Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce 2018 * Zooterapie Euroklíč
Rubriky Různé články Silvestr s sebou nese četná rizika

Silvestr s sebou nese četná rizika

S ilvestr většina lidí vnímá jako večer, kdy se mohou skvěle pobavit, pobýt s přáteli a známými, vypít si nějakou tu skleničku, pochutnat si na jednohubkách nebo chlebíčcích a nakonec vystřelit pár petard. Taková je světlá stránka oslav na počest odchodu starého roku a příchodu nového. Stejně jako všechno ostatní i silvestr má své temné stránky. Například psi a jiní domácí mazlíčci ten večer prožívají hotová muka, protože kravál, který takřka neustále dělají petardy, je doslova děsí.

Tento výjimečný večer a celý den však představuje nebezpečí i pro lidi. Své o tom vědí záchranáři, kteří musejí o silvestru ošetřovat ožehnutí, masivní krvácení tržných ran, dokonce i amputaci prstů. Skvělé je, když před jejich příjezdem je poskytnutá pacientovi první pomoc. Ředitel Zdravotnické záchranné služby libereckého kraje Stanislav Mackovík vysvětluje: „Nejvíc úrazů způsobí nesprávné užívání pyrotechniky.“ Výbušné systémy, které byly vyrobeny doma, mají na svědomí nejhorší úrazy. Jsou totiž dány do nádoby, která se roztrhne, jakmile pyrotechnika bouchne, protože na takový výbuch zkrátka není stavěná. Úlomky a střepiny pak člověka zraní. První pomoc závisí na tom, o jak velké poranění se jedná. Obvykle to schytají končetiny, hrudník, hlava, obličej a oči, tak to alespoň tvrdí ředitel Mackovík. Jeho rada zní takto: „Jestliže má poraněný popálený obličej, pak je třeba ránu chladit tekoucí vodou, ale ne ledem, protože tak by se uzavřely cévy. Popáleninu přikryjte sterilním obvazem a zavolejte záchranku.“

V případě, že se jedná o těžší úraz, je zapotřebí záchranu zahájit zastavením krvácení. A co na to pan ředitel? Ten varuje před krvácením ruky v zápěstí. Takové poranění může znamenat velké nebezpečí, jelikož poraněnou částí ruky může být tepna. Pacient pak může vykrvácet doslova během několika minut. Jakmile se podaří zastavit krvácení, je třeba ještě zvednout postiženou ruku nad hlavu zraněného a pak už nezbývá nic jiného než zavolat záchranku. Většina pyrotechniky si vybere za svou oběť končetiny daného člověka, které protrhá. Ztrátová zranění jsou rázem na světě. Ačkoliv je to víc než hrozná představa, že by najednou někdo byl bez ucha, či bez prstu, a ještě horší je, když se taková představa promění v krutou realitu, protože i to pyrotechnika umí zařídit, přece jenom to není konec světa. Potvrzují to i slova Stanislava Mackovíka: „ Méně často jde o čistý řez, pak mohou chirurgové přišít zpátky amputované části těla. Je tedy důležité, aby se neztratily. Jestliže postižený přijde například o ruku, prst nebo ucho, je třeba jej dát do igelitového sáčku a ten vložit do dalšího s ledem, nebo čímkoliv mraženým, co mají lidé doma.“ Z toho jasně vyplývá, že ani části těla, o které nás domácí pyrotechnika „připravila“ nebo lépe řečeno, o které jsme se v podstatě připravili sami kvůli své hlouposti, se neobjedou bez správného skladování, pokud chceme, aby nám ještě někdy sloužili.

Ředitel dále upozorňuje, že je velice důležité při odpalování pyrotechniky zaměřit svou pozornost nejenom na to, co děláme a jak to děláme, ale také na to, kde při tom stojíme a kam mají dělobuchy namířeno. Pan Mackovík vzpomíná: „Ošetřovali jsme úrazy, které se staly přímo v bytě. Někdy se světlice odrazí od větví stromů, kabelů nebo od balkonu, protože si lidé neuvědomí, že nad nimi není prázdný prostor.“

S pyrotechnikou opravdu není radno si zahrávat. Ono to na první pohled vypadá, jako úplně neškodná hračka, ale ve skutečnosti je to hodně nebezpečná věc. Děti by se, alespoň podle mého názoru, měli pyrotechnice vyhýbat na sto honů, jak se říká a petardy, a jejich světlo a barvy, které někdy bývají skutečně úchvatné, by měly sledovat jen z bezpečné vzdálenosti. I dospělí by se však před nimi měli mít na pozoru a zacházet s nimi nanejvýš opatrně. Někdo by si mohl říct, že když lékaři dovedou přišít tu část těla, kterou pyrotechnika utrhne, tak vlastně není čeho se bát. Jenže ono to není vždycky tak jednoduché, jak se zdá a ne každá hra s pyrotechnikou skončí šťastně. Takovou silvestrovskou legraci s pyrotechnikou totiž člověk vůbec nemusí přežít. Teď nepřeháním, ani nikoho nechci zbytečně děsit, ale pyrotechnika se někdy stává lidem osudná. Postižený může vykrvácet dřív, než přijede lékař, který by ho zachránil. Lidské oko se může pro střepinu stát skvělým otvorem, kterým se může dostat až do mozku. Ředitel Mackovík varuje: „Když přijde člověk o palec, jde také o vážný úraz, protože bez palce ztrácí schopnost cokoliv uchopit. Lékaři pak provádějí reamputaci, tedy nahradí palec jiným prstem.“

Pyrotechnika však není zdaleka jediným nebezpečím, které nám na silvestra hrozí. Dalším nepřítelem, který na nás toho večera číhá je metla lidstva, tedy alkohol, kterého se o silvestru vypije víc než obvykle. V roce 2012 ukončil alkohol na silvestra v noci lidský život. Stalo se tak na Blanensku. Tam se mladému muži stal osudným pád na skleničku, v důsledku kterého vykrvácel. V Jetřichově na Náchodsku zase jelo auto příliš rychle, srazilo mladíka, jenž společně s kamarády odpaloval rahejtle kolem půlnoci před restaurací. Ani tomuto mladíkovi nedokázali lékaři pomoci, zemřel totiž při převozu do nemocnice. O tom, že i nezletilí diabetici se na silvestra rádi napijí svědčí případ opilého šestnáctiletého diabetika, který skončil v nemocnici v pražském Motole. Drobných požárů, které vyvolala zábavná pyrotechnika, a které museli hasiči uhasit bylo ve Středočeském kraji celkem deset. Naštěstí zmíněné požáry nezpůsobily žádné škody. Ani Olomoucku se drobné požáry nevyhnuly, stejně jako jiným krajům Čech. V Plzni zase měli plnou záchytku. No, zkrátka bylo opět veselo.

I když záchranáři, policisté i hasiči jsou připravení kdykoliv přispěchat na pomoc, udělat všechno proto, aby jakákoliv nepříjemná nehoda měla co nejmenší dopad na lidské zdraví i majetek a dnešní medicína umí už hotové zázraky, přece jenom je nejlepší, když všechny části našeho těla jsou tam, kde mají být a když všechno v našem těle funguje tak, jak má. Nemám pravdu? Proto vám přeji, aby v novém roce všechno bezvadně fungovalo nejen ve vašem těle, ale i v celém vašem životě, a to jak pracovním, tak v soukromém.

Krystyna Kędziorová


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

P6231618
23_zahajeni_2609-141...
p1140803
18_zahajeni_2609-123...
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.