Architekt Adam Gebrian (nar. 1979) získal v roce 2015 titul „architekt roku“ za zvyšování povědomí o architektonické kultuře, jež propaguje přednáškami, diskusemi, články i knižně. Po vzpomínkách na Tři měsíce v Barceloně vycházejí jeho zážitky z dvouměsíčního pobytu v Lisabonu, kde byl se svou ženou Markétou a tříletým synem Filipem na jaře roku 2019.

Gebrianova kniha o Lisabonu není klasickým průvodcem o top památkách, které musíte vidět. Nabízí naopak pohled cestovatele, který „vidí, co vidí, na rozdíl od turisty, jenž vidí to, co přijel vidět“. Prostor a stavby posuzuje očima architekta, jemuž záleží na tom, jak se v nich člověk cítí a co mu nabízejí. Město na „rozhraní Evropy a nekonečna“, rozkládající se na sedmi pahorcích, vnímá například ve srovnání s Barcelonou jako „jemnější, subtilnější, chudší, oprýskanější, méně udržované, poničenější, ale taky svým způsobem krásnější. Ideální město na bloumání, pomalý pohyb“. Okouzlen kosmopolitním Lisabonem se vstřícnými, přátelskými obyvateli zve na vzrušující putování jeho ulicemi. Prohlédnout si historické části lze na trase ikonické tramvaje č. 28, projíždějící mimo jiné nejstaršími čtvrtěmi Mouraria a Alfama.

Autor si pozorně všímá pamětihodností i smělých moderních staveb proslulých architektů. Neopomíná úchvatné vyhlídky, návštěvy parků, zahrad, strmých uliček, zajímavých nároží oživených stromy ani detaily domů a s obdivem uznává „ač místy zanedbané plochy a domy, město si udržuje svou eleganci, důstojnost, nonšalantnost“. Oceňuje venkovní prostor i parková náměstí, kde se obyvatelé rádi zdržují a osvěží posezením ve stínu stromů a zurčící kašny. Tyto procházky zároveň respektují potřeby malého dítěte a jeho potřebného vyžití.

Adam Gebrian často zmiňuje významné architektonické stavby, jejichž obdivuhodný vzhled konfrontuje s praktičností a využitelností. Poznatky a zkušenosti shrnuje v 69 kapitolách „o stovkách míst, pro jejichž návštěvu nejspíš neexistuje žádný vážný důvod, což ale neznamená, že se na nich nemůžete cítit skvěle“. Do nich patří kromě Lisabonu a jeho okolí také zajímavé objekty, jež navštívil při zpáteční cestě autem do Prahy v Portugalsku, Španělsku a Francii. Každou kapitolu uzavírá krátké výstižné shrnutí. Skvělé grafické zpracování dává vyniknout celostránkovým barevným fotografiím, překvapivě však postrádá obsah.

Čtenář, jenž si Lisabon již zamiloval, rád oživí milé vzpomínky a obohatí se o nové pohledy a ti, kteří se na cestu teprve chystají, ocení cenné a neotřelé postřehy autora v jeho knize psané s erudicí a nadšením. „Je pokusem, jak na vás přenést pocit štěstí, který jsem v tomto městě intenzivně zažíval. Nevím, jak moc se mi to povede a jestli se mi podaří vás přesvědčit, abyste se sbalili a vyrazili objevovat Lisabon po svém a pro sebe, ale moc bych si to přál.“