Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce II. * Zooterapie Euroklíč
Banner
Rubriky Různé články První pomoc při popálení má zásadní vliv na míru bolesti (Ordinace.cz)

První pomoc při popálení má zásadní vliv na míru bolesti (Ordinace.cz)

O heň, sluneční záření, elektrický proud, horké kapaliny nebo chemikálie dokáží na lidské kůži způsobit bolestivé zranění i nevratné změny vzhledu. Mírnit poškození může nejen správná péče, ale hlavně první pomoc, kterou zvolíte. Přečtěte si, jak špatná volba ovlivnila život nejen popálené holčičky Agátky, ale i její maminky. A přispějte do sbírky, která podpoří vznik poradny – může se stát, že dobrou radu odborníka budete potřebovat i vy, nebo někdo z vašich blízkých.

Vyžehlit hromadu prádla a všechno uklidit do skříní. Pro mámu tří malých dětí práce na půl dne. A děti samozřejmě pod nohama. Když dožehlila poslední kousek, vypnula žehličku a šla do skříně s první hromádkou. Cesta jí trvala jen pár vteřin. Právě během nich se život Kláry Mayerové změnil.

„Srdceryvný dětský pláč mne nastartoval ke skoku zpátky k žehlicímu prknu, kde stála moje roční dcerka Agátka, dlaň položenou na ploše žehličky. Neucukla, ještě neměla ten reflex. Když jsem jí ručku odtáhla, před očima mi narůstal obrovský puchýř, který byl přes celou dlaň. Rychle, rychle, co rychle udělat? Napadlo mne rozbít pár chlazených vajec z lednice a ruku do misky ponořit. No nebyl to nejlepší nápad a ani to nepomáhalo, Agátka pořád plakala. Rozhodla jsem se vyrazit na pohotovost. Právě tohle byla rovnou celá řada špatných rozhodnutí, kdy jsem prošvihla těch nejdůležitějších 11 minut. Kdybych byla zůstala doma, zavolala záchranku a nepřestávala tu popáleninu chladit obyčejnou vodou, mohlo být potom pro Agátku všechno snazší. V nemocnici totiž přišel druhý šok, když doktor nařídil okamžitě třítýdenní hospitalizaci. Po týdnu čištění a převazů přišly dva dny, které Agátka strávila pod prášky nebo pláčem. Vypalování nekrofilních buněk na dětské ručce kyselinou benzoovou patří mezi moje nejhorší zážitky v životě. Následovala autotransplantace. Maličké vzali štěpy z kůže ze zadečku a přišili je na dlaň. Nebyli jsme z nejhoršího venku - po roce přišla další operace, protože jizvy na prstíkách táhly a prsty se kroutily. A po dalším roce další operace. A ještě další čtyři jsou před námi. A jak je dnes Agátce? Její ručička není tak hladká a jemná jako mají ostatní děti. Ale ve školce hodně pomáhá paní učitelka – sundává jí kompresní rukavičku a pak společně s ostatními dětmi lehce vmasírovávají do jizev krém. Zjemňuje to. Nejen kůži na ruce, ale i dětské duše. Od té doby, co děti do této činnosti učitelka zapojila, nemají problém chytnout Agátku za ruku, když jdou na vycházku. A dětem už nevadí Agátčina ručka poznamenaná jizvou. Poznamenaná na celý život. To na mě leží jako balvan - že je to moje vina, že to dcerce zůstane na celý život. Pomohly mi jiné maminky s obdobnou zkušeností. Dnes vím, že STAČILO MÁLO: vědět, co v takové krizové situaci je nejlepší pomocí, která zmírní okamžité i budoucí utrpení.“

(Orcinace.cz)


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

okolo-msk2011-109
v-dolina2011-12
cyklomaraton-k24-201...
v-dolina2011-06
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.