Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce 2018 * Zooterapie Euroklíč
O zdraví Rady pacientům Máme na výběr, jak se postavit k vážné nemoci (Ordinace.cz)

Máme na výběr, jak se postavit k vážné nemoci (Ordinace.cz)

M Mimořádný talent, vysoká inteligence, ambicióznost – to byly atributy, na kterých Většina z Nás stavěla svůj život a své plány. Pak ale přišla těžká nemoc, neúspěšná léčba a neodvratný konec. Jak ho prožíváme a proč se ostatním tak vzdalujeme ještě před smrtí?

 

Vážná nemoc - dokážeme se přestat vyhýbat závažným otázkám?

Pacienty se závažnou chorobou, která nepostihuje intelekt, můžeme rozdělit do dvou skupin. V menšině jsou ti, kteří si již prošli nějakou velkou životní ztrátou a z té doby tedy mají své životní hodnoty v hrubých rysech srovnány. Ti zpravidla, i kdyby měli za pár měsíců umřít, mají své hlavní životní úkoly splněny, odfajkovány, a tak se samozřejmě nemusí při oznámení choroby hroutit, co všechno ještě nestihli, kde probendili svůj život…

Tyto otázky si ale musí minimálně položit a zodpovědět ta druhá skupina. Tam patří lidé, kteří se závažným životním otázkám celý život vyhýbají. Často od nich slýcháváme – "na to raději ani nemyslet" nebo "problémy budu řešit, až přijdou". Tato druhá skupina lidí bývá zaskočena otázkami, které jim položí již jen pouhá vzdálená možnost úmrtí při nemoci. Pak často chodí a říkají, že oni jsou si naprosto jisti, že se uzdraví a mají pocit, že uzdravení mají ve svých rukou, že je to otázka silné vůle. Jenže sami vědí, že to není pravda, proto se neustále musejí přesvědčovat, že oni budou ti, co přežijí. K tomu vyžadují, aby tuto hru na popření s nimi hrálo i okolí, které v té době tomu samo už dávno nemusí věřit. Pokud se pak nemoc vyvíjí špatně, vede to v posledních dnech k velkému odcizení. Protože všichni hrají komedii a snaží se být tzv. pozitivní, pak udělají dva kroky za roh, kde se nezadržitelně rozpláčou.

Proč někteří berou vinu za své nevyléčení na sebe?

Chápejte zvrácenou logiku: Jestliže je dotyčný v hloubi duše přesvědčen, že vyléčení je skutečně otázka jen a jen silné vůle, pak zhoršující se zdravotní stav neznamená jen, že se musí smířit s možností smrti, ale k tomu navíc si musí přiznat, že umírá svou vinou - protože je slaboch a nemá silnou vůli. Musí se rozloučit s falešnou představou o vlastní všemohoucnosti. Podobně je mezi laiky široce rozšířený omyl, že umírají jen ti, kteří přestanou věřit ve své uzdravení. Jenže to si lidé pletou jen příčinu a účinek.

Z dob komunismu dobře víme, že existují druhy mučení, které kohokoli přimějí říci vše, co ví, ať má jakkoli silnou vůli. Je to jen otázka dvou věcí - znát ty kruté metody a mít na to dost času. Stejně tak vleklá nemoc, když trvá dostatečně dlouho, neustále člověka zle týrá, tak vezme naději úplně každému. Je to jen otázka míry a délky utrpení. Ti lidé neumírají proto, že by už přestali věřit ve své uzdravení, ale protože choroba udolala nejen jejich psychiku, ale nakonec i jejich tělo. Pravda vítězí, i když není to vždy vítězství nad chorobou, může to být vítězství nad sebou samým – umět pohlédnout smrti do očí a nezhroutit se. Mít vše důležité srovnáno tak, aby člověk si mohl říci: "Co se dá dělat...," pak v klidu zaklapnout desky a jít tam někam na druhý břeh...



 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

m-r-polsko2011-06
DSC02125
m-r-polsko2011-15
img_9112
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.