Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce II. * Zooterapie Euroklíč
Banner
Rubriky Různé články Sintra – kouzelné místo na konci Evropy

Sintra – kouzelné místo na konci Evropy

P ohádkově malebná scenérie bujné vegetace a skal pohoří Serra de Sintra, zvaného také jako Měsíční pohoří, uchvátila v dávném věku keltské obyvatele i Maury, kteří tu vybudovali rozlehlý hrad – Castelo dos Mouros. Portugalské panovníky nadchla natolik, že si zde postavili okázalá letní sídla.

Jedním z nejznámějších je zachovalý středověký Královský palác Palácio Nacional de Sintra (Paco Real) v historickém centru města, vystavěný koncem 14. století za vlády Jana I. Jeho dnešní podoba pochází především z 16. století a je dílem portugalského krále Manuela I. Siluetu paláce charakterizují dvě bílé zužující se věže - komíny, které odváděly kouř z velké zámecké kuchyně, kde se chystaly rozmanité pochoutky pro velkolepé hostiny panovníka a jeho hostí. Návštěvníka uchvátí honosné prostory, zařízené s vybraným vkusem cenným nábytkem, obrazy, tapisériemi. Labutí sál, na jehož stropu jsou zpodobněny bílé labutě v různých pozicích, sloužil pro pořádání recepcí a oslav, sál Stračí, s vymalovanými strakami na stropě, pro přijímání významných zahraničních osobnosti a velvyslanců a skvostný Heraldický sál představoval symbol moci krále Manuela I. Jeho vznosnou kopuli zdobí mimo jiné sedmdesát dva erbů nejvlivnějších portugalských rodů, stěny pak modrobílé dlaždice, na nichž jsou zachyceny venkovské a lovecké výjevy.

Vnitřní terasy, pečlivě udržované zahrady s fontánami a prostory s klenutými okny, bohatě zdobené geometrickými vzory dlaždic, na první prohled prozrazují maurský vliv prolínající se s gotickým a zejména manuelským slohem, vyznačujícím se bohatými ornamentálními motivy. Návštěvník může mimo jiné obdivovat úchvatnou ukázku nejrůznějších typů portugalských azulejos, různobarevných kachlíčků včetně typických, modře malovaných.

S přepychem zařízenými pokoji kontrastuje ten, v němž se naplnil smutný osud krále Alfonsa VI., přinuceného abdikovat, aby na jeho místo nastoupil bratr Pedro II., který ho pak v malé místnosti, jediné opatřené mřížemi, věznil po devět let až do jeho smrti 12. září 1683. Vzácné dlaždice z 15. století jsou v něm prošlapané neustálým přecházením nešťastného Alfonsa…

Na kopci nad městem se rozkládá rozlehlá plocha hradeb a zbytků někdejšího Maurského hradu Castelo dos Mouros. V nekropoli u hradeb byly objeveny ostatky z neolitu, doby bronzové, z osídlení římského, islámského i křesťanského. Podél obranných zdí z kvádrů pocházejících z 12. století lze vidět obilná skladiště vytesaná ve skále, v nichž se uchovávaly obiloviny a luštěniny. Na hlavním prostranství pod věžemi se nacházejí dvě velké cisterny z žulových bloků, na nichž jsou dosud zřetelné kamenické značky z 12. století. Podle staré legendy je právě zde pohřben maurský král. V částečně zachovaném kostele Sao Pedro, který jako farní kostel fungoval až do 14. století, jsou v presbytáři patrné zbytky nástěnné malby. Z nádvoří pak stačí zdolat několik schodů vzhůru k věžím, odkud se naskýtá úchvatný výhled.

Vracíme se zpět, aby nás autobus vyvezl na vrchol pohoří Serra de Sintra k paláci Pena – Palácio Nacional da Pena, vypínajícím se nad okolní krajinou v pastelových barvách žluté, růžové, v kombinaci s červenou a šedou, upoutávající svými věžemi, kopulemi, terasami, minaretem a cimbuřím.

Vybudovat ho nechal na místě bývalého kláštera, zničeného roku 1755 silným zemětřesením, Ferdinand II. Portugalský jako palác pro svoji milovanou ženu, královnu Marii II. v letech 1842-1854. s níž společně a ve shodě vládl sedmnáct let. Královna se mimo jiné zasloužila o zlepšení veřejného vzdělání i o vydání zákona na ochranu zdraví a v Portugalsku je stále velice oblíbená jako dobrá matka a učitelka. Zemřela ve věku 34 let při porodu jedenáctého dítěte.

Komnaty paláce ve viktoriánském stylu jsou zařízené mobiliářem, který král s chotí užívali a zachovávají si tak intimitu, zejména pokud jde o soukromé pokoje, ložnice či koupelny. V kapli, která byla ponechána v původním stavu, se nachází vzácný retábl z alabastru a černého vápence, mistrovské dílo francouzského sochaře Nicolase Chanterenne z let 1529-1532. Zachycuje výjevy z Nového zákona a vzkříšení Krista. Zachovala se též část originálního výklenku původního kláštera, inkrustovaného kamínky, mušlemi a porcelánovými fragmenty. Ostatní místnosti a prostory nesou fascinující otisky navzájem se prolínajících renesančních, gotických a manuelských prvků. Z několika vyhlídek zámku se otevírají nádherné pohledy až k břehům Atlantiku či k Lisabonu.

V parcích a zahradách plných zeleně se ukrývají další architektonické skvosty, jako Palác Monserrate, od roku 1949 v majetku státu, Quinta da Regaleira s nádhernou kaplí, obklopený jezírky, fontánami a dalšími prvky podtrhující romantický ráz a Palácio de Seteais, sloužící dnes jako špičkový hotel s prvotřídní restaurací. Součástí celého komplexu je rovněž strohý kapucínský klášter, vybudovaný v roce 1560 na skále tak, že dokonale splývá s okolní přírodou. Představuje pokornou existenci bratří Františkánů, kteří zde ve velmi skromných podmínkách žili. Nyní místo udržuje společnost Parques de Sintra Monte da Lua, SA.

Romantická krajina Sintry s paláci, zahradami a parky uprostřed skal okouzlila mnoho návštěvníků, stejně jako básníka Lorda Byrona, který o ní prohlásil: „Hle, Sintra, toť překrásný ráj, pravé bludiště vrcholků a roklí“. Velkou poklonu jí složil i skladatel Richard Strauss, když tvrdil, že je to nejkrásnější místo, které kdy viděl a jako „nejkrásnější rozloučení s Evropou“ Sintru označil největší portugalský básník Luís de Camoes. Snad každý, kdo navštívil tuto portugalskou národní památku, od roku 1995 zapsanou na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, s ním bude dozajista souhlasit…

Text a foto: Dana Vondrášková












http://www.eseznam.cz/index.php/rubriky/ruzne-clanky/3303-sintra-kouzelne-misto-na-konci-evropy


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

okolo-msk2011-501
narozky6
luhacovice-14
konference-karvina04
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.