František Kupka: Moje umění bude slavné po mé smrti.

V prostorách Valdštejnské jízdárny skončila 20. ledna 2019 výjimečná výstava geniálního umělce Františka Kupky (1871-1957), jež se těšila obrovskému zájmu – shlédlo ji přes osmdesát tisíc návštěvníků a řadí se tak k nejúspěšnějším expozicím, které Národní galerie Praha v posledních letech uspořádala.

Diváci měli ojedinělou příležitost po třiceti letech spatřit celoživotní Kupkovu tvorbu. V tematicky zaměřených částech se prezentovala vývojem jeho malířského pojetí od popisného realismu a symbolismu až k abstrakci, jejímž byl průkopníkem. Umožňovala mu naplno zachytit vibrace čar a pohyb v křivkách, v nichž je patrná propojenost malířství s hudbou ve smyslu tzv. orfismu.

Kupka žil a tvořil převážně ve Francii. Odmítal konvenci, byl spíše anarchista a zásadně odmítal propagovat svoji tvorbu. Maloval mimo jiné i prostitutky a jejich pasáky, lidi na okraji společnosti, později se však figurální malby vzdal, stejně jako námětů, které lze vidět přímo, a tvořil novou realitu, která člověka dokáže pozdvihnout. V barevných křivkách a kruzích rozkládá pohyb a zachycuje jeho modulaci. Hudba se přitom stává předlohou pro osvobození obrazu. Jeho abstraktní díla jsou výsledkem dlouhých analýz, jako například proslulé plátno Amorfa – Dvojbarevná fuga, v níž se snažil zachytit pohyb míče, s nímž si házela jeho nevlastní dcera. Jako první abstraktní obraz byl představen na pařížském Podzimním salonu roku 1912.

Františka Kupku, který prohlásil, že „Umění začíná tam, kde končí slova“, zajímalo studium botaniky, hvězd a dalších oborů. Byl ponořen do reálna i jiného světa, který okem nelze spatřit. „Umění a věda jsou dvě ostruhy rozdělující mysl a malíř musí znát obojí a svobodně je užívat.“ Zdůrazňoval, že výtvarné umění není založeno na napodobování, ale jde o hledání, nalézání a ztvárnění uměleckých emocí, jež tvoří nejvyšší formu umění. Vertikálu považoval za osu veškeré produkce a spojení s kosmem. „Mé já není omezeno na tělo, šíří se do království vesmíru.“

Kupka měl romantickou povahu a byl velmi křehký. Ve Francii jeho dílo nebylo zcela přijato, zažíval smutek z nepochopení a mučily ho deprese. Později zahořkl a stáhl se do izolace. „Moje umění za mého života nepochopené, bude slavné po mé smrti.“

V roce 2016 se jeho plátno Vzlet (Únik) z let 1914-1919 prodalo za rekordních 67 700 000 Kč. Také další díla Studie na červeném pozadí nebo Protihodnoty byly zakoupeny za cenu přesahující 62 milionů Kč.

Výstavu, nad níž převzal záštitu předseda senátu PČR Milan Štech, připravila Národní galerie Praha ve spolupráci s Réunion des musées nationaux – Grand Palais, Centre Pompidou, Ateneum Art Museum / Finnish National Gallery. Řada vystavených obrazů pocházela i ze soukromých sbírek.


Text: Dana Vondrášková
Foto obrazů: Národní galerie Praha https://www.ngprague.cz/




 
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.