Nyní se k mému obdivu přidala i osobnost malíře Jiřího Vydry, kterého jsem měl možnost osobně poznat. Naše první osobní setkání bylo ve znamení velkého nadšení. Jiří, tak ho smím nazývat, se stal mým výtvarným přítelem, s nímž jsem měl možnost malovat spolu s dětmi a pozorovat jeho umělecké tvoření. Dozvěděl jsem se, že Jiří je i sochař a grafik, což ještě znásobilo můj velký obdiv.

Když jsem tak pozoroval Jiřího při malování, nějak jsem zesmutněl. Pocítil jsem lítost nad poznáním, že nikdy nedosáhnu takové umělecké dokonalosti. Nebyla to v žádném případě závist, jak by si mnohý člověk mohl pomyslit. Ale toto poznání mě na nějakou chvíli rozesmutnilo. Potom jsem si uvědomil, že nezáleží tak na dokonalosti, ale na tom, zda v obrazech, které malíř maluje, je ten správný náboj, cit a schopnost vyjádřit svoje pocity. Umění podívat se na svět chápajícíma očima a radost z tvoření.

Začal jsem se na výtvarná díla znenadání dívat z jiného úhlu. Poznal jsem k mému překvapení, že některé obrazy jsou sice na první pohled krásné, ale nic člověku nedokáží říci. Neoslovují a nedávají člověku možnost zamyslet se a hledat i skrytou krásu a drahokam tajemství. Za toto poznání děkuji především sobě a malíři Jiřímu Vydrovi… Potom se stal snad zázrak nebo naopak sled dění. Jiří mi nabídl uspořádat společnou výstavu tvorby v Duslově vile v Berouně. Měl jsem ohromnou radost z této nabídky. Pečlivě jsem vybíral obrazy, které jsem chtěl vystavovat. Potom nadešel ten DEN, kdy jsme se s rodiči v ranní bouřce vydali s obrazy do Berouna. Duslova vila mne upoutala svojí historií.

Potom nastala doslova dřina. Jiří je velice svérázný člověk, který má vše promyšlené a svým citlivým viděním nás zaměstnal po celý den. Zkrátka jsme se neměli čas nudit a instalovali jsme výstavu obrazů mých i Jiřího. Významnost obrazů podtrhovaly Jiřího sochy. Nejvíce na mne zapůsobil obraz Mateřství a socha rukou, které něžně drží srdce. Byl jsem zvědavý, jak moje jednoduché obrazy budou působit vedle obrazů Jiřího. Myslel jsem si totiž, že Jiří Vydra bude mít obrazy v jedné místnosti a já v některé malé zvlášť. Ale tak to vůbec nebylo. Vedle dokonalých obrazů malíře Jiřího visely moje prosté obrazy a působilo to velice hezky.

Jak jsem tak stál před hotovou instalací, zjistil jsem, že je to jako v životě. Dokonalost a krása spolu s jednoduchostí vytvářejí tu pravou harmonii. Vernisáž byla nádherná. Ohromnou radost jsem měl ze svých přátel z Prahy. Když jim dám přívlastek věrných, vůbec nepřeháním. Moje milá kamarádka Deniska, spolu s její maminkou Janičkou, je věrně doprovázená milou Miluškou. Tato věrná trojice mne doprovází mým životem při mých různých činnostech a aktivitách. Jejich přítomnost mne vždy naplní klidem a vírou v opravdové přátelství.

Vernisáž zahájil zpěv operní pěvkyně z Národního divadla, který byl doprovázený hrou na klavír a housle. Během vernisáže mne i maminku oslovilo hodně lidí, kteří vyjadřovali obdiv k mým obrazům i k mé osobě. Osobně jsem poznal i velice milou paní učitelku Fetterovou, se kterou si již nějaký čas dopisuji. Naše setkání bylo příjemné a opravdové. Mám ohromnou radost z toho, že jsem měl možnost opět měnit mínění lidí o možnostech lidí s Downovým syndromem, a tak i lidí s nějakým druhem odlišnosti. Podle vyjádření jedné paní redaktorky jsme Jiří Vydra i já odlišní od ostatních lidí, a tedy geniální. Proto umíme rozdávat radost, krásu a pochopení života ve všech jeho podobách.

Autor: Jiří Šedý