Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce 2018 * Zooterapie Euroklíč
Rubriky Různé články Porazila rakovinu

Porazila rakovinu

R akovina patří bezesporu k těm nejhorším a nejnebezpečnějším onemocněním, jaká vůbec existují. Mnoho lidí už tato nemoc připravila o život. To však není případ ženy s přezdívkou Bony. Této dámě se povedlo nad touto zákeřnou chorobou zvítězit. Proto jistě stojí za to zajímat se o její příběh a dozvědět se něco víc o jejím boji.

Ženě, která je hrdinkou dnešního článku bude letos čtyřiatřicet let nebo jí možná už bylo. To nevím. Ale to není podstatné. Důležitější je, že v roce 2007 pracovala tato dáma jako policistka a své zaměstnání velice milovala. Její krásné zdravé dcerušce tehdy byly skoro čtyři roky. Život Bony se vždycky odvíjel podle jejich představ. První ránou, která ji postihla byl rozpad manželství. Tou poslední byla málem její smrt. Ona však měla spoustu důvodů proč zůstat naživu. Prvním z nich bylo samozřejmě její dítě. Také přátelé, rodina i zaměstnání, to všechno jí pomáhalo dál bojovat a nevzdávat se.

Přibližně někdy v létě 2007 začalo Bony trápit silné krvácení z nosu. Stačilo, aby se zasmála a po dobu deseti minut pak musela zastavovat krvácení. Považovala to však za maličkost, které není nutné věnovat pozornost. Bony o sobě tvrdila, že je líná, a proto neměla v úmyslu navštívit žádného lékaře. Dcera, přátelé, rodina, a především její přítel to však tak nenechali. Takže nakonec se žena do péče doktorů dostala. Nejdříve navštívila příjemného doktora ORL. Po lamponádě nosu, kterou lékař provedl, byla odeslána na kontrolu do nejbližší nemocnice. Tam ji pro změnu vyšetřila paní doktorka, a jelikož nevěděla co dělat s tím silným krvácením z nosu, ke kterému se navíc přidal tlak 180 na 100, hospitalizovala pacientku. Bony zůstala v nemocnici dva týdny. Pak podstoupila CT vyšetření. Díky tomu se zjistilo, že v její levé nosní dutině „něco“ je.

Dne 9. 1. 2008 byla daná žena operována. Zákrok trval déle než pět hodin! Z nemocnice odešla až měsíc po operaci. Poté strávila rok doma na nemocenské. Sama tvrdí, že lékaři, se kterými se během té doby setkala, jsou nejspíš nejlepší, jaké zná. Odchod z nemocnice zdaleka neznamenal konec léčby. Pacientku čekalo ozařování. Tehdy ji lékaři oznámili, že když bude mít štěstí, vyvázne z toho s šedým zákalem oka. Nejhorší variantou, která jí hrozila bylo, že oslepne! Ozařována byla totiž levá strana obličeje. Bony však při tom poznala snad nejlepší paní doktorku, která ještě v současnosti poskytuje své pacientce velmi dobrou péči a dělá všechno proto, aby byl její život lehčí.

Na boj se zlou a zákeřnou nemocí, stejně jako na léčbu zůstala Bony památka v podobě jizev na krku a na tváři. Její oko je od té doby bohužel zničené a tvář poškozená. Kromě toho trpí také nesmírnou unaveností. V žádném případě ale ničeho nelituje. Je přesvědčená, že to všechno, čím si prošla mělo svůj smysl a vyplatilo se. Vždyť díky tomu je mimo jiné stále naživu. Může si užívat života společně se svojí rodinou, která je podle jejich slov krásná a báječná. Sama Bony dodává, že za svůj život vděčí doktorům ÚVN a paní doktorce z onkologie. Největší zásluhu na tom však má její přítel. Právě jemu se totiž podařilo přímo ji dotáhnout k doktorům, řečeno bez jakékoliv nadsázky. Nebýt toho, nebyla by dnes již na tomto světě.

Všem lidem, kteří v současné době prožívají nebo v minulosti prožili stejné trápení jako ona, radí tato obdivuhodná vítězka, aby si nezoufali. Ale aby se opřeli o svou rodinu a o své přátelé, a spoléhali na ně. Sami se pak přesvědčí, jak velká je to pomoc při překonávání této zákeřné nemoci. Teď je zcela na místě otázka: A co ti, kteří třeba už zádnou rodinu nemají? Takové lidi bych chtěla ujistit, že mají svého Otce v nebi, který je má rád jako nikdo z lidí. Ten o nich ví, nikdy je neopustí a bude s nimi v každém trápení a v každé bolesti.

Myslím, že zajímat se o takové příběhy, jakým je ten dnešní opravdu stojí za to. Samozřejmě, že to není nic příjemného. Člověku až běhá mráz po zádech, když si představí, co všechno si daný člověk musel vytrpět a čím vším si prošel. Já osobně si myslím, že je to jedna z těch věcí, kterou nemůže tak úplně pochopit ten, kdo to nezažil na vlastní kůži. Tím samozřejmě nechci říct, že bych vám přála takovou hroznou zkušenost. To v žádném případě. Já naopak doufám, že nikoho z vás nikdy taková nemoc nepostihne. Ale když člověk čte takový příběh a přemýšlí o něm, uvědomí si znovu, jak důležité a vzácné je zdraví. Kolikrát se člověk trápí kvůli nějaké zbytečnosti. Když si však všimne, že vedle něj je někdo, kdo zrovna zápasí s nějakou zlou nemocí, a nemusí to být zrovna rakovina, a bojuje o holý život, najednou zjistí, že ty jeho starosti jsou úplná banalita, se kterou není zapotřebí si přehnaně lámat hlavu. Na závěr bych se ráda obrátila k těm, kteří dobrovolně jakýmkoliv způsobem se svým zdravím hazardují. Nedělejte to. Važte si toho, že jste zdraví. Představte si, že je na světě mnoho lidí, kteří by dali nevím co za to, kdyby na tom mohli být zdravotně tak jako vy. O tom, že je zdraví jedním z nejvzácnějších Božích darů, se ví už dávno. Jenže někteří lidé na to bohužel zapomínají.

Krystyna Kędziorová


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

luhacovice-01
80_2soutezni_den_290...
50_1soutezni_den_270...
v-dolina2010-06
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.