eSeznam.cz

Dříve bývaly příušnice poměrně častým onemocněním, převážně u malých dětí. Od roku 1987 je zavedeno očkování proti této infekci, což způsobilo výrazný pokles výskytu příušnic u dětí narozených v tomto roce a mladších. Časem ale může imunita slábnout, mluvíme o takzvaném vyvanutí ochranných látek. Pokud je organismus oslabený, nemusí být imunita vůči této nemoci dostatečná. Ti, kdo příušnice prodělali, by měli být vůči nemoci odolní, není ale vyloučeno, že se nakazí jiným kmenem viru.

Inkubační doba příušnic je 14 až 23 dnů, přenos onemocnění se děje přímým kontaktem s nemocným – kapénkovou infekcí, méně často kontaminovanými předměty (virus u nemocného se vylučuje slinami a močí). Onemocnění se vyskytuje nejvíce v období jara a podzimu a postihuje nejčastěji děti od 2 let a mladistvé.

Jak poznáme příušnice?

U spousty lidí probíhají příušnice bez příznaků, dotyčný ani neví, že je nakažený. U ostatních pacientů se nejprve objevují neurčité příznaky, jako je únava, slabost, pocit napětí v oblasti slinných žláz, bolest v krku, nechutenství a zvýšená teplota. Nejcharakterističtějším příznakem je zduření, zčervenání a bolestivost jedné, vzácněji i obou příušních slinných žláz. Jedná se o zánětlivý stav vyvolaný přemnožením virů v těchto tkáních, dostavuje se proto i vysoká horečka až ke 40°C. Nemocný si také může stěžovat na bolesti ucha, zhoršení sluchu a problémy při kousání a polykání. Tyto příznaky mohou mít různou intenzitu podle rozšíření infekce – někdy jsou vnímány jen jako nepříjemné pocity v oblastech pod dolní čelistí a kolem uší. Na pohmat bývají žlázy měkké, citlivé až bolestivé. Kůže na povrchu bývá jakoby napjatá a spíše bledá, ne červená.V některých případech se může zánět rozšířit i na podjazykové a podčelistní žlázy.

Diagnostika příušnic

Příušnice jsou diagnostikovány podle příznaků, které se u pacienta projeví a diagnóza se potvrzuje testy krevních vzorků, ve kterých jsou při nákaze přítomny protilátky proti paramyxovirům (viru příušnic). Prokazatelné jsou i v moči, mozkomíšním moku a ve slinném sekretu z úst. Vyšetření krve však většinou stačí k bezpečnému rozpoznání nemoci.

Léčba příušnic

Během akutní fáze nemoci dodržujeme klid na lůžku, tím se vyhneme možným přidruženým komplikacím. Na zduřelé žlázy přikládáme obklady, kterými zmírníme místní bolesti. Podáváme léky proti bolestem, které současně snižují horečku. Pro zhoršené možnosti polykání a kousání se doporučuje podávat nemocnému kašovitou nedráždivou stravu a dostatek tekutin, nejlépe studených čajů. Kvůli vysoké nakažlivosti by měl nemocný omezit kontakt s ostatními. Doporučuje se, aby nemocní byli minimálně dva týdny v izolaci od kolektivu.

Možné komplikace

Příušnice nejsou samy o sobě nijak zvláště nebezpečné, pokud se nevyskytnou další případné komplikace. Těmi může být například zánět varlat (orchitis), většinou jednoho, vzácněji i obou, který představuje velké riziko pro dospívající chlapce a muže. Pokud jsou postižena obě varlata, může pacient trpět trvalou sterilitou, protože tkáně varlat se mění ve vazivo a ztrácejí tak schopnost produkovat zralé spermie. Zánět varlat je charakteristický jejich zduřením a bolestivostí.

U žen může vir napadnout vaječníky a prsní žlázy a v 1. trimestru těhotenství způsobit spontánní potrat.

Mezi další možné komplikace patří nehnisavý zánět mozkových blan (meningitida). Projevuje se ztuhlostí šíje, bolestmi hlavy a teplotou, jeho průběh však nebývá vážný. Zánět se může rozšířit i na tkáně slinivky břišní (vyvolává zvracení a bolesti břicha), ledvin (nefritis), osrdečníku (pericarditis) a na klouby (artritis).

Preventivní opatření u příušnic

Nejúčinnější prevencí infekční parotitidy je jednoznačně očkování. U nás je zavedeno od roku 1987, užívá se oslabená živá vakcína, která navíc působí také proti spalničkám a zarděnkám. Očkování je u nás povinné a nemělo by se provádět před 15. měsícem věku dítěte.

Nutné jsou dvě dávky, druhá se podává za šest až patnáct měsíců po první. Jde o oslabenou živou vakcínu, to znamená, že do těla se dostane virus, ale oslabený, takže nezpůsobí onemocnění, ale pouze dojde k vytvoření protilátek, které by měly být doživotní a tak chrání proti pozdější nákaze (není to ale pravidlem, u některých očkovaných se v pozdější době onemocnění může objevit pro nedostatek protilátek). Většinou se injekce aplikuje na předloktí. Samozřejmě na jakoukoliv vakcínu se může objevit reakce. Nejčastěji to bývá zvýšená teplota až horečka, a to během deseti až čtrnácti dnů po očkování. Většinou trvá dva až tři dny a pak ustoupí.

Jsem očkován a přesto jsem onemocněl

Především je třeba si uvědomit, že žádná očkovací látka není stoprocentně účinná.

Možné příčiny:

• ztráta účinnosti vakcíny při jejím transportu a uchovávání
• vyvanutí ochranných látek
• přítomnost pasivních či aktivních protilátek v době očkování (mateřské protilátky nebo aplikace imunoglobulinů)
• očkování v průběhu inkubační doby, časné rekonvalescenci apod.
• nesprávná aplikace vakcíny
• nedostatečná imunitní odpověď na očkovací látku (může být vrozená)

Ordinace.cz