Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce II. * Zooterapie Euroklíč
Banner
Rubriky Různé články Postdiagnostická regrese - Aspergerův syndrom (Dobromysl.cz)

Postdiagnostická regrese - Aspergerův syndrom (Dobromysl.cz)

J e velmi běžné, že když se lidé poprvé dozvědí diagnózu Aspergerův syndrom, mohou se jevit navenek mnohem zřetelněji autističtí než dříve. K tomu bývají různé důvody, z nichž většina spadá do níže uvedených kategorií. Takové období může trvat dny, ale i roky. Četl jsem příspěvek jednoho člověka, který to popisoval jako „post-diagnostická regrese“.

Jakmile se dozvíte o diagnóze, pravděpodobně se vám do určité míry uleví od tlaku, který plynul z toho, že jste na sebe tvrdě tlačili, usilovně se snažili a nevěděli proč. Aniž byste to chtěli, tato úleva může způsobit, že se trochu přestanete hlídat, nebo dokonce nebudete schopni na sebe dále tlačit tak tvrdě jako doposud, protože už víte proč to děláte. Možná budete trávit více času mezi lidmi s AS, učit se jejich způsoby zvládání věcí a možná i získávat jejich manýry. Chování, které jste dlouho potlačovali se může znovu vynořit, když už teď víte, že není způsobeno tím, že byste byli hloupí, zaostalí apod.

Můžete být natolik vyděšeni, že vás ostatní nebudou přijímat jako autistického člověka, že začnete ve svém projevu zdůrazňovat každý znak AS, se kterým se setkáte, ať už pro vás platí či nikoliv. Stane se z vás cosi jako „super-autista“. Můžete imitovat sami sebe do takové míry, že se stanete karikaturou sebe sama. Je možné, že přestanete dělat věci tak, jak jste je dělali doposud, protože to podle vás nevypadá příliš autisticky nebo nepotvrzuje stereotypy, které jste o autismu slyšeli. Možná se budete snažit tak tvrdě znovu získat své ztracené já, že skončíte vybudováním nové fasády. Možná se začnete chovat jako autističtí lidé, které znáte a zjišťovat, zda je bezpečné jednat jako oni nebo zda není nebezpečné dělat vše to co oni nedělají.

Například běžně popisovanou aktivitou je nosit si s sebou všude jediný předmět. Ne všichni lidé s AS na to sami přijdou, ne všem to pomáhá, ale může jít o velmi účinný způsob, jak zvládnout zvýšené smyslové zatížení a zpracovat požadavky, s nimiž se setkáte na nových místech. Dospělý s AS může vidět někoho, kdo to dělá a pomyslí si: dobře, když jemu to pomáhá, zkusím to také. Poté může vypadat o něco více autističtěji, protože používá strategii, která je pro potřeby jeho mozku účinnější než pro potřeby NT lidí.

Takové chování je vcelku běžné, když se dozvíte svou diagnózu a nemusíte se za něj stydět. V dlouhodobém horizontu ale může vést k pochybnostem o sobě, pakliže zjistíte, že kvůli všem těm věcem, které nyní říkáte a děláte, protože si chcete být jisti, že jste opravdu autističtí, nejste schopni říci kdo vlastně jste. To může být začarovaný kruh – nejdříve o sobě pochybujete, poté uděláte něco co vypadá autisticky, pak vás zajímá, jestli jste přitom předstírali, poté o sobě znovu zapochybujete, předstíráte, zajímá vás jestli jste předstírali atd. Tyto pochybnosti by se měly časem srovnat a stejně tak i předstírání. Obvykle se srovnají ve stejnou dobu, kdy začnete lépe přijímat sami sebe a zvyknete si na myšlenku, že jste autističtí.

Vědomé lpění na znacích AS, jak to mnoho z nás po zjištění diagnózy dělá, může tyto znaky také dočasně zesílit. Soustředění se jen na několik málo znaků není příliš dobré praktikovat dlouhodobě (může vytvořit určitý druh „autistické hypochondrie“), ačkoliv je-li prováděno v kontextu zbytku vaší osobnosti, může být dobrou cestou ke konečnému porozumění sobě samotnému. Pravděpodobně neporozumíte svému chování a jeho vazbám k autismu, pokud o těchto věcech nebudete chvíli přemýšlet. Chce to čas a není třeba spěchat.

Když se dozvíte o své diagnóze, může to ve vás vyvolat pořádný emocionální zmatek a ovlivnit vás podobně jako jiné silné emoce. To může souviset s věcmi, které vyplývají z diagnózy nebo i s pocity lítosti či viny za své lpění na autismu. Za to, že vůbec jste autističtí či za chování, které jste praktikovali ve snaze být lépe přijímáni jako autistický člověk. Můžete zažívat velký strach, že nejste autističtí nebo že jste autističtí. Možná bude chvíli trvat, než zjitřené emoce překonáte, ale nakonec se vám to určitě podaří.

Jakmile se srovnáte s tím, že máte AS, bude se vaše chování jevit jako více stereotypní v oblastech, v kterých jste skutečně autističtí a jako méně stereotypní v oblastech, které byly důsledkem stresu nebo jiných faktorů popsaných výše. O AS existuje mnoho mýtů. Mnoho z nich pochází od osob, které generalizují své pocity nebo od vnějších pozorovatelů, kteří činí neověřené závěry. Je důležité si pamatovat, že žádný diagnostikovaný člověk na zemi nezapadá do všech stereotypních představ o AS.

Podle zahraničních materiálů zpracoval Dominik S. © 2007
Dobromysl.cz


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

20_zahajeni_2609-125...
P6265893
v-dolina2011-03
v-dolina2011-20
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.