Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce 2018 * Zooterapie Euroklíč
Rubriky Různé články Jmelí je jedním ze symbolů Vánoc

Jmelí je jedním ze symbolů Vánoc

as Vánoc se neúprosně blíží. K těmto svátkům patří řada tradic, symbolů i rostlin. Jednou z takových rostlin je i jmelí. Proto jsem se rozhodla věnovat tento článek právě jemu. Počet druhů této rostliny, který lze najít na světě je udivující, až neuvěřitelný. Těch druhů je totiž v rozmezí od sedmdesáti do stovky. V naší republice se však můžete setkat pouze s jediným druhem. Jedná se o jmelí bílé, což je keřovitá polocizopasná rostlina.

Kde roste, to už jistě víte a ten, kdo by to snad přece jenom nevěděl, se to dozví později. Jmelí dorůstá až do výšky osmdesáti centimetrů a barva zůstává zelená po celý rok. Jeho kožovité, vstřícně kopinaté listy, kterým samozřejmě nechybí vytrvalost, rostou v párech. Zelenavě dvoudomé květy jsou v úžlabí vidlic a drží se v klubku. V bílých bobulích, které jsou plody této rostliny, se skrývají srdčitá semena. Pokud by se někdo rozhodl, že počká, až plod pukne, těžko by se dočkal. Plody jsou totiž nepukavé. O rozšiřování se většinou starají ptáci.

Tato rostlina fascinuje lidi již od dávných dob. Theofrastos, řecký filozof a vědec, se některými jejími základními rysy zabýval už několik staletí před naším letopočtem. Pro keltské druidy bylo jmelí posvátné, jelikož bylo zelené i po celé období zimy. Pokládali tuto rostlinu za lék proti jakékoliv nemoci, a zároveň měla působit jako protijed. V dobách starověku se jmelím dokonce vykuřovaly domy a plnilo funkci kadidla. Symbolem plodnosti a štěstí zůstalo jmelí dodnes. V Evropě i v Severní Americe se lidé často líbají pod jmelím právě o Vánocích, aby se měli rádi a byli šťastní.

Jmelí není však zdaleka jediný název pro jmelí bílé, říká se mu také třeba méli, jemela, jemelo, jmel, jimelí, lepiňák apod.

Najít zmíněnou rostlinu není nic složitého, protože roste na celém evropském kontinentu. Domovem tohoto cizopasníka jsou koruny stromů. Nejen listnatých, ale také jehličnatých. Jak již bylo výše uvedeno, roznášeči semen jsou ptáci. Jde především o ptáky drozdovité. Zajímá vás, jak takový přenos semen probíhá? Semena se dostanou na stromy spolu s trusem těchto ptáků. Rostlina pak pochopitelně zapustí své kořínky. Ptáte se kam? Do kůry stromu. Jejím pokrmem se stává míza daného stromu.

Květy jmelí můžeme obdivovat během března a dubna. Jeho větévky s listem je možné sbírat po celý rok. Nejlépe ale účinkuje v období prosince a ledna. Takže právě nyní. A jak by se mělo sbírat? Mladé větévky s listem lze buď ulomit, nebo uřezat. Nezřídka se také při jejich sběru používá hák upevněný na dlouhé tyči a s jeho pomocí se větévky strhují. K sušení drogy je vhodná teplota 45 °C. Ti, kdo se rozhodnou jmelí sušit, by však měli být trpěliví a počítat s tím, že to nebude hned hotovo. Jmelí totiž schne pomalu. Čerstvá rostlina sice voní nelibě, ale sušení jej rychle odstraní. Droga má pak slizovitou a nasládlou chuť, později však chuť zhořkne. Právě taková hořká chuť je pro drogu charakteristická.

Tato rostlina pochopitelně obsahuje řadu zdraví prospěšných a účinných látek. Může sloužit jako prevence proti rakovině. Dokáže také rozšířit krevní vlásečnice a regulovat krevní tlak. S její pomocí mohou počítat ti, kteří mají vysoký i ti, kteří mají nízký tlak. Vysoký tlak je schopná snížit a nízký naopak zvýšit. Umí si poradit i s celou řadou dalších problémů. Není tedy divu, že našlo své uplatnění ve farmaceutickém průmyslu a s jeho pomocí se vyrábějí léky, jejichž účinky jsou protinádorové. Používá se ale také v kosmetice. Díky němu se menstruační potíže žen stávají mírnější.

Jmelí bílé patří k tradičním vánočním rostlinám. Ve spoustě domech se bez něho o Vánocích neobejdou. Že má jmelí léčivé účinky, už víme a to, že tato rostlina je údajně magická, je nám také známo. Ale jaké konkrétní pověry se k němu váží? Jmelí bylo důležité i v náboženství spousty národů v celé Evropě. Za časů před křesťanstvím bylo pro lidi ztělesněním symbolu života. Podle germánské mytologie byla tato rostlina spojována s Baldrem, což byl bůh jara a plodnosti. Na druhé straně to bylo údajně právě jmelí, co ho usrmtilo. Ze stromu jmelí byly prý také vyřezány jesle, ve kterých ležel Ježíš Kristus po svém narození. A později byl z kmene stromu zhotoven i kříž, na kterém náš Spasitel zemřel. Nejspíš právě to je důvod, proč je jmelí dodnes považováno za celosvětový symbol Vánoc.

To, že je jmelí jedovaté však není žádný výmysl, ale fakt. Zvlášť nebezpečné je pak jmelí z topolů. Jeho bobule jsou rovněž jedovaté, a tak je třeba chránit před ním malé děti.

Zavěšování jmelí nad stůl je snad nejznámějším štědrovečerním zvykem. Mělo to být zárukou štěstí a požehnání. Stačilo, aby otec rodiny zavěsil nad stůl, u kterého se měla jíst štědrovečerní večeře snítku větévek jmelí a každému se splnilo přání. K tomu však bylo zapotřebí, aby přání člověk zašeptal do plaménku svíčky, která byla zapálená jako první na vánočním stromečku. Na to, kolik štěstí potká v příštím roce rodinu měl vliv i počet bílých bobulek nacházejících se na jmelí. Čím víc bobulek, tím prý bude rodina bohatší a šťastnější. Pověry ale také říkají, že jmelí přinese štěstí jen tehdy, když jej někdo od někoho dostane jako dárek. Víte, odkud pochází tradice líbání se pod jmelím? Ze Švýcarska. Políbí-li partner svou vyvolenou pod jmelím, bude pak jejich vztah pevný a partnerka bude plodná. Věřte nebo ne, jmelí se zavěšovalo dokonce i na červené lampy v nevěstincích, kde rovněž symbolizovalo lásku, v tomto případě ovšem tu prodejnou. Tato rostlina dále údajně dovede ochránit lidi před uhranutím a čarodějnictvím a dům před požárem. Kromě plodnosti znamená ještě zdraví a odvahu. V Rakousku zaorávali sedláci jmelí do první brázdy, aby se přičinilo k dobré úrodě. V Irsku najdete během Vánoc zavěšenou snítku jmelí nad dveřmi. Jedná se o pozvání k návštěvě, která se může uskutečnit kdykoliv a vždycky obyvatelé domu hosty rádi přijmou.

Pověr, které se váží ke jmelí je opravdu hodně. Upřímně řečeno, myslím si, že není nejvhodnější jim slepě věřit. Jmelí je bezpochyby krásná dekorace, tak ať i o těchto Vánocích zdobí naše domy, ale v její kouzelnou moc příliš nevěřte. Největším darem a požehnáním, který o Vánocích, a nejen tehdy, dostáváme, je přece Boží Syn a tomu bychom měli především důvěřovat, protože nikdo nemá větší moc než Bůh.

Krystyna Kędziorová


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

36_zahajeni_2609-182...
konf-bez-barier11
13-opava-jakartovice
IMG_1223
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.