Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce 2018 * Zooterapie Euroklíč
O zdraví Žijte zdravě! Artyčok

Artyčok

Určitě jste se s touto rostlinou, která vypadá jako statný bodlák, už setkali. Není sice v českých kuchyních zcela běžná, ale bývá v nabídce každé lepší pizzerie, jako součást náplně podávaných výrobků.

Ten, kdo artyčok poprvé uvidí, nebude zřejmě věřit, že nějaká část této podivné rostliny je vůbec poživatelná. Přitom v celé Jižní Evropě a přilehlém okolí, je považován za vynikající lahůdku. Rostlina mívá lodyhu vysokou 1,5 - 2 metry a na ní se z fialově modrých květů vytvářejí bodlákovité hlavice o průměru deset až patnáct centimetrů s charakteristickým chmýřím na vrcholu. Pěstování artyčoku je poměrně náročné, protože vyžaduje dobře hnojenou a často zalévanou půdu, pravidelně zbavovanou plevele. Jeho ceněnou částí jsou zdužnatělá lůžka, vzdáleně připomínající chmelové šišky. Sbírají se ještě nerozvinuté a když se pořádně očistí, už z nich mnoho nezbude. Možná právě proto je považovaný za jednu z nejcennějších potravin. Po sklizni se může, podobně jako kořenová zelenina u nás, ukládat na zimu do písku. Pravlastí této u nás nepříliš známé pochutinové zeleniny, je snad severní Afrika, kde ještě v současné době na některých místech roste planě. Tato zelenina pronikla už na stůl starověkých civilizací. Určitě ji znali Egypťané, protože byly objeveny její kresby na rozvalinách starých chrámů. Rovněž se zachovaly zprávy o jeho požívání ze starověkého Řecka a Říma. Tenkrát si Římané nechávali artyčoky dovážet až z Kartága a ze Španělska. V chladnějším podnebí se mu totiž nějak zvlášť nedaří. Římský historik Plinius jej nazýval bodlákem nebo kaktusem. Od patnáctého století se artyčok pěstoval v italských zelinářských zahradách a stal se lahůdkou na šlechtických tabulích ve středověku. Do Francie a do Španělska, kde se dnes pěstuje, se dostal pravděpodobně prostřednictvím Arabů v osmém století. U nás se ve větším množství nikdy nepěstoval, ale v klimatických podmínkách jižní Moravy a Slovenska se mu docela daří. Také některé kosmetické firmy oceňují, že obsahuje příjemně hořký cynarin, tj. derivát organické kyseliny kávové a další biologicky aktivní látky. Používají jej totiž k výrobě pleťových masek, regeneračních krémů a pleťových vod. Výrobky obsahující artyčokové výtažky, mají čistící a tonizující účinek.

Uplatnění v kuchyni - ukládá se do písku a nebo jej někteří labužníci balí do slámy. V průběhu asi třítýdenního uskladnění v chladnu a temnu, totiž zbělí a chuťově velmi zjemní. Vybělené rostliny se pak dále upravují podobně jako chřest. Velmi často se tak artyčok konzumuje pouze vařený a pokapaný olivovým olejem a nebo zapečený, jako květák. Známý je také artyčokový salát, třeba jenom s jogurtovou zálivkou. V pizzeriích celé Evropy se můžete na stránkách jejich nabídky s artyčokem setkat jako s hlavní součástí náplně pizzy, ve směsi s česnekem a bylinkami. Tato kombinace je velmi zajímavá a hlavně chutná, pokud ovšem jeho jemnou chuť nepřehluší přemíra aromatického česneku. Určitě by stálo za to vyzkoušet tuto novou neznámou chuť, třeba zrovna teď, někde o dovolené.

Latinský název byliny: Cynara scolymus L.

Je rozšířená po celém světě, kde se pěstuje jako zimní nebo celoroční bylina jako potravina i jako lék. Jde o vytrvalou, až 1,5m vysokou bylinu. Alcachofa (artyčoky) tvoří mohutná květní poupata, složená s velkých dužnatých listenů a dužnatého lůžka. Kvete modře v červenci a srpnu.

Artyčok je velmi zdravá a výživná bylina, z níž se však konzumuje jen zdužnatělé lůžko nerozvinutého květu a spodní část plodu. Chuť má lehce nahořklou.

Použití:
  • chrání a posiluje játra, detoxikuje je a podporuje vylučování škodlivin močí
  • zvyšuje tvorbu a vylučování žluči (pomáhají při zánětech žlučníku a žlučových cest)
  • preventivně působí proti žlučovým kaménkům
  • celkově zlepšuje trávení a látkovou výměnu
  • omlazuje organismus
  • snižuje hladinu cholesterolu v krvi
  • odvodňuje a působí proti otokům tkání
  • reguluje hladinu cukru v krvi, pomáhá proti stařecké cukrovce
  • odstraňují zažívací poruchy
  • při léčbě artritidy a revma
  • při léčbě ledvinových nemocí
  • má protialergické účinky, uplatňuje se při léčbě exemů
  • překvapivé účinky při chronických onemocněních kůže
  • podporuje produkci trávicích enzymů ve slinivce, doporučuje se při jejích poruchách
  • Možná, že by to stálo za zkoušku

ve středověkých herbářích jej známý lékař Matthioli doporučoval jako účinné afrodisiakum, promíchaný s pepřem a solí.

Artyčoky obsahují enzymy inulín a invertázu, které podporují trávení. Francouzští vědci objevili ve 30. letech minulého století v artyčoku účinnou látku cynarin –mimořádně biologicky aktivní látku, která omlazuje buňky a podporuje jaterní činnost. Dnes se bezpečně ví, že artyčok způsobí rychlé zmírnění střevních potíží jako je průjem, zácpa a nadýmání.

Artyčoky jsou bohaté na vitamíny (karoteny, vitaminy skupiny B, vitamín C), železo, hořčík, zinek, draslík a vápník. Artyčok obsahuje tělu velmi prospěšné steroly, bioflavonoidy, které chrání náš organismus proti účinkům škodlivých volných radikálů. V artyčoku zeleninovém najdeme provitamín A, vitamín C, kyselinu listovou. Působí protizánětlivě. Artyčok je lehko stravitelná zelenina a dobře ji snášejí zdraví i nemocní lidé.

Artyčok je vhodný jako náplň do pizzy, nebo jako součást salátů nebo zeleninových pokrmů.

Podobné jako fondue patří artyčoky k jistému druhu kulinářské společenské hry. Za prvé proto, že se jedí rukama, což je požitek sám o sobě. Za druhé proto, že jejich dužnaté listy jsou jako stvořené pro namáčení do nejrůznějších omáček.

Artyčoky se servírují v celku, na speciálním nebo obyčejném hlubokém talíři. K nim se na přání podávají nejrůznější nálevy nebo omáčky: bylinkový nebo francouzský dresink, holandská či bylinková majonéza.

Návod jak je jíst: Levačkou si přidržujeme vařený artyčok a pravačkou se protrháme od vnějších listů k vnitřním. Odtrháme lístek po lístku, každý jednotlivě namočíme v omáčce - talíře na artyčoky mají proto oddělené prohlubně ve tvaru mističek -, nažloutlé tučné konce lístku stiskneme mezi zuby a vysajeme dužinu. Nepoživatelnou část pak odložíme na vedlejší talířek.

Tak cucáme a sajeme, dokud se nedostaneme ke spodní části artyčoku a nenarazíme na takzvané dno (zdužnatělé lůžko květního úboru). Ve velké misce s vodou si očistíme prsty, chopíme se velkého příboru a oddáme požitku při jeho pojídání.

Pro spoustu labužníků jsou květní lůžka samostatnou delikatesou, která často přijde ke slovu jako zeleninová příloha.

Artyčok podávaný s omáčkou vinaigrette je ideální předkrm. Kyselost octa totiž povzbuzuje chuť k jídlu.

Kdo si chce počínat správně, jí toto do měkka uvařené „dno“ pouze vidličkou.
 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

rovna_prava_pro_vsec...
img_9257
12-opava-jakartovice
priprava2011-07
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.