Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce 2018 * Zooterapie Euroklíč
Rubriky Různé články Psychiatr je lékař jako každý jiný

Psychiatr je lékař jako každý jiný

K aždý ví, že nejen tělo, ale i duše někdy potřebuje povzbuzení a pomoc. Někdy stačí, když uslyšíme od někoho dobré slovo, nebo když nám někdo poradí. Ne nadarmo se říká: „Dobrá rada nad zlato.“ Může se však stát, že se člověk dostane do takového stavu, když svoji psychiku zkrátka sám nezvládá a ani jeho nejbližší ani přátelé mu nedokáží pomoci. Co by měl člověk, který se v takové situaci ocitne udělat? Vyhledat odbornou pomoc. Navštívit psychiatra.

Někteří lidé se bojí zubaře. Avšak zubař není zdaleka jediný lékař, ke kterému jde řada osob s obavami. Mezi další lékaře, kterých se lidé bojí, a hlavně stydí navštívit, patří psychiatr. Lékař duše, dalo by se říct. Deprese i ostatní duševní choroby nejsou žádná legrace. Myslím, že bychom je mohli přirovnat k cejchu, který nám připomíná, co jsme sami zavinili, co se přehání a jde s námi po celý zbytek života. Otevřeně hovořit o takových záležitostech je zkrátka tabu a odhodlat se k tomu, vyžaduje velkou dávku odvahy. Své o tom ví i Marie.

Tato dáma trpěla depresí, kvůli které se ocitala v čím dál tím tmavším a beznadějnějším koutě. Měla strach a bylo jí hanba svěřit se okolí i lékaři. Nakonec se ale rozhodla, že se nevzdá bez boje. Pochopila, že ačkoliv je introvertní a nedělá jí zrovna dobře, když je středem pozornosti, potřebovala by, aby se někdo, koho si váží, začal zajímat o její potíže a vyslechl ji. Stalo se tak v prosinci roku 2008.

V té době se už víc než rok neuměla z ničeho pořádně radovat, jelikož měla ustavičně z něčeho strach. Byl to strach z budoucnosti. Obávala se zlého, které by se mohlo stát i toho, že něco pokazí. Také cítila příliš velkou zátěž kvůli škole. Její přítel s ní bohužel trávil málo času. Místo aby se těšila, že například v sobotu pobude se svým přítelem dvě hodiny, byla zklamaná, že s ním nebude moci být déle. Denně pak o tom přemýšlela. Radost z dobrých zpráv Marii moc dlouho nevydržela, zato negativní zprávy trápily její hlavu pěkně dlouho. Kromě toho byla schopná proplakat třeba celou hodinu nebo celý den mlčet a tvářit se jako by jí někdo umřel. Občas dokonce vůbec nejedla ani nedokázala najít sílu k nějaké činnosti. Také jí někdy bývalo špatně. Začala uvažovat i o sebevraždě, kterou by spáchala předávkováním se léky. O všech těchto problémech napsala dívka do diskuse na web www.ordinace.cz a požádala o podporu a pomoc.

V květnu 2009 přišla konečně chvíle, kdy se Marie svěřila se svými problémy své matce. Řekla, že je na tom hodně špatně a její vlastní síly nestačí na to, aby svého nepřítele jménem deprese porazila. Proto se chtěla poradit s odborníkem. Její maminka ji proto sjednala schůzku s poradkyní, která měla poradit co dál. Marie k ní sice nešla zcela bez obav, ale skutečnost, že se našel někdo, kdo jí může pomoci, ji utěšovala a určitě i dodávala odvahu. To ovšem nic neměnilo na faktu, že se za to styděla. Kromě ní a její matky o těchto návštěvách neměl nikdo tušení. V září téhož roku (2009) se Marie stále léčila. Tvrdila, že recept na depresi, který psychiatři doporučí je vždycky stejný. Jedná se o pozitivní myšlení. Jenže oni prý neví, jaké to je, když někdo přemýšlí o tom, co si udělá, protože zkrátka už nemůže vydržet.

Marie se diskuse na výše uvedeném webu dál účastnila a dělala všechno proto, aby podpořila všechny ty, kdo bojovali s depresí stejně jako ona. První jarní den roku 2009 byl posledním dnem, kdy Marie poslala do diskuse poslední příspěvek. Všichni z webu věří, že od toho dne začala nový život a drží jí palce.

A teď bych se ráda vrátila k větě, která je zároveň názvem tohoto článku. Psychiatr je lékař jako každý jiný. Chci tím říct, že není žádná ostuda požádat tohoto odborníka o pomoc, když je někomu zle. Když je nemocná jeho duše. Jelikož deprese je vážná věc, neměl by v tomhle článku chybět názor odborníka. Co si o depresi myslí doktor Tomáš Novák z Psychiatrického centra Praha? Podle jeho slov je deprese vážné a někdy i život ohrožující onemocnění. Kvůli příznakům této choroby je kvalitní fungování pacienta buď omezené, nebo dokonce nemožné. Týká se to osobního, sociálního i profesního života. Vážné sebevražedné myšlenky v průběhu depresivní epizody mučí až polovinu nemocných. Co víc, čtvrtina pacientů si skutečně zkusí vzít život a část z nich se opravdu zabije! Proto je velmi důležité, aby léčba deprese byla zahájena včas a aby se jednalo o intenzivní léčbu. Velkou nevýhodou této nemoci je opakovatelnost. Proto není vhodné ukončit léčbu, sotva příznaky dají pokoj. Navíc existují případy, že lidé trpí depresí celoživotně.

Myslím, že v tomhle případě už není skoro co dodat. Snad jen to, že psychiatři, stejně jako všichni ostatní lékaři z jakéhokoliv jiného oboru, tady nejsou proto, aby vás otravovali tím, že se budou probírat vašimi problémy a ponižovali vás. Právě naopak. Jsou tu proto, aby vám pomohli a zachránili vás. Na závěr bych ještě ráda popřála všem, kdo se v současné době s depresí léčí hodně štěstí a úspěchů při uzdravování. A těm, kterým se tato „dáma“ dosud vyhýbala zase držím palce, ať je za celý život ani jednou nenavštíví.

Krystyna Kędziorová


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

krajsky-odborn07
11
IMG_1235
P6265903
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.