Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce 2018 * Zooterapie Euroklíč
Rubriky Různé články Nemoc legionářů

Nemoc legionářů

N ic vám název tohoto článku neříká? Ještě jste o takové nemoci neslyšeli? Musím se přiznat, že i já jsem se dozvěděla docela nedávno, že taková nemoc existuje. Pátrejme tedy v tomto článku po příčinách tohoto záhadného onemocnění, po jeho rizikových faktorech, projevech, a samozřejmě i po preventivních opatřeních a možnostech léčby. Určitě nám pak pojem legionářská nemoc přestane být tak cizí.

Začněme v americké Philadelphii. Právě v tomto městě se totiž v roce 1976 uskutečnila konference válečných veteránů (legionářů). Za nějaký čas poté postihl mnoho lidí, kteří se konference zúčastnili těžký zápal plic. Ne všichni jej bohužel přežili. Není divu, že tak náhlý a četný výskyt nemoci vzbudil lidskou zvědavost, a že se lidé začali zajímat, proč se nemoc objevila. Bakterie, která do té doby nebyla známá, byla nakonec nalezena v hotelu, kde účastníci zmíněné konference bydleli. Bakterie byla pojmenovaná Legionella pneumophila. Zjistilo se také, že tu těžkou formu zápalu plic má na svědomí právě legionářská nemoc. Co se týče bakterie, která legionářskou nemoc vyvolává, tak ta se nachází především v přírodních vodních zdrojích, tedy v jezerech, řekách apod. Z těchto zdrojů se často čerpá pitná voda a spolu s vodou se do domů lidí dostane i bakterie. Rozhodně se ale nemusíte bát napít se vody z kohoutku. Je už známo, že hrozí nákaza, proto se při úpravě pitné vody dodržují přísná pravidla. K tomu, aby legionela pronikla do organismu je nutné buď napít se kontaminované vody, nebo vdechnout infekční aerosol. Ten se tvoří v klimatizačních zařízeních. Je naprosto logické, že díky menším kapénkám aerosolu pronikne bakterie do těla hlouběji a o to nebezpečnější pak může být forma onemocnění.

Nejzávažnější formou je pochopitelně legionářská nemoc. Jedná se v podstatě o zápal plic. Další formou je tzv. pontiacká horečka. Tato forma vděčí za svůj název městu Pontiacu, v němž vypukla epidemie dané choroby. Zmíněné onemocnění má charakter chřipky a její průběh je lehčí než u legionářské nemoci. Lidé, kteří mají dostatečné silnou obranyschopnost jsou v tomto případě opět ve výhodě, jelikož existuje naděje, že neonemocní, i když se třeba legionelou nakazili, protože imunitní systém zabrání propuknutí nemoci. Legionel existuje víc druhů, tyto druhy se od sebe liší. Některé z nich vůbec nevyvolávají onemocnění u člověka. Že by se člověk mohl nakazit od člověka, to dosud nebylo prokázáno.

Jak již bylo naznačeno v předchozím odstavci, síla imunitního systému má v tomto případě velký význam. Lidé vyššího věku, jejichž obranyschopnost je slabší, osoby, které postihlo nějaké chronické onemocnění, jež přirozeně vyčerpává imunitní systém, a ti, jejichž imunita byla dejme tomu léčebně oslabováná, jsou proto pro legionelózu snadnější kořistí. Do poslední skupiny lidí více ohrožených zmíněnou nemocí patří například osoby, které podstoupily transplantaci orgánů. Rizikovým faktorem je však také kouření. Nejspíš proto jsou ve větším ohrožení muži. Kuřáků je totiž víc mezi muži než mezi ženami. I když nelze popřít, že i kuřaček je v poslední době čím dál víc.

Je čas seznámit se s příznaky obou chorob. Legionářská nemoc je těžší, proto bude mít přednost. Inkubační doba této nemoci trvá od dvou do deseti dnů. Poté se rozvíjí akutní zápal plic. Pacient trpí malátností, zvýšenou teplotou, má záchvaty bolestí hlavy a kašle. Ze začátku jde o suchý kašel, při kterém postižený nevykašlává hlen. Vyskytují se u něj i bolesti na hrudi. Není vyloučeno, že nedojde ke změně stavu vědomí, že postižený nebude zmatený nebo nebude trpět halucinacemi. Bolesti břicha, zvracení a průjem se nezřídka přidají. S postupem nemoci mohou onemocnět ještě játra, ledviny, trávicí soustava a dokonce i centrální nervový systém. Výskyt zánětu osrdečníku a zánět srdečního svalu je sice vzácný, ale může k němu dojít. Legionářská nemoc může být smrtelná především pro výše uvedené rizikové skupiny lidí.

Inkubační doba je u pontiacké horečky kratší než u legionářské nemoci. Rozvoj nemoci nastává do pouhých dvou dnů od infekce bakterií. Dá se říct, že její příznaky jsou vlastně totožné s příznaky chřipky. Jde tedy o teplotu, třesavku, zimnici, bolest hlavy a svalů. I v tomto případě je pacient malátný. Plicím se však tato nemoc vyhne. Pokud je léčená správně, do několika dnů se upraví.

Legionářská nemoc se léčí pomocí antibiotik. Ty představují tzv. kauzální léčbu. To znamená, že jejich úkolem je zničit legionelu a vyléčit příčinu nemoci. Je-li průběh nemoci lehčí, užívá pacient erytromycin, či tetracyklin. Azitromycin a levofloxacin takové léky se podávají pacientům s oslabeným imunitním systémem nebo hospitalizovaným. Součástí léčby jsou pochopitelně i léky proti bolesti, proti teplotě, na vykašlávání a na ředění hlenu. Je-li však situace vážná a pacient je v ohrožení života, nezbývá nic jiného než nasadit intenzivní terapii. Ne jeden takto nemocný skončil na jednotce intenzivní péče.

Léčbě může pomoci i samotný pacient tím, že si bude pravidelně dopřávat zdravou stravu, nebude zapomínat na pohyb, naopak se bude vyhýbat stresu a dostatečně se vyspí, a to ne jenom jednou. Kromě toho by se měl napořád rozloučit s cigaretami a v případě, že je velkým přítelem alkoholu, měl by být jeho kontakt s ním co nejmenší. Pokud se však dostaví známky zápalu plic, daný člověk by neměl váhat a navštívit svého lékaře. Ten mu naordinuje antibiotika, nařídí klid na lůžku a dostatek odpočinku, který je nezbytný k rychlejšímu a snadnému uzdravení těla.

Ten, kdo by chtěl podniknout nějaká preventivní opatření proti legionářské nemoci, by měl především dobře pečovat o svoji obranyschopnost. V jeho vyvážené stravě by rozhodně neměly chybět vitamíny ani stopové prvky. O dostatku spánku a nestresování se už byla řeč. Také není vhodné při této prevenci zapomínat na udržování fyzické kondice. O určitý druh prevence se v tomto případě postaral i stát, a to vypracováním technické směrnice týkající se ochrany vodovodních systémů. Ve zmíněné směrnici jsou popsány postupy, prostřednictvím kterých se kontroluje a předchází výskytu legionely ve vodních systémech.

Tak to vidíte. I když byla legionářská nemoc odhalena v podstatě díky legionářům, a také byla podle nich pojmenována, v žádném případě nehrozí pouze vojákům nebo válečným veteránům. Přitom preventivní opatření legionářské nemoci není tak složité dodržovat. Lze nimi však zabránit opravdu velkým a nepříjemným potížím, a možná i smrti. Věřím tomu, že například vzdát se kouření může být pro někoho těžké i náročné. Bude to chvíli trvat, než si organismus na tuto změnu zvykne. Bude to vyžadovat disciplínu a vytrvalost ze strany dané osoby. Na druhé straně jiná preventivní opatření jsou docela příjemná, například dopřávat si dostatek spánku. I cvičení nebo jakýkoliv sport má něco do sebe. Vždyť právě pohyb způsobuje, že se v lidském těle uvolňují endorfiny, tedy hormony štěstí.

Krystyna Kędziorová


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

24_zahajeni_2609-145...
p1140716
p1140810
P6231580
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.