Probíhá terapie cílená, tady výsledky jsou objektivně posuzovatelné, nebo terapie relaxační, při níž se navozuje zklidnění, vyrovnanost a příjemná atmosféra.

Pouhá přítomnost kočky působí při odbourávání pocitu samoty. Pečováním o zvíře je vztah posunut do vzájemného obohacení a sounáležitosti (člověk cítí za zvíře odpovědnost).

Základem felinoterapie je uplatňovat vrozený dar empatie, intuice a léčivé energie kočky, schopné odnímat bolest a utrpení. K těmto schopnostem kočky patří navozování duševní harmonie, napomáhat znovu najít ztracenou životní rovnováhu, nacházet nový smysl života, odnímat pocit osamění, opuštěnosti, zklamání, vytváření pocitu jistoty a bezpečí. Právě zodpovědnost za blízkého milovaného tvora drží mnohé seniory při životě.

Velmi úzce je spojena psychická i fyzická oblast. Handicapovaný, nemocný nebo starý člověk může cítit vyhoštění z lidské společnosti, postupně ztrácí smysl života a chuť žít. Může to být způsobeno dáváním společností najevo, že už přestává být výkonný, schopný, bystrý, žádoucí. Takto raněný člověk se velice rychle uzavře do sebe a mnohdy nekomunikuje s okolím. Přestane navazovat kontakty, nebo mu to může působit stále větší potíže. Vnitřně ovšem touží po přijetí. Samotu a bolest vnímá daleko intenzivněji než člověk zdravý či v produktivním věku.

Postižený, bezmocný, ale i starý člověk má touhu být přijímán bez podmínek, chce se cítit potřebný a za dané situace žít plnohodnotný život. Skutečné lidské kvality se nedají vyčíslit věkem či zdravotním stavem.

Součástí felinoterapie patří přirozené rozvíjení schopností postižených dětí jak fyzicky, tak dětí s mentální poruchou kvalitně začlenit do plnohodnotného života.

Kočka funguje jako zcela přirozený léčitel a přítel postiženého dítěte, které se učí zodpovědnosti, rozvíjí své schopnosti, jak motorické, tak mentální, které by jinak zůstaly nevyužity. Dítě je tak motivováno utvářet si své priority, aniž by si to samo uvědomovalo.

Kočka umožňuje vytvoření náhradní citové vazby, někdy velice silné. Pomocí kočky lidé lépe komunikují s okolím, tady zvíře může sehrát roli prostředníka při navazování kontaktů a sžívání se s okolním světem. Člověk má pocit zodpovědnosti za své zvíře, jenž je silnou motivací „žít“.

Ozdravné působení kočky může probíhat i v omezeném prostoru. Kočka nevyžaduje pravidelné venčení, výcvik. Vystačí si a postará se o sebe sama. Dokáže vyzařovat silnou pozitivní energii. Je tedy ideálním terapeutem a společníkem pro lidi s omezanou hybností. Vhodná jak pro seniory tak pro osoby s tělesným postižením, které nevyžadují služby vodících či asistenčních psů, přesto jim prospívá společnost zvířecího miláčka.

Nelze srovnávat typické vrozené vlastnosti, povahové rysy zvířat, jako je pes a kočka. Pes, který je předurčen k družnosti a oddané poslušnosti, je takřka protipólem kočky. Kočka je vyhraněná individualita, samostatná osobnost s vlastním názorem, který si vytváří už při prvním kontaktu s člověkem. Tento moment je mnohdy rozhodující pro další soužití. Pokud kočka  přijme člověka do svého teritoria, jde o vztah rovnocenný, velmi silný, který rozhodně není dopřán všem.

Sice psi jsou nejčastější pomocníci člověka, jejich přínos vodících, asistenčních signálních psů je záslužný a obdivuhodný, zaslouží si právem podstatnou podporu a prezentaci. Kočka nemůže poskytnout člověku pomoc takového formátu jako oni, ale můžeme od ní dostávat mnohem více citu, něhy, duševní harmonie a lásky.

S kočkami lze komunikovat stejně jako se sobě rovnými blízkými bytostmi. Jde o navázání hlubšího vzájemného kontaktu, čitelného pouhým pohledem.

Karin Šimovcová