Východiska

Mnoho podpůrných organizací uznává právo na svobodu vyznání, ale málokdy zahrnuje spiritualitu do individuálních plánů. Zároveň často nepomáhá lidem účastnit se duchovních aktivit či náboženských obřadů podle jejich volby a zvyklostí.

Přestože mnoho náboženských obcí a hnutí adoptovalo programy a postupy zaměřené na lidi s mentálním postižením, jedinci a jejich rodiny se často setkávají s rozpačitou reakcí. Duchovní aktivity a náboženské obce nabízejí zatím nevyužité zdroje komunitní podpory a integrace, sahající daleko za hranice pouhého praktikování víry a důvěry. S respektem ke kulturnímu a rodinnému pozadí nabízejí možnosti individuálního výběru, rozvíjení vztahů a sociálních vazeb, služby druhým.

Postoj

Právo na duchovní růst a náboženský projev s ohledem na osobní historii, tradice a současné volby, stejně tak jako právo neúčastnit se duchovních aktivit by mělo být ctěno a podporováno jak organizacemi tak náboženskými komunitami.

Duchovnost je důležitou součástí lidské existence a měla by se vyjadřovat jak náboženskými praktikami, tak prostřednictvím osobních hodnot. Duchovnost a náboženská volba by měly být nedílnými aspekty určování a posilování individuálních a rodinných potřeb a zájmů.

Organizace a náboženské komunity by měly poskytovat vzdělání v oblasti duchovní podpory pro lidi s mentálním postižením a souvisejícími vývojovými vadami.

Schváleno: Představenstvo AAMR, 28. 5. 2002, Kongres delegátů střešní organizace The Arc of the United States, 9. 11. 2002