; pokud nebude plnit zbytek dluhu, pak bude ručitel povinen zaplatit svých celých dvěstě tisíc.

A teď již konečně přesné znění toho, jak zákon definuje okamžik, kdy je ručitel povinen za dlužníka plnit - § 2021 odst. 1:
„Věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.“

Ustanovení § 2022 sice slibuje, že:
„Ručitel může plnění odepřít, pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem.“, ale příliš často takováto situace asi nenastane.

To je už o něco pravděpodobnější možnost situace popsané v ustanovení § 2023 odst. 1,
„Ručitel může vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, které má proti věřiteli dlužník.“, např. kdyby došlo k promlčení tzv. hlavní pohledávky, tedy dluhu, za nějž je ručeno. Přitom promlčecí lhůta obvykle činí tři roky.

Ale pokud by se ručitel těšil, že právo věřitele vůči němu se promlčí, když už o celé záležitosti třeba i nějaký ten rok neslyšel, pak by měl vědět, že „Právo věřitele vůči ručiteli se nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi.“, jak praví ustanovení § 2025 odst. 1.

Teď konečně přijde čas ukázat si, jak závazek ručitele zaniká, aniž by musel plnit. Nejstandardnější postup a takový, v nějž ručitel samozřejmě doufá, je popsán v § 2026 odst.1:
„Ručení zaniká zánikem dluhu, který zajišťuje.“, zkrátka dlužník splatí úvěr, ručitelovo ručení tím zaniká.

Ale pozor na odstavec druhý:
„Ručení však nezaniká, pokud dluh zanikl pro nemožnost plnění dlužníka, a ručitel jej splnit může, nebo pro zánik právnické osoby, která je dlužníkem.“ Zde už se pomalu začínáme blížit k odpovědi na v úvodu této pasáže položenou otázku, ačkoliv ještě to není úplně ono.

Na tomto místě ještě napnu Vaši trpělivost poukázáním na ustanovení, které se věnuje situaci, kdy se za nějaký dluh zaručí více ručitelů. Tito pak ručí za celý dluh bez ohledu na skutečnost, že zde jsou jiní ručitelé, jejich podíly se nijak nekrátí, věřitel se může obrátit na kteréhokoliv z nich s požadavkem splnění celého dluhu.

Jednotlivým ručitelům mezi sebou a vůči dlužníkovi pak zbývá tzv. regresní nárok, tedy možnost domáhat se náhrady toho, co splnili (nad svůj podíl) na ostatních, kteří též měli plnit.

A nyní již opravdu k tomu, jak je to v případě, když dlužník nesplní svůj dluh, dostane se do insolvence a v rámci insolvenčního řízení dojde k vypořádání jeho závazků formou tzv. oddlužení.

O tom, co přesně oddlužení je, si můžeme povědět v některém z následujících článků, pro tuto chvíli nám snad postačí, že k oddlužení fyzické osoby může dojít tehdy, je-li tato schopna během následujících pěti let splatit zpravidla nejméně 30 % svých splatných závazků. Pokud je jí oddlužení povoleno a tato osoba splní podmínky v rozhodnutí o oddlužení stanovené, dojde k záníku všech jejích závazků. Ale oddlužení dlužníka nemá žádný vliv na závazek ručitele, takže ručitel je i v tomto případě povinen dostát svému závazku, tedy splnit za dlužníka ve prospěch věřitele to, co sám dlužník nesplnil.

Dokonce je v případě schválení oddlužení a jeho řádného splnění na tom ručitel ještě hůře, protože navrhne-li to dlužník, zanikne ručiteli i právo na jeho regresní nárok, tedy náhrada toho, co za dlužníka splnil, jak je upraveno v ustanovení § 414 odst. 3 insolvenčního zákona.

Vím, že předchozí text není právě čtenářsky nejstravitelnější, nicméně věřím, že z něj jasně plyne následující závěr:
Být ručitelem jakéhokoliv dluhu není žádným formálním závazkem, jak ho snad bylo možné vnímat např. před rokem 1989, kdy nesplacení nějaké půjčky téměř nepřicházelo v úvahu, a pokud, tak jen opravdu ve zcela výjimečných případech. V současné době se jedná o skutečně velmi závažný krok, který by měl každý, kdo se jej chystá učinit, velmi pečlivě zvážit. Nezáleží totiž jen na dobré vůli osoby, která se chce stát dlužníkem a chce (potřebuje) k tomu využít ručení někoho jiného. Mohou velmi snadno nastat okolnosti na dobré či špatné vůli člověka, kterému bychom eventuálně ručením rádi pomohli, naprosto nezávislé – nemoc, úraz, živelná pohroma, ztráta zaměstnání, podnikatelský neúspěch, – a povinnost splácet dluh zůstává na ručiteli.

Proto přeji v tomto ohledu všem jen ta správná rozhodnutí!

Za Sociálně právní poradnu SONS Praha
Luboš Zajíc


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

15_zahajeni_2609-103...
img_3726
okolo-msk2011-502
30_zahajeni_2609-163...
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.