Ve vedlejším bytě žila hlučná rodina a z bytu se často ozývaly hádky a křik. Jednoho dne zazvonila ona sousedka a přišla si půjčit kávu, kterou zapomněla koupit. Seznámily se a ona se představila jako Magda. Byla prý takový tichý, nevýrazný, nesmělý typ a dokonce o 5 let starší od Hanky. Extra dobrý dojem na ni neudělala. Jenže postupem času se stále potkávaly a povídaly si, a tak se z nich staly dobré kamarádky. Dokonce jí dohodila místo ve firmě, kde také pracoval její manžel.

Kolikrát mi říkala jaké má v životě štěstí, že má báječného muže, práci která ji baví a k tomu ještě získala další skvělou kamarádku. K tomu všemu už dva měsíce věděla, že do rodiny co nevidět přibude i nový člen. S radostnou novinou se rychle svěřila Magdě. Ta jí poradila, aby o svém těhotenství svému manželovi Pavlovi ještě neříkala, že to bude lepší až po návštěvě lékaře, který to potvrdí, a hlavně že bude mít jistotu, že je vše v pořádku. Růžové brýle měla na očích až do chvíle, než potkala sousedku, která bydlela o patro výš.

Hned po pozdravu na ni vybafla: „Hanko, dávej si pozor na Magdu, hřeješ si hada na prsou!“ Vůbec nechápala o čem je řeč. A ona pokračovala: „Ty nemáš tušení, o čem mluvím?“ Magda ti chce přece odlákat manžela. Vetřela se už do nejednoho manželství. U nás bylo kvůli ní jeden čas také pěkně horko, s muži to opravdu umí. Hanka ji jen vztekle odsekla, že se určitě plete, to jsou jen pomluvy. Mávla rukou a naštvaně odešla. Namlouvala sama sobě, jen nám někdo závidí naši pohodu a štěstí. Taky si nechtěla připustit, že by ji manžel podváděl s její kamarádkou.

Když dorazil Pavel z práce domů, udeřila na něj, jestli s Magdou něco má. Rozčílil se, že přece nebude věřit klepům, že na tom není ani špetka pravdy. V hlavě ji sice vrtaly manželovy časté přesčasy i to, že se s Magdou často vraceli ze zaměstnání spolu a pěkně vysmátí…. Za pár dní byla objednaná ke gynekologovi a ten jen potvrdil její tušení, že je ve třetím měsíci těhotenství. Vyslechla si krásná slova o miminku a celá nažhavená chtěla tuto radostnou zprávu sdělit manželovi. Protože nechtěla čekat, až příjde Pavel z práce domů, běžela ještě to dopoledne sdělit mu tu radostnou novinu. Když zaklepala na jeho kancelář, nikdo se neozval. Zkusila to ještě jednou a pak bez vyzvání stiskla kliku a vešla. To, co uviděla, ji doslova položilo na kolena. Na stole ležela Magda s vyhrnutou sukní a odhaleným výstřihem a Pavlova ruka hladila její poprsí. Ani sama nevěděla, jak dlouho tam stála, co říkala a jak se dostala ven. Před budovou se musela opřít o strom a všechno vydýchat, jenže se ji zatočila hlava a na víc si nevzpomíná… Probrala se až v nemocnici, kde na její posteli seděl Pavel a po tváři se mu koulely slzy jako hrachy. Stále jen dokola opakoval: „Odpust mi Haničko, prosím odpust mi…“

Ivona Ciencialová