Bylo mi líto, že nezvládám všechno jako ostatní a jak bych chtěla. Tím, že jsem byla „jiná“ než ostatní, objevila se i šikana ze strany spolužáků. Někdy jsem to pěkně obrečela. Podařilo se mi ale vyučit v oboru cukrářské a kuchařské práce. Začátky byly velmi těžké, ale naštěstí mistrové měly pochopení a trpělivost, a tak mám dnes výuční list. Jenže to nestačí. Najít práci v dnešní době a se zdravotním omezením je moc těžké.

Nejsem tak rychlá a šikovná jako ostatní. Když to několikrát nevyšlo, bylo mi mizerně. Zkoušela jsem i Úřad práce, ale i zde jsem neuspěla, velice ráda bych pracovala a byla mezi lidmi. Jako každá žena má touhu mít děti a informace od lékařů byly negativní, což mi nepřidalo ke zdraví. Zůstala jsem doma a trápila se. A opět, v období velmi těžké stagnace mi pomohla maminka.

Přes známé se dozvěděla o organizaci, která pomáhá takovým lidem, jako jsem já, najít práci, docházet do dílen, využít čas, najít kamarádky, poznat nové prostředí. A to v organizaci Asociace TRIGON v Ostravě- Porubě.

Je mi tam moc dobře. Pracuji v šicí dílně, povídám si s kamarádkami, chodím do kapely Trigon bandu. Měli jsme už několik vystoupení. Možná, že se i práce najde.

Chtěla bych všem vzkázat, kdo má podobný problém, ať se netrápí, ať mají své koníčky, kamarády a hledají pomoc. Není to vždy snadné, ale já bojuji dál a věřím, že vše dobře dopadne.

Přeji vám všem, abyste měli vedle sebe někoho jako já, s kterým byste se podělili o svou starost nebo bolest a uvidíte, že svět není tak černý, jak vypadá.

Kamila Mlčáková