Už v dětství měla Alena více kamarádů než kamarádek. Bylo to asi tím, že jako malá vypadala spíše jako kluk než holka. Rodiče ji stříhali vlasy nakrátko a oblíkali ji jen do kalhot. A možná to ji vedlo k jejím koníčkům. S velkou láskou totiž jezdila na motorce. Otec ji v tom podporoval, takže Alena měla opravdu pěknou motorku. Tudíž pochopíte, že Alena o kamarády nouzi neměla. Alena měla jen jednu dobrou kamarádku, Janu, která s ní ale nejezdila, protože studovala v jiném městě a motorky ji moc nezajímaly. Proto Alena jezdila sama a kluci ji nikdy nic moc neříkali. Byli to prostě jen kamarádi.

Až jednoho krásného dne jí najednou jeden kluk začal říkat něco víc než jen kamarád. Jmenoval se Tomáš a taky měl rád jízdu na motorce. Tohleto kamarádství ještě Alena neznala. Bylo to prostě jiné. V jeho přítomnosti ji srdce bušilo jako zvon a chtěla být pořád jen s ním. Tehdy jí bylo šestnáct let. Zamilovala se až po uši. On byl o dva roky starší, bylo mu osmnáct let. A nejvíc byla Alena překvapená z toho, že měla narozeniny 8. května a on taky, jen v jiném roce. Osudové znamení myslela si. Celkem spolu chodili asi tak dva roky. První rok do Aleniných sedmnácti let byl plný očekávání a touhy po nepoznaném. Bylo to takové to nevinné a krásné chození. Ale najednou kamarádi přestali existovat a Alena měla jen svého milovaného Tomáše.

Druhý rok, byl krásný ale jen do doby, než musel Tomáš odejít na vojnu. Alena s Tomášem ochutnali lásku se vším všudy co k ní patří. Když přišla vojna, najednou bylo všechno jinak. Pamatuji si na první měsíc do přísahy, kdy Alena nic nejedla, špatně spala, psala dokola dopisy a vysedávala na telefonní lince, až dojde řada i na ně. I tohle mělo něco krásného do sebe. Poznala, co je to odloučení a čekání.

Jak utíkaly dny, týdny i měsíce, bylo znát to jejich odloučení. Alena viděla, že si jsou s Tomášem najednou strašně cizí. Oba toužili po svobodě, kamarádech a dalších dobrodružstvích. Rozchod z toho vyplynul zcela sám. Oba tušili, že na ně v životě čeká úplně někdo jiný. Proto si jednoho dne řekli, končíme… Vztah po dobu vojny jim vydržel jen osm měsíců. Zbylo jim ale spousta krásných vzpomínek, výlety na motorkách, první objetí, něžné doteky, polibky…

Alena po pár měsících začala chodit s klukem, který vypadal skoro stejně jako její Tomáš. Ale s tím rozdílem, že je s ním dodnes a mají spolu krásnou holčičku. I Tomáš už má svou rodinu a děti. Alena se mi jednou přiznala, že i dnes po těch letech, kdy s Tomášem nejsou, jsou chvíle, kdy se jí vše vybaví a je jí najednou tak nějak smutno, stýská se jí… A to i přesto, že je ve svém nynějším vztahu nadmíru spokojená. Je to asi prostě tím, že jen s Tomášem zažila to neochutnané a poprvé.

Evita