Můj život s hendikepem

Pondělí, 02 Červenec 2012 09:36 | Tisk
Můj život s hendikepem Zobrazit plnou velikost
C hodila jsem do školy do Brna pro mentálně postižené, jezdila jsem jen na prázdniny domů. Než jsem začala chodit do druhé třídy, tak jsem přestala slyšet, proto jsem začala chodit do Olomouce – na Kopeček, ale tam jsem se neměla dobře, šikanovali a mučili mě tam, že jsem pomalá.

Bylo to kdysi za komunistů. U babičky v Jablunkově jsem vždycky mohla na zahradě trhat a jíst ovoce, měla jsem se tam dobře. Často jsem jezdila s tatínkem do Jablunkova a také do Českého Těšína za maminkou, maminka tam pracovala jako telefonistka v tiskárně. Vše to probíhalo, jak to mělo být.

Teď je jiná doba, tatínka už nemám, zemřel, protože byl vážně nemocný. Mám jen sestru Jolanku, jejího manžela, děti a moji maminku. Teď žiji ve Vendryni. Od prvního června jsem začala chodit do Radosti-denního stacionáře.

Karča Strumienská
back to top
 
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.