Teprve postupně dochází ke krystalizaci vědomí v těle dítěte a ke zřetelnějšímu vnímání vlastní oddělenosti od okolního světa. Jako by se duše dítěte, která je po narození kolem novorozence téměř hmatatelně přítomná, postupně doslova vtělovala a začínala si při tom uvědomovat svoji existenci v pozemském těle. Tento proces probíhá až do dospělosti. Prvním výrazným mezníkem je období mezi 2. a 3. rokem života dítěte, kdy se dítě ze svého nitra poprvé začíná označovat »já«. Již se nevnímá zvenku a neříká: „Anička chce… Anička také…“ nýbrž „já chci… já také…“ Cesta k autonomii vlastní bytosti a svobodě často bolí a trvá snad celý život.

 

Velkou pomocí na této cestě je péče o hmatové zážitky dítěte v jeho nejranějším dětství. Na jedné straně pomáhají hmatové dojmy dítěti uvědomit si hranice svého těla, pomáhají duši na cestě do těla. Na straně druhé je hmat tím smyslem, ve kterém splývá vnímání předmětu (nebo osoby) s vnímáním vlastní bytosti, vlastní existence: pohladí-li mě někdo, vnímám jak jeho ruku, tak vlastní tělo. Vlastní bytost i svět jsou ještě jednotou. Jak jiné je to například u zraku!

Hladíme-li dítě, mazlíme-li se s ním, pak je tělíčko dítěte pro jeho duši přívětivým příbytkem, může se v něm dobře zabydlet. Je to velice důležitým krokem na cestě k nalezení vlastní identity člověka. Je-li naopak při necitlivém, nebo dokonce hrubém zacházení tělo pro dítě zdrojem bolestivých zážitků, pak má duše cestu do těla výrazně ztíženou. To se může v dospělosti projevit v duševní oblasti – například ve stavech, kdy se člověk obtížně identifikuje s vlastním tělem, ale třeba i v poruchách imunity, tedy v poruše udržování tělesné integrity. Pak má člověk zvýšený sklon k infekcím. Existují práce, které v této souvislosti hovoří i o zvýšeném výskytu nádorových onemocnění v dospělosti.

Jak můžeme dítěti poznání světa i vlastního těla hmatem usnadnit? V první řadě výběrem vhodného oděvu, který je velmi intenzivním zdrojem hmatových zážitků: vhodně zpracovaná přírodní vlákna jsou výrazně přívětivějším zdrojem hmatových zážitků než vlákna syntetická. Další z možností je naolejování dítěte po koupeli. Důležité je, aby byly jak olej, tak naše ruce dostatečně teplé. Dáváme pozor i na výběr oleje – rostlinné oleje jsou nejen svým složením, nýbrž i hmatově dětskému tělíčku bližší než oleje obsahující minerální parafin. I při nadýmání můžeme dopřát dítěti jemnou masáž bříška vhodným rostlinným olejem. Masírujeme opět teplou rukou ve směru hodinových ručiček, ve spirále od pupku k levému stehnu (průběh tlustého střeva).

A když začne dítě chodit, nebraňme mu, aby si svět osahalo. Co může být krásnějšího, než s maminkou válet těsto, rozmazat hrudku másla po stole, malovat rukama namočenýma ve zdravotně nezávadných vodových barvách, v létě se bosýma nohama cachtat v louži či vnořit ruku až po loket do krtiny na louce?