Pro ně jsme neproduktivní odpad společnosti. Jsme zátěž pro mladé jak na trhu práce, tak i finančně pro stát. Na každém rohu ulice vás každou chvíli zastaví někdo se žádostí o finanční přispění na siroty, odložené a postižené děti a někdy i dokonce na toulavé psy. Potkali jste někdy někoho, kdo by vybíral na důchodce nebo i bezdomovce? To ne!

Přijít s tím třeba do televize, nikdo se s vámi nebaví. Nikdo z mladých si v dnešní době nepřipouští, že i on jednou zestárne, onemocní a i on se může ocitnout na dlažbě. Naší existenci nevnímají, natož aby na nás přispívali. Každý druhý žijeme s pocitem méněcennosti, sociální izolace a diskriminace. Zkuste žádat o práci s částečným invalidním důchodem či jakýmkoliv hendikepem a věkem kolem padesátky. Máte odpovídající školu, praxi i zkušenosti v oboru a umíte nejméně dva jazyky. Ve většině případu vám odpoví, že dali přednost vhodnějšímu kandidátovi na tuto pozici. Prostě z hlediska zaměstnanosti jsme jako skupina na tom hodně špatně.

V dnešní době, kdy stále roste v naší zemi nezaměstnanost, ale také ceny potravin, nájmy a energie, není vůbec lehké žít.

Ivana Niemczyková