Na stránkách NRZP jsem našel i paragrafované znění změn, jež byly upraveny po připomínkách OZP zastupovaných NRZP a dalšími organizacemi. Úpravy reformy byly zásadního charakteru ve prospěch zachování současného stavu dávek pro OZP. To je však důsledkem nejenom petice a vyjednávání NRZP, ale i práce ministerstva a konkrétně práce poradce ministra pana Dembinného. Byl jsem proto dost v šoku, když jsem cestou slyšel v rádiu, že zdravotně postižení půjdou s ČMKOS do nějaké demonstrace proti asociálním reformám. Domnívám se totiž, že sociální reforma dojednaná MPSV a NRZP asociální není. Zrovna tak nevěřím, že by měla být asociální reforma zdravotní.

Proto žádám zdravotně postižené, aby se zamysleli třeba nad tím, kdo vyplácí peníze zaměstnavatelům, jež dávají práci OZP? Ministerstvo práce a sociálních věcí, nebo odbory? A domníváme se tedy, že pan Jaroslav Dembinný tam nic nedělá a že se nesnaží zlepšit právě třeba situaci v zaměstnávání osob zdravotně postižených? Nebo se můžeme domnívat, že právě jemu s novou funkcí nějak přestalo vadit, jak jsou OZP kráceny mzdy, jež jsou státem dotovány? Prostě jsme se začali domnívat, že je to člověk, kterému jde v prvé řadě o moc a nyní mu již tedy nevadí situace, kdy na práci OZP a penězích od státu různými podvody bohatnou nekalí zaměstnavatelé, zatímco OZP ve strachu o práci podepisují nesmyslné platové výměry či umělé snížení mzdy? Někteří z vás znáte pana inženýra daleko déle než já. Opravdu si myslíte, že se natolik změnil?

Vždyť si uvědomme, co bychom jako zdravotně postižení dosáhli, pokud padne vláda. Konzervaci současného stavu. Tedy i s podvodným zaměstnáváním OZP, nespokojeností s některými posudkovými lékaři a jejich „neomylností“, leckde i se špatnou prací sociálních úřadů. Konzervaci stále se zvyšujících nákladů na pečovatelskou péči a osobní asistenci i s chutí některých pečovatelů na veškeré peníze příspěvků na péči.

Tohle opravdu chceme zakonzervovat beze změn? Ohledně zdravotní reformy budeme tedy chtít zakonzervovat i skutečnost, že OZP neví na co má nárok v nemocnici či od lékaře a na co nikoliv. Dokonce i to, že boháč nesmí legálně nosit do nemocnice peníze na jiné oddělení než je plastická chirurgie a v některých případech oční. A to jsou nemocnice ohrožovány deficitním hospodařením už jen vzhledem k rostoucím mzdovým a jiným nákladům, zatímco díky krizi klesá výběr zdravotního pojištění.

Jako postižení musíme věřit nejenom sami sobě, ale i svým zástupcům. Nebo si můžeme dokola a dokola vlastní nejistotu projektovat do domnělé zrady všech nahoře. Také můžeme každé čtyři nebo dokonce dva roky začínat vždy s novou vládou u prázdného stolu se stavem „státní sociální péče“ o OZP takovém, jaký je nyní. Hlasu odborů začnu věřit, až mi seženou někdy nějakou práci. Zatím se tak nestalo, proto věřím spíše zaměstnavatelům, neboť ani jim nevyhovoval sytém podpor, pokud mě měli důvod zaměstnat. Úplně nový systém zaměstnávání těch nejslabších z nás OZP, kteří opravdu vstávají a padají s 1800 až 2000 korunami, se připravuje. Stát nebude nikoho nutit, aby se zúčastnil takového modelu. Každý bude moci zvážit na co jeho síly stačí a na co nikoliv. Co je však důležité, ti největší šizuňkové z řad rádoby zaměstnavatelů tím budou potlačeni zřejmě na úplnou nulu. V návrhu od reformy od MPSV jsem to také nejprve nepochopil. Ne vše prosazované jde proti OZP a každý, kdo byl zaměstnán v minulých letech jako OZP ví, jaké hrůzy musel občas jako návrh pracovní smlouvy od podvodníků číst. Jde také o to se nebát a i jako postižení učinit přítrž některým zcela podvodným jevům, jakými je třeba zneužívání modrých značek zdravotně postižených osob na auta. Na to snad ještě sílu máme i sami.

Tomáš Pilař, 20.5.2011, Liberec