Zestárnul a ztratil rozum

ťastně zamilovaná Alena, plná představ a plánů se vdávala ve svých 20 letech. Myslela si, že tak to zůstane, až když je jak se říká „smrt nerozdělí.“ Jejich manželství bylo asi jako každé druhé. Ničím se nevymykali, žili jako většina rodin. Chodili do práce, starali se o děti, o víkendech jezdili na chatu a v létě na dva týdny na dovolenou.

Teď je Aleně 54 let, a jejímu manželovi o tři roky víc. Manželé jsou spolu už třicet čtyři let. Vychovali tři děti, mají už čtyři vnoučata. Zdálo by se, že je to ideální, šťastné manželství. Všechno bylo v naprostém pořádku, až jednoho dne přišla Alena na manželovu nevěru a teď neví, jak s tím má naložit.

Když se děti osamostatnily, zůstali s manželem sami a najednou bylo doma takové divné prázdno. Hlavně Aleně dost dlouho trvalo, než si na ten klid bez dětí zvykla. Ubylo jí práce a starání se o početnou rodinu a najednou nevěděla, co si má s tím volným časem počít. Její manžel byl na tom podobně, i když to asi neprožíval tak intenzivně jako Alena.

Po nějaké době se s tím oba nějak srovnali a začali si užívat samostatného života. Ale asi to vzali za špatný konec, místo, aby se zaměřili na společné trávení volného času. Našli si každý nějaké rozptýlení, ale každý sám. Zůstaly jim jen ty společné víkendy na chatě. Alena začala chodit pravidelně cvičit a plavat. Její manžel se dal u nich v práci dohromady s pánskou partičkou a chodili společně hrát nohejbal a pak vždycky po tréningu zašli někam na pivko.

Všechno bylo v pohodě, nestěžovali si, bylo jim fajn. Jenže pak se Alenin manžel začal na tréningy nohejbalu vymlouvat čím dál tím častěji. Začal kvůli nim vynechávat i společné víkendy na chatě a po čase došlo Aleně, že to asi nebude jen tím nohejbalem, ale že v tom bude i něco jiného. Začala pátrat, vyzvídat a přiznává, že i trochu špehovat v mobilu a v mejlu – a brzy věděla na čem je.

Když Alena zjistila, že má její manžel milenku, bylo jí strašně. Vyčítala si to pátrání, a myslela si, že kdyby žila v sladké nevědomosti, asi by jí bylo líp. Jenže už to věděla a musela se s tím nějak vyrovnat a naložit s tím. Tak to manželovi řekla a zeptala se ho, jak si to představuje dál. Byl hodně zaskočený, zpočátku nebyl schopný k tomu cokoli říct. Pak z něj vylezlo, že se nejedná o žádný vážný vztah, bere to jen jako rozptýlení. Slíbil, že to ukončí.

Alena s tím souhlasila, dala mu ultimátum a taky slíbila, že pokud to dodrží, pokusí se mu odpustit a zapomenout a že budou žít tak jako před tím, jako by se nic nestalo.

Uvěřila mu, a opět spolu trávili každý víkend, nohejbal se rovněž vrátil do normálních tréningů. Alenu by ani ve snu nenapadlo, že znovu lže. Jenže za nějaký čas Alena zjistila, že manžel svůj vztah s milenkou neukončil, ačkoli jí už před třemi měsíci tvrdil, že ano.

Alena teď neví kudy kam a je docela dost zoufalá, protože neví, co má dělat. Žít s mužem, který jí zahýbá, není vůbec nic příjemného, myšlenky na rozvod jí doslova děsí. Jako bych si měla vybrat, které zlo je to menší. Jenže které to je?

Připadá si hrozně. Stará, opotřebovaná, použitá a odkopnutá. Nikdy by si nepomyslela, že bude v tomto věku řešit takové problémy a bude jí hrozit, že zůstane na stará kolena sama.

O tom, že Alena ví, že její manžel svůj vztah neukončil, mu zatím neřekla. Připadám si jako v pasti a nevím, jak se zachovat. Pořád se jí honí hlavou, má toto manželství šanci tento karambol přežít?

Evita


 
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.