Malý diabetik se ve škole nemusí bát tělocviku ani oběda (Ordinace.cz)

Z vládne si dítě píchnout samo inzulín, odhadne své možnosti při tělocviku a zvládne vysvětlit svou nemoc spolužákům? Podobné otázky napadají všechny rodiče malých diabetiků před tím, než dítě nastoupí do školy.

„Dítě s diabetem může prožít naprosto plnohodnotný život, který nebude v ničem odlišný od jeho zdravých kamarádů. Škola je pro něho epizodou, která může mít zásadní vliv na to, jak bude ke své nemoci přistupovat v pozdějších obdobích. Společným cílem rodičů, pedagogů i lékařů by mělo být, aby dítě s diabetem bylo mezi spolužáky co nejméně handicapované. Přispět k tomu může každý z nich,“ říká diabetoložka Kateřina Štechová z UK 2. LF a FN v Motole.

Život s diabetem znamená zejména pravidelný režim. Malý pacient by měl jíst šestkrát denně, v pravidelné časy a dbát na správně nastavené objemy jídla i jeho výživové hodnoty. K porcím jídla je potom nutné podat správnou dávku inzulinu.  „Základem života s diabetem jsou inzulínové injekce. Opakovanými každodenními injekcemi inzulínu nahrazujeme ten inzulín, který tělo samo vyrábět nedokáže. Většina diabetických dětí si píchá injekci inzulinu ráno před snídaní, v poledne před obědem, večer před večeří a konečně před spaním si píchají inzulín s prodlouženou dobou účinku. Hojně se dnes používají inzulínová pera, která podání injekce usnadňují. Snazší pozici mají také pacienti s inzulinovou pumpou, která jim dovoluje režim poněkud volnější,“ podotýká doktorka Štechová.

Podle toho, kolik porce jídla obsahuje cukrů, tuků a dalších složek, je potřeba zvolit vhodnou inzulinovou dávku. Dostane-li děcko inzulinu příliš moc nebo naopak málo, hrozí mu komplikace – hypo nebo naopak hyperglykémie tj. moc nízká nebo naopak moc vysoká hladina krevního cukru. V tom je nenahraditelná pomoc rodičů. Předškolní dítě nemá potuchy o nutričních hodnotách jídla. „Píchnout si inzulin dokáže dítě zpravidla kolem osmi let a správně si spočítat dávku tak od třinácti, upozorňuje doktorka Štechová a dodává: „Určitě není možné nechat celou zodpovědnost na šestiletém dítěti. Když jde malý pacient do školy, je zásadní, aby si rodiče promluvili s třídním učitelem, případně i ředitelem školy a domluvili se na spolupráci. Rodiče mohou požádat třídního učitele, aby dítěti dávku kontroloval. Dospělý se to naučí celkem rychle a pro rodiče je to obrovská pomoc. Jinak by musel někdo z rodičů chodit každý den do školy pomáhat dítěti osobně, což je samozřejmě velmi svízelná situace.“

Další věcí, kterou je třeba domluvit, je klidné místo, kde si děcko bude moci měřit glykémii a píchat inzulin. „Je určitě velmi nevhodné a až přímo potupné, aby malý diabetik řešil tyto věci například někde na WC nebo v jiných temných zákoutích. Sborovna nebo kabinet je určitě lepší volba“, doporučuje doktorka Štechová.

Po inzulinu musí přijít jídlo. Kdyby mezi injekcí a jídlem nastal větší prostoj, hrozila by dítěti hypoglykémie čili nízká hladina krevního cukru. V těchto případech doporučujeme, aby dítě mělo možnost obědvat pravidelně, po čtvrté, nejdéle po páté vyučovací hodině. Může odejít o pár minut dřív třeba z páté vyučovací hodiny, píchnout si inzulin a ještě bez fronty se najíst ve školní jídelně,“ radí doktorka Štechová. Pokud jde o složení stravy, tak až na několik výjimek se diabetikova strava v podstatě nemusí lišit od jídla zdravých spolužáků. „Není nutná vyloženě speciální dieta, stačí vyřešit pouze dny, kdy je k obědu jenom sladké jídlo. Někdy jsou paní kuchařky i ochotné uvařit pro malého pacienta něco nesladkého. Opět jde zejména o dohodu mezi rodiči a kuchyní.“

Problém nepředstavuje ani tělocvik. Ač si to rodiče někdy myslí, diabetické dítě nemusí být osvobozeno od tělocviku, právě naopak. „Dítě s diabetem cvičit může, ba by dokonce mělo. Jsou sporty, které nejsou příliš vhodné, jako například vyloženě vytrvalostní sporty nebo sporty tzv. adrenalinové. Pokud jde ale o klasický školní tělocvik, zpravidla není problém,“ říká doktorka Štechová a pokračuje: „Malý pacient zvládne například i hodiny plavání. Před vstupem do bazénu je nutné změřit glykémii a případně ji upravit do vhodné úrovně. Má-li děcko inzulinovou pumpu, tak musí pumpu odpojit. Po skončení koupání se opět jednoduše připojí ke kanyle. Je-li glykémie v přijatelných mezích, nebrání mu nic skočit do vody.“

Vedle zdravotních faktorů, které provázejí nástup malého diabetika do školy, existují další, na které je vhodné se připravit. Spolužáci by o diabetu svého kamaráda měli vědět. Předejde se tak případným komplikacím, šikaně, ústrkům, traumatům i následným zdravotním a psychickým komplikacím u malého pacienta. „Děti dokáží být někdy velmi kruté, často to ale pramení právě z nevědomosti. Nastávají i situace, kdy zdraví spolužáci diabetickému děcku závidí, že je jiné, že má třeba technickou hračku, jako je inzulinová pumpa, může předbíhat ve frontě na oběd, chodí k učitelům do kabinetu a tak podobně. Malý diabetik tak může být terčem posměchu až šikany a neblahé následky to má zejména na jeho zdravotní stav – začne diabetes tajit, ve snaze zapadnout do kolektivu bude zanedbávat svůj režim, jíst sladké, okázale porušovat svůj příjem inzulinu. Na rozdíl od jeho spolužáků to pro něho ale znamená velké zdravotní riziko,“ varuje doktorka Štechová. Velmi prospěšné tak je, dostane-li dítě s diabetem ve škole příležitost v rámci vyučování vysvětlit, co diabetes je, proč vzniká, jak se léčí, ukázat spolužákům svůj glukometr, inzulinová pera, inzulinovou pumpu. Takové vystoupení zvýší sebevědomí dítěte a pro ostatní přestane být malý diabetik mysteriem, o kterém se hovoří pouze šeptem.


 
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.