Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce II. * Zooterapie Euroklíč
Banner
Rubriky Různé články Agnieszka Stein o hranicích. K zamyšlení...

Agnieszka Stein o hranicích. K zamyšlení...

H ranice není třeba dítěti stanovovat, ony prostě jsou! Nejdůležitější je, abychom sami znali vlastní hranice. Bohužel mnozí z nás to ne moc dobře zvládají. Naše děti jsou pak ztracené a necítí se s námi v bezpečí.
Podle čeho můžeme poznat, že máme problémy s vlastními hranicemi?
  • když vnímáme příliš mnoho událostí kolem sebe, jako by byly naší součástí; věnujeme hodně času přemýšlení o věcech, které nemůžeme ovlivnit;
  • když pocity a chování jiných lidí se nám zdají být vždy vhodné a odpovědnost za své pocity přřenášíme na druhé;
  • když bereme dítě a jiné blízké jako prodloužení sebe samých; domníváme se, že všechno kolem nás by mělo probíhat tak, jak jsme si to naplánovali;
  • jestli máme problémy, když dítě s námi nesouhlasí; nedokážeme přijmout, když dítě cítí a zažívá něco jinak než my sami;
  • těžko můžeme věřit dítěti a věřit v to, že zná své potřeby; často pak používáme různé formy násilí, abychom ho přiměli ke spolupráci; nutíme ho do jídla, oblékáme ho, když mu není zima;
  • když si je necháváme přerůst přes hlavu a pro obecné dobro věnujeme mnoho důležitých pro sebe záležitostí.
  • chceme potěšit všechny kolem i za cenu vlastního štěstí. Domníváme se, že bez nás by to jiní lidé nezvládli;
  • když původně přírozená situace, v níž se rodiče snaží uspokojit všechny potřeby dítěte, trvá příliš dlouho;
  • když se cítíme být špatnými rodiči, pokud dítě pláče i přesto, že jsme s ním a snažíme se mu pomoci, a to i tehdy, když když s něčím nesouhlasíme a říkáme mu „ne“;
  • když se nedokážeme smířit s tím, že se naše dítě postupně osamostatňuje a dělá nás nešťastnými skutečnost, že zvládne uspokojit stále více svých potřeb samo bez naší pomoci.

Agnieszka Stein


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

IMG_0125
septik
v-dolina2011-25
78_2soutezni_den_290...
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.