„Dostali jsme zprávu o Míšově nehodě a okamžitě jsme jeli do Nemocnice Na Homolce, kam ho odvezli. První zprávy byly tragické a v podstatě nás připravovali na nejhorší. Potvrdil to i pan doktor Chrobok. Řekl, že nemá smysl zlomený vaz operovat, když není ani půl procenta šance na záchranu,“ vzpomíná Michalova maminka.

Pohmožděné plíce a srdce, které museli několikrát „nahazovat“, četné zlomeniny - to byla další zranění, které Michal utrpěl.

Zhruba po týdnu pohnul Michal nohou. Svitla naděje, že by mícha mohla být funkční – a začal se připravovat plán, jak dopravit takhle těžce zraněného pacienta na magnetickou rezonanci. Vyšetření ukázalo, že Michal Höschl měl neuvěřitelné stěstí – jeho mícha hrozné zranění vydržela bez poškození . „Až přijde správná chvíle, budeme operovat,“ rozhoduje se MUDr. Jiří Chrobok. 11. září 2008 se neurochirurgové z Nemocnice Na Homolce, pod vedením doktora Chroboka, pouštějí do velmi složité operace. Michalovi při ní zafixovala krk speciální kovová konstrukce ze šroubů různých velikostí. Michal se stal druhým v republice, kdo přežil zlomeninu vazu.

Když se den po operaci Michal probudil, vyprávěl o době, kdy byl v umělém spánku: „Slyšel jsem rodiče, jak se baví, vím přesně o čem.“ Na nehodu si ale nevzpomínal vůbec, poslední co ví, je jak vjel do křižovatky z hlavní a že světla byla vypnutá… „To, co mi je, jsem se dozvídal postupně a bylo mi jasné, že musím být šťastný, že vůbec hýbu rukama a nohama,“ vypráví Michal.

„Pacient měl hned několik zranění, každé z nich by mohlo být smrtelné. To, že přežil – navíc bez větších následků - to je něco mezi nebem a zemí,“ přiznává MUDr. Jiří Chrobok.

Zpočátku lékaři mluvili o zázraku, pokud by Michal přežil. Pak, že by mícha mohla býtnepoškozená, že by nemusel mít trvalé následky… Slovo zázrak v souvislosti s Michalem vyslovovali tak často, že se stalo jeho přezdívkou, pod kterou ho znala celá nemocnice… „Uvědomuji si, jaké jsem měl štěstí. Nikdy nepřestanu být vděčný záchranářům, že mne neodepsali už v sanitce a udržovali mne při životě cestou do nemocnice. Nezapomenu na péči lékařů, která mi dala šanci začít druhý život. V duchu ale vím, že jsem se začal uzdravovat hlavně díky rodině – byli pořád se mnou, cítil jsem rodinné pouto, věděl jsem, že bych jim strašně ublížil, kdybych zemřel,“ vzpomíná Michal.

Dva měsíce po nehodě, přesně na den, Michala z nemocnice propustili a on se postupně vracel do života. Jeho cesta vedla přes dlouhou a náročnou rehabilitaci a cvičení, ale dnes, dva roky po operaci, žije, pracuje a raduje se ze svého druhého života. Kromě menší hybnosti krku nemá žádné následky.