vznikají po odstranění semenné slupky prosa. Jsou dobře stravitelné, výživné a velmi chutné. Mají příznivý poměr živin blížící se doporučovanému poměru bílkovin, tuků a sacharidů. Jáhly jsou významnějším zdrojem vitaminů než ostatní obilniny a svojí nutriční hodnotou se vyrovnají ovesným vločkám., výjimečný je především obsah železa, ale i vitaminů B1 a B2. Jáhly mají široké přímé kuchyňské využití nebo jako přídavek do jiných potravinářských a pekařských výrobků (chléb, pečivo, sušenky).
Proso je vedle pšenice a ječmene nejstarší kulturní plodinou. Obilky byly nalezeny na různých místech Evropy již z doby kamenné. Jeho pravlastí je Čína, Východní Asie a Indie. V Číně byla tato kultura známá již ve 3. tisíciletí před n.l. Do střední Evropy se pravděpodobně dostalo východní cestou od Kaspického a Černého moře. Proso bylo jednou z hlavních obilovin Slovanů, kteří ho konzumovali v podobě výživných kaší, placek a polévek. Germánské národy poznaly proso od Slovanů. Svědčí o tom i některé staré obyčeje v Německu (v původních oblastech Slovanů), kdy se při křtu podával prosný chléb Proso seté (Panicum miliaceum L.) se řadí k plodinám, které produkují škrobnatá semena. Obsah sacharidů se pohybuje v rozsahu 70 - 73 %, z toho nejvíce je zastoupen škrob (62 - 66 %). O nutriční kvalitě jáhel rozhoduje nejen množství, ale i kvalita škrobu. Druhou největší složkou obilky prosa jsou bílkoviny. Jejich obsah kolísá od 11 do 13 %. Význam prosa se postupně snižoval a v České republice je jeho současná renesance, bohužel, ve srovnání s pohankou či pšenicí špaldou mnohem pomalejší. Z hlediska aminokyselinového složení mají bílkoviny prosa především málo lysinu, threoninu, ale i tryptophanu. Naproti tomu má proso ve svém bílkovinovém komplexu největší podíl leucinu (2× více než u pohanky nebo laskavce), ale i valinu, izoleucinu a phenylalaninu. Obsah tuku v semenech prosa je vyšší (4 - 5 %), než u pšenice a rýže. Z jeho celkového množství je 24 % soustředěno v klíčku. Profil mastných kyselin je charakteristický menším zastoupením nasycených (18 - 22 %) a mnohem větším podílem nenasycených mastných kyselin (72 - 82 %). Ve srovnání s pohankou má celkově vyšší zastoupení esenciálních mastných kyselin, zvláště linolové (68 %). Obsah minerálních látek a vitaminů v semenech prosa je obecně vyšší než u pšenice, kukuřice i rýže. Výjimečný je především obsah železa, fosforu,  ale i vitaminů B1 a B2.

Jáhly jsou po uvaření univerzální surovinou, kterou uplatníte v nespočetném množství receptů. Hodí se skvěle jako příloha k masu i zelenině, jako surovina na rizoto, placičky, nákypy, zapékané zeleninové, masové či houbové pokrmy a jsou i výbornou zavářkou do polévek. Jáhly využijete i do sladkých pokrmů - např. na kaše nebo  tzv. jahelník. Jahelník je staročeský koláč z jáhel, ovoce a rozinek.

Velkou výhodou jáhel je jejich přirozená bezlepkovost, takže pokrmy z nich jsou vhodné i pro celiaky. Díky svému bohatému nutričnímu složení se doporučují také sportovcům, dětem, lidem po nemoci či jedincům s různými alergiemi. Jáhly obsahují velké množství vitamínů skupiny B a jsou vynikajícím zdrojem železa. Podle staré východní medicíny chrání jáhly naši slezinu a slinivku břišní a léčebně působí při žaludečních potížích. Jsou ideální potravinou při chudokrevnosti, vyčerpanosti, po nemocech a úrazech. Zlepšují imunitu a  látkovou přeměnu. Jáhly se připravují tak, že je nejprve propláchneme a vícekrát spaříme vroucí vodou, abychom odstranili jejich nahořklou chuť. Stačí vařit jen okolo 30 minut a není nutné je před vařením namáčet.