Kadeřnice jí zrovna upravovala účes, když tu někdo zaklepal na dveře jejího pokoje. Za dveřmi se ozvalo „To jsem já, lásko, můžu dál? ozval se Adam. Samozřejmě jen pojď dál, pobídla ho Alena. „Ne, ne křičí kadeřnice, přece vás nesmí vidět před obřadem, to přináší smůlu!“ Alena ji rychle vyvedla z omylu. „To je v pořádku neuvidí mě, Adam je totiž slepý…“

Paní kadeřnice najednou rozpaky zrudla a začala se omlouvat. „Promiňte, nezlobte se, omlouvám se,“ koktala kadeřnice. Alena si jen povzdechla. Přesně věděla, na co ta kadeřnice myslí, určitě ji napadlo, proč si Alena bere zrovna slepého muže. Jenže Alena to věděla moc dobře. Prostě Adama moc milovala.

Potkala ho díky svému povolání. Jako sociální pracovnice pořádala kurzy pro zrakově postižené. A právě tam poznala Adama, kterému se jednoho dne převrátil život na ruby. V továrně, kde pracoval, došlo k výbuchu. Adama zasáhl rozžhavený olej do pravého oka, o které přišel. Levé oko bylo sice jen popálené, ale ani tak na něj neviděl. Tak se, během pár minut ze zdravého, soběstačného muže stal slepec, který je úplně odkázaný na pomoc druhých. Jenže Adam je bojovník, který se jen tak nevzdává. Popálené oči skrýval za brýlemi. Chtěl,se naučit, jak být i tak znovu co nejvíc samostatný a soběstačný. A to přesně Alenu na něm nejvíc imponovalo. Od první chvíle cítila k Adamovi sympatie. Po pár měsících se Alena do Adama zamilovala a věděla, že patří k sobě. Adam to cítil taky, jenže pořád nedokázal pochopit „proč zrovna on?“ Můžeš mít, koho chceš. Alenu znal jen podle hlasu, nikdy ji neviděl a vždycky jí říkal „jsi určitě moc krásná ženská.“ Alena mu na toto nedokázala nikdy odpovědět, bylo to prostě tak. Musela se prostě smířit s tím, že když chce žít s člověkem jako je Adam, kterého miluje, nezbývá jí, než si přiznat, že je trochu jiný, než muži, které znala před tím. Přesto se snažila, aby se od ostatních párů, moc nelišili. Jezdili na výlety, chodili do divadla, na koncerty, do přírody a užívali si romantické večeře v restauracích.

A to všechno Adam jednoho dne zakončil tím, že Alenu požádal o ruku. Bez rozmýšlení řekla ano a on se rozplakal, vůbec totiž nečekal, že s tím bude Alena souhlasit. „Dobře si to rozmysli!“ řekl Adam. Já tě miluji a chci s tebou být, ale co ty? Opravdu si dokážeš představit, že zbytek života budeš žít, se slepcem? Ano, ano, chci být s tebou jásala Alena, a dodala, jen nechápu, jak si můžeš vzít ty mě. Vždyť ani nevíš, jak vypadám, žertovala Alena a Adam se hned chytil a začal vtipkovat taky. Ti dva se pořád jen smáli a celá svatba, byla nakonec celá veselá.

Alenu hodně lidí od svatby odrazovalo, ale ona věděla, že dělá dobře. Nelitovala ničeho. Adam byl pro ni, zkrátka ten nejlepší muž. Krátce po svatbě, měl Adam problémy s popáleným okem a tak musel k lékaři. Vrátil se s dobrou náladou a s tím, že půjde na operaci, a že je velká šance, že bude na levé oko znovu vidět. Alena se radovala s ním. Ještě větší radost přišla za pár měsíců, když mu Alena řekla, že je těhotná a budou mít spolu miminko. Jsou už spolu 15 let a řeknu vám, šťastnější rodinu jsem nepoznala.

Evita