Veškerý svůj volný čas a majetek věnují právě potřebám druhých, na sebe téměř nemají ani chvilku.

Přirozeně pomáhají téměř ve všech sférách, nedávají na odiv své výkony, úsilí a sebezapření.

Jsou tam kde jich je potřeba, sice ve velmi malé míře, ale aspoň někdo když ne všichni.

Většinová společnost je až s naivitou a účelovostí přehlíží do té míry, že tací „jedinci“ mohou lehce propadnout vlastnímu žalu. Ale to se neděje, jinak by se nám všem žilo hůře.

Tato výjimečná uspořádání spolků a jedinců nám pomáhají více, než si uvědomujeme.

Jelikož vedou lidi z méně situovaných životních postojů ke zdravému přístupu k věci, lidem a ke světu.

Strach a obavy nám ani nedovolí kontaktovat asociální skupin. Jaká nás to naplňuje marnost a beznaděj?

Právě zde nastupují lidé, kteří dávají stranou svůj ostych pomáhají.

Většinou se jedná o dobrovolníky, kteří se starají o lidi v různých zdravotnických zařízení, na ulicích, ve věznicích a všude jinde.

Pomáhat druhým v nalezení spravedlivé životní cesty a nemít strach k nim přilnout…

Právě proto, že to jsou lidé, které denně míjíme a ani netušíme, kolik síly dobra se v nich ukrývá.

Měli bychom se více dívat kolem sebe a být vděčný, že tu nejsme sami, že jsou mezi námi…

Pavel Novotný