Představuje přes sedmdesát mistrovských děl vytvořených v průběhu posledních šedesáti let, prezentujících spektrum jeho nejvýznamnějších i nejcennějších obrazů, které je možné zhlédnout do 3. září 2017.

Gerhard Richter se narodil v Drážďanech, kde v roce 1956 dokončil studia klasické malby na Akademii výtvarných umění. O pět let později, těsně před postavením Berlínské zdi, emigroval do Západního Berlína. Spouštěcím impulsem byl zejména druhý ročník mezinárodní výstavy moderního umění Documenta - Umění po roce 1945 (v Kasselu 1959) s díly Pollocka, Kokoschky, Bracqua, Kandinského, Fontany ad. „Oslovila mě jejich neuvěřitelná nestydatost! Ta na mě skutečně zapůsobila, fascinovala mě. Skoro bych řekl, že tyhle obrazy byly pravým důvodem mé emigrace. Uvědomil jsem si, že můj způsob uvažování je od základu špatný.“ (Reflex 52, 4. 5. 2017, s. 53).

Za svůj život namaloval tento v současné době nejdražší a jeden z nejuznávanějších malířů světa kolem šesti tisíc obrazů. Šestinu představují fotografické (s nimiž začal v roce 1962), ostatní jsou tvořeny různými technikami jako abstrakce. Umělec vyznává: „Pokouším se ze všeho, co jsem viděl a co se mě dotklo, udělat co možná nejlepší obraz. To je všechno.“ (Panorama, Retrospektiva, Mnichov 2012, s. 26). Obrazy svojí rozličnosti zapůsobí na každého návštěvníka. Poklidné krajinomalby, považované za jeho nejkrásnější díla, tvořil na základě snímků pořízených na svých cestách, které pak často upravoval do jemných koláží. „Nejdokonalejším obrazem je fotografie. Nemění se, je absolutní, a proto autonomní, nepodmíněná, nepoznamenaná stylem. Vycházím z toho, co a jak sděluje,“ prohlásil. Portréty i další obrazy inspirované černobílými fotografiemi, malované bez umělecké stylizace, jasně vyjadřují autorovo vnímání ideální objektivní formy.

V abstraktním pojetí se Gerhard Richter snažil barevností a citovým podtónem o evokaci přírody. Oproti tomu v šedé „ideální barvě pro lhostejnost, tichost, zoufalství“ zprostředkovává tragédii newyorských Dvojčat, nebo jí zaplňuje zrcadlo, zatímco další šedé obrazy ponechává bez názvu. Tento způsob tvorby má rád i proto, že na rozdíl od figurální malby není tak složitý a umožňuje „malovat krásné obrazy“. U každého z nich lze vnímat vibrace jakoby skrytého sdělení, i když je autor svým způsobem otevřeně tlumočí. Vyplatí se vyhradit si na tyto vnitřní zážitky dostatek času. Mnoho obrazů je zapůjčeno ze soukromých sbírek a návštěvníkovi se tak naskýtá vzácná příležitost využít pozvání do umělcova vnímání světa zachyceného v dílech, která jinak nemá možnost spatřit.

Výstavu doplňuje vlastní film věhlasného malíře i dokumenty o něm. Bohatý doprovodný program nabízí komentované prohlídky s kurátory a lektory, vzdělávací pořady pro školy nebo víkendové výtvarné dílny pro veřejnost. Vydán byl rovněž reprezentativní katalog, který ocení jak běžní návštěvníci, tak i znalci umění.
Expozice byla instalována ve spolupráci s Velvyslanectvím Spolkové republiky Německo v Praze a Goethe-Institutem v Praze za přímé účasti Gerharda Richtera a je považována za hlavní událost Česko-německého kulturního jara 2017.

Gerhard Richter
26. 4. – 3. 9. 2017
Národní galerie v Praze: palác Kinských (hlavní část výstavy) – otevřeno denně od 10-18 hod. a klášter Sv. Anežky České – otevřeno mimo pondělí od 10-18 hod.

Text a foto: Dana Vondrášková