Na nádvoří jsme pak shlédli boj mušketýrů s loupeživými rytíři, kteří byli nakonec vyhnáni před hrad do lesa a mušketýři udělali svými meči nevěstě a ženichovi slavobránu. Když jsme pak všichni došli k hradní bráně, stáli tam dva členové skupiny převlečení za lapky a do klobouku vybírali od účastníků svatby dobrovolný obnos na přilepšenou. Každý jsme jim vhodili nějakou drobnou minci. Mušketýři nás poté doprovodili za bránu k hradní taverně a poněvadž to byl ten den už jejich poslední výstup, nastoupili i s lapky do mikrobusu a odjeli na další akci neznámo kam.

Svatební hostina se konala v restauraci před hradem. Výborná zábava byla v plném proudu a po jídle se začalo vybírat do nevěstina střevíčku. Všichni jsme přispěli nějakou tou bankovkou, tentokrát jsme už byli pochopitelně štědřejší než v případě šermířů. Tedy až na strýce a tetu nevěsty. Kamarádčina teta je totiž známá svojí šetrností, dalo by se říct až chorobnou lakotou. Na udivené pohledy ostatních svatebčanů reagoval strýc slovy: „No co?! Už jsem dal venku do klobouku, ať si za to mladí koupí něco pořádného do domácnosti.“ A teta se přidala: „Já tam vhodila 200 eur. A zvu novomanžele k sobě do Německa na svatební cestu!“ V kamarádce hrklo. „Teto, strejdo, jste moc hodní, ale to nebylo pro nás do toho klobouku, to bylo dýško pro šermíře,“ odpověděla nešťastně nevěsta. Byla v šoku, že se tak plácli přes kapsu, vždyť nikdy v minulosti nikoho neobdarovali. A na oba lakotné šli pro změnu mrákoty.

A chlapi od šermu? Ti si určitě ještě dnes povídají o tom, jak tučné spropitné jim dali před lety jistí bohatí svatebčané. Dvoutisícovku a dvě stoeurové bankovky jim od té doby do klobouku už nikdo určitě nevhodil.

Mimochodem, na svatební cestu do Německa odjela kamarádka s manželem hned po svatbě. Ale jaké bylo jejich rozčarování? Teta jim sice objednala ubytování, ale ne v pěkném hotelu, nýbrž v levné turistické ubytovně. Takže si nakonec zajistili hotel sami a týdenní pobyt zkrátili na třídenní.

Zdenka Křístková