Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce II. * Zooterapie Euroklíč
Banner
Rubriky Různé články O canisterapii (Dobromysl.cz)

O canisterapii (Dobromysl.cz)

P rvní popisy cíleného využití psa v psychoterapii, zejména dětí, se datují do 70. let tohoto století (Boris Levinson, 1969) a zapojení psa do rehabilitace dokonce do 40. let (u válečných zraněných, publikováno 1942 New York).

Pes působí blahodárně na duši lidí nemocných, opuštěných, starých nebo jakkoli handicapovaných. "Člověk potřebuje několik pohlazení denně, jinak mu vysychá mícha." řekl obrazně zakladatel transakční psychoanalýzy Eric Berne.

Dvojnásobek pozornosti potřebují tělesně a mentálně postižené děti ve stacionářích a ústavech sociální péče a staří lidé v domovech důchodců.

Personál k tomu dostatek času nemá, pes ano. Je bezprostřední, milý, otevřený a komunikativní. Rád oplatí každý projev pozornosti, umí se nespoutaně radovat a nestydí se hrát si až do vysokého věku. Nepodléhá konvencím a společenským pravidlům, nekritizuje a není třeba se ho doprošovat. Je vždy po ruce k mazlení, kdykoli trpělivě vyslechne všechna trápení. "Opomíjení" pocítí náhle svoji důležitost a zodpovědnost, zapomínají na své nedostatky a nepřipadají si "mimo hru". Snáze navazují kontakty s okolím, jsou méně izolovaní, méně depresivní, mají méně psychogenních symptomů a užívají méně léků, jak prokázaly mnohé zahraniční studie. Pes motivuje je k nácviku mluvení (musí se na něj volat, dávat mu různé povely), k nácviku jemné motoriky (zvláště u dětí s DMO - jak jinak ho podrbat, pohladit, učesat či nakrmit). Rozvíjí fantazii, poskytuje vděčné téma k hovorům i námět ke kreslení a modelování.

Proto se chov psů - nebo alespon program pravidelných návštěv dobrovolníků s řádně veterinárně sledovanými, očkovanými a odčervenými a speciálně povahově otestovanými psy - stal v příslušných zařízeních u našich západních sousedů téměř pravidlem. Říká se tomu canisterapie a vzhledem s poklesu spotřeby léků a vydatnému zlepšení vztahů mezi personálem a pacienty, kteří pro stoupající samostatnost nevyžadují tolik péče, je velmi oblíbená.

Pes přináší pocit pohody a uvolnění, dokonce bolestivé léčebné procedury jsou lépe snášeny v přítomnosti psa... Přátelské zvíře pozitivně ovlivnuje vnímání stresu a umocňuje regenerační síly. Při pravidelném pohybu (procházky se psem) klesá také riziko osteoporózy, cukrovky a srdečně-cévních chorob u starších občanů.

U nás se "programu psích návštěv" podle přísných anglických a švýcarských pravidel a propagaci canisterapie i terapie pomocí zvířat jako celku věnuje Canisterapeutická společnost již třetím rokem. Její členové - speciálně proškolení dobrovolníci s pečlivě vybranými psy navštěvují zdarma ve svém volném čase již více než desítku zařízení po celé ČR a pořádají pro zdravotně postižené děti letní tábory s canisterapií.

 

Pes pro zdravotně postiženého

Pes a tělesně postižený člověk

Psi se dají dobře zařadit do terapeutického programu - ať už v oblasti fyzioterapie nebo při ergoterapii. Hodí se stejně tak pro trénink mluvení, jako pro výcvik jemné motoriky hlazení nebo krmení, nabízí smysluplné úkoly jako jsou obstarání nebo příprava krmení, představují ale také podnět pro kreativní vyjádření kreslením, malováním nebo modelováním.

Psi vycvičení pro vozíčkáře, dokáží např. sesbírat rozsypané mince a položit je člověku na vozíku do ruky. Na vycházce dělají postiženému nejen společnost, ale i ochrání. Doma jsou k dispozici na mazlení a laškování dle možností postiženého. Jejich sociální význam je zejména zde obrovský. Pes jakýmsi šestým smyslem rozpozná invaliditu člověka a chová se k němu jinak - klidně a ohleduplně. A zdá se, že jsou velmi dychtiví pomoci. Je známo, že pohlazení psa přináší úlevu a uvolnění a může sloužit i jako dočasné odtržení od tělesného strádání.

Úryvek z dopisu matky chlapečka s DMO (dětská mozková obrna):

"Prožila jsem naprostou hrůzu, šok a ohromení, když jsem se dozvěděla, že můj milovaný chlapeček nebude nikdy pořádně sedět, běhat, sám mluvit a jíst, že je prostě jiný. Pomalu ale ve mně zrál vzdor vůči diagnoze a chuť k boji. Začali jsme nacvičovat mluvení. Ohromný dudlík posiloval svaly a ochablý jazyk. Truhlář nám podle pokynů sestrojil speciální stoličku s nočníkem, ke které jsme přidělali popruhy. Protože mu ručičky sloužily, přimontovali jsme všude madla a pomocná ucha. Jedno mu ale chybělo - kamarád na úrovni. A tak jsme mu přinesli štěně králičího jezevčíka. Milou přítulnou fenku. A stal se zázrak! Dítě ožilo, pookřálo. Začalo se rychleji a usilovněji pohybovat, muselo víc koordinovat své pohyby, protože čilý psík snadno unikal a nenechal se lehce dohonit a uchopit. Najednou bylo třeba rychle se otáčet: Psík vyskočí na pohovku, Jenda musí za ním. A jak že se psíček chová? Bere se do náruče a houpá? To se tedy musí opřít do rohu a sevřít ručičky, ne zatínat, štěně by plakalo. A vzepřít se na jedné ručičce a druhou poslat štěněti míček. 100x, 1000x se to nepovedlo, až najednou to šlo. A tohle nechceš papat? Ale Lupinka ano, tak to Jenda musí také. Co nesvedly nejrafinovanější hračky, osobní příklad ani Vojtova metoda, to dokázal maličký jezevčík. Ve 3 letech si náš syn s oporou klekl a začal "chodit" po kolenou. Ke psí slečně přibyl nádherný jezevčí krasavec, neohrožený ochránce a společník. A náš Jenda v kalhotách zesílených celtou se poprvé v životě vydal s jezevčíky do světa. Kde vlála v trávě ohánka našeho Lupa, tam byl i chlapeček. A malému svítily oči nadšením, protože byl poprvé někde sám a zažíval ohromná dobrodružství. A pak nám jeden rodák z Bavorska s rychlým vozem vletěl až do zahrady a našeho Lupíčka zabil. Následovalo trauma, smutek, málem jsme se vrátili na začátek. Truchlili chlapec i fenka. Pomoc přišla zcela nečekaně. Dcera donesla domů pohozenou zmrzačenou jezevčičku, ochrnutou na zadní nohy. Po 3 týdnech na veterině nám ji pan doktor přivezl. Najednou se situace obrátila. Byl tu tvoreček, který potřeboval spoustu speciální péče, lásky a trpělivosti. A Jenda vzal za samozřejmost, že je ted někdo jiný středem pozornosti v rodině a ošetřoval a pomáhal za všech sil. Prodělal pak ještě několik operací a lázeňských pobytů. Vždy si bral do nemocnice nové fotografie pejsků, které ukazoval všem - od uklízečky po pana primáře. Dnes chodí Jenda do normální školy, dobře se učí, jen hůře chodí - typickou chůzí diparetické formy DMO."

 

Pes a mentálně postižené dítě

Zcela zvláštní kapitolu tvoří přínos canisterapie mentálně postiženým dětem.

Zvíře napomáhá stimulaci dítěte, hlavně v ochuzeném prostředí ústavů nebo v domácí izolaci.

Komunikace se zvířetem na neverbální úrovni je jednodušší a jednoznačnější a může být vhodným nácvikem pro vytvoření vztahu k ostatním dětem i lidem obecně.

Plní potřebu citové jistoty a bezpečí , poskytuje vždy pozitivní zpětnou vazbu.

Podporuje zvýšení úcty a sebeúcty , tím zbavuje napětí, nepříjemných emocí či obranných reakcí (agresivita, zloba).

Zvyšuje příležitost k sociálním kontaktům .



 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

rovna_prava_pro_vsec...
74_2soutezni_den_290...
okolo-msk2011-107
priprava2011-07
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.