Do mladého herce, který mu byl celoživotní múzou, se ihned zamiloval. Obsazoval ho do hlavních rolí svých her. Drama Hrozní rodiče napsal jen pro něj za osm dní intenzivní práce, motivován prožitky Maraisova života. Adresoval mu přečetně dopisů, úvah a básní. „Psal to podstatné, nechával se vést srdcem,“ uvádí Jean Marais v předmluvě své knihy Jean Cocteau: Adresát Jean Marais, kde zveřejnil „ojedinělou korespondenci odhalující intimní vztah dvou umělců“. Jsou to listy, které mu Cocteau posílal počínaje rokem 1938 až do své smrti v roce 1963. Oslovuje ho jako anděla, Jeannota nebo modrého anděla a v každém mu vyznává svůj cit „Co mi je, to jsi ty – stále.“

Z Cocteauových dopisů a Maraisových vzpomínek scénárista a režisér Tomáš Vondrovic zdánlivě úsporným způsobem – oba protagonisté sedí a své „role“ čtou – dokázal zpřítomnit intenzitu výjimečného vztahu dvou charismatických osobností. „Naslouchejte andělu. Mluví mým hlasem.“ přesvědčuje lyrický filozof Cocteau. „Jsme na stejných vlnách, rozumíme si i beze slov.“ říká o svém příteli Marais.

Přesto moc slova a síla poezie diváky sladce přimrazí, aby pak poskytla výdech a doznívání v melodiích francouzských šansonů. Absence bobtnavého patosu a střídmost v pohybu posiluje výrazové pojetí, jež dává vyniknout jemně citlivému ztvárnění postav.

Jiřího Dvořáka text ihned zaujal, s chutí přijal nabídku na roli Jeana Maraise a zároveň uvítal možnost setkat se poprvé jevišti s Jiřím Langmajerem, který se očividně cítí dobře v oduševnělosti Jeana Cocteaua a divákům se vyznává: „Uslyšíte text, který již léta vroucně miluji a který pokládá za jeden z nejkrásnějších textů o vztahu a lásce dvou lidí vůbec. Je pro mne svátkem ve Viole hrát a bude pro mě svátkem, když si trochu té krásy, kterou Vám dnes večer „naservírujeme“, odnesete ve svých srdcích i k Vám domů.“

Text: Dana Vondrášková
Foto: Divadlo Viola