eSeznam.cz

Tento nepoměr bude ještě prohlouben takzvanou malou důchodovou reformou. Podle výpočtů studie muži narození v roce 1975 totiž odvedou do průběžného penzijního systému jenom více, než v důchodu získají. Ženy narozené v roce 1975 zaplatí do systému přes 125 procent toho, co vyčerpají v důchodu. Kontrast je poměrně značný, neboť chlapci narození až v roce 2008 odvedou do penzijního systému 300% toho, co jim bude v důchodu vyplaceno, děvčata jsou na tom lépe a zaplatí 200% toho, jaká budou mít odhadovaná čerpání z důchodového systému. Na těchto příkladech je jasně vidět, jak se nepoměr s klesajícím věkem zvyšuje.

Autor studie Ondřej Schneider však dodává: „To ovšem ještě neznamená, že tento systém je nelegitimní. Je to pojištění a v něm zaplatíme více, než dostaneme.“ Otázkou k diskuzi je podle něho, zda poměr 3:1 není příliš velký. Malá penzijní reforma pak tento poměr ještě zvyšuje u narozených v roce 2008 tak, že u mužů se blíží poměru 4:1 a u žen 3,5:1. Dalším velkým problémem je skrytý dluh na závazcích budoucího placení důchodů, který podle studie nyní dosahuje 55% současného HDP. Na Slovensku a v Maďarku je to dokonce okolo 100% HDP a v Polsku 200%. Tento skrytý dluh lze podle studie eliminovat jen zvyšováním věku odchodu do důchodu a v případě České republiky by tento dluh mohl být úplně eliminován.

Doc. Ondřej Schneider, jehož tituly před a za jménem ani nejsem schopen dekódovat, navrhuje podle závěrů studie jako možný způsob řešení této mezigenerační nerovnosti zvyšováním daně z přidané hodnoty (DPH). Podle něj by se DPH měla sjednotit na 20,3%. V případě potřeby kompenzovat zvýšení cen současným důchodcům až na 21,3%. Zároveň by podle něj měly být sníženy sazby sociálního pojištění o 5,5%, což by zvýšilo poptávku po pracovní síle a tím i částečně kompenzovalo část ztráty příjmů. Těmito úpravami DPH by u mužů narozených v roce 2008 klesl podíl odvodů vůči budoucím penzím ze 300% na 220% a u žen z 200% na 150%. Budoucí možné změny v důchodovém systému nemohla brát studie v potaz.

Podle mého názoru je velmi důležité zejména i to, proti čemu všemu jsme vlastně v rámci sociálního pojištění sociálně pojištěni a jak bude vyřešen princip solidarity v jednotlivých pilířích. Zavádět princip solidarity i do dalších pilířů než je ten současný státní průběžný mi nepřipadá vhodné, neboť by princip zásluhovosti byl stlačen pod přijatelnou mez akceptovatelnou i pro střední příjmové vrstvy. Už dnes jsem ve středních příjmových vrstvách společnosti zaslechl názor neakceptující vyplácení podpor v nezaměstnanosti, jsou-li v okrese nějaká volná místa apod.

Z hlediska OZP se domnívám, že by se neměla rušit takzvaná invalidita z mládí, zároveň však není možné, aby některé matky braly rození invalidních dětí jako drahý lék na své psychické problémy a to v režii státu. V současnosti totiž neexistuje žádná ekonomická vazba ani k závažným upozorněním lékaře. Razantně je potřeba vylepšovat školství pro OZP i když již nyní mě udivují schopnosti a vůle některých odchovanců Jedličkova ústavu, se kterými si doslova urvali silnou pozici na trhu práce a to přes veškeré problémy pramenící z postižení. Domnívám se, že občan od mala postižený rozštěpem páteře na invalidním vozíku s příjmem 40 000 hrubého je hoden našeho obdivu. Zároveň z toho u mne vyplývá neochota tolerovat některé výmluvy těch, jež žádný zdravotní problém nemají. Ve státě totiž podle mne bují i invalidita spojená jednoznačně s přejídáním nebo třeba alkoholizmem.

Tomáš Pilař, 26.5.2011, Liberec