Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce 2018 * Zooterapie Euroklíč
Rubriky Různé články Syndrom „vyhoření“

Syndrom „vyhoření“

N eskutečné množství úkolů a málo zdrojů, ze kterých by se dalo čerpat a příliš málo povzbuzení vyvolává pocity, kdy se postiženému vymkne situace z rukou a konec je v nedohlednu. To vše jsou faktory, dle odborníků, které mohou zapříčinit vznik syndromu vyhoření.

Typické příznaky na sebe nenechávají dlouho čekat v podobě vyčerpání, smutku, migrény, úzkosti, deprese, apatie, bolesti žaludku, podrážděnosti, nespavosti, stranění se lidí a hlavně zaplavení pocity totální beznaděje. Syndrom vyhoření je charakterizován pocity bezmoci a přesvědčením, že bohužel lepší už to nebude a nic se už nepovede. Podle odborníků jsou převážně ženy náchylné syndromu vyhoření. Jejich osobnost prý vlastně ani není založena na schopnosti vystoupit, ozvat se, řídit a udržet situaci pod kontrolou, jako to prý dokážou pouze muži. Žena většinou, dle odborníků, reaguje slovy: „Tohle se mi stává pokaždé. Co s tím nadělám? Nic.“

Existuje několik cest, jak s vyhořením bojovat. V první řadě nesmíme zapomínat na odpočinek. Za každých okolností si máme rezervovat pro sebe minimálně 15 minut denně a to prý výhradně jen a jen pro sebe. Dopřát si v tu chvíli máme cokoliv, co nám přináší radost. Někdo rád čte, poslouchá hudbu, jiný miluje procházky, koupel atd. Je důležité se umět zbavit aspoň na chvíli všech povinností, které vás začínají drtit, a vy, abyste tak viděli později všechno v rozumné perspektivě. Proto by každý měl dodržovat určitá pravidla, neboť tak se vám podaří oprostit se od stresu a získat si správný náhled.

Pěčujete-li o děti nebo o staré rodiče, poproste partnera, přítelkyni, či přítele, aby vás po dobu relaxace na chvilku zastoupili. Pokud máte pocit vyhoření a vy ani nevíte, co by mohlo být důvodem, vypozorujte, co vás stresuje nejvíc. A to už je potřeba kolikrát vejít i do podrobností: Klade na vás šéf pravidelně v pátek odpoledne hodně práce, jejich vyřízení vám zabere celý víkend? Musí váš manžel hrát s kamarády fotbal pokaždé, když je na něm řada, aby obstaral večeři nebo uložil děti? Je toho na vás už moc, když se dlouhodobě staráte o chronicky nemocného pacienta? Nebojte se o tom komunikovat. Jakmile jste identifikovali příčinu, je načase to vyřešit. Neznamená to sice, že byste měli jít hned za šéfem a říct: „Jsem úplně vyhořelý“. To je příliš neurčité, prý musíte vyjádřit vše konkrétně a navrhnout hned řešení. Například, šéf vám dá nějaký úkol a nadřízený nad ním po vás chce něco jiného. Tady je dle odborníků situace, kdy byste měli navrhnout setkání vás tří, abyste si vše vyjasnili. Na stejném principu máte jednat i s manželem, manželkou. Vyvarovat byste se měli výčitek typu: „Když něco potřebuji, nikdy tu nejsi“, ale snažte se vysvětlit, že je toho na vás moc, když jsou děti ještě malé a maminka nemocná. Je důležité říct, že to teď máte opravdu těžké a bylo by fajn, kdyby si vaše rodina, manžel atd. udělali čas například „vždy v sobotu večer.“

Pomocí vám můžou být i přátelé, kolegové, kolegyně. Studie uskutečněná na univerzitě prokázala, že vyučující profesoři podléhali méně často vyhoření, když si vytvořili tzv. záchrannou síť ze svých spolupracovníků, na které se mohli kdykoliv obrátit. Vynechat byste neměli ani dovolenou, nemusíte hned jezdit na kraj světa a utrácet spoustu peněz. Pouze je třeba uniknout na čas povinnostem a získat tak odstup. A tady platí, že pokud pečujete o příbuzného atd. je pro vás podstatné zapojit sourozence, nebo ostatní členy rodiny nebo domluvit pečovatelku či krátkodobou výpomoc v době vaší dovolené, určené pro získání nových sil.

Naučte se odměňovat i za malé úspěchy a nespoléhejte, že ostatní ocení vaši námahu. Každý úkol si předem rozdělte na menší a snadněji tak splnitelné. Také byste si měli stanovovat pro každou část termín, a když ho splníte, dopřát si odměnu v podobě návštěvy kina, koncertu či posezení v kavárničce atd.

Někdy se syndrom vyhoření dá překonat snadno a někdy bohužel je na místě navštívit poradenskou službu, krizové centrum či psychiatrii vždy, když vás deprese drtí déle než dva týdny a máte pocit vyhoření, který vám brání v řádném výkonu práce, ve společenském styku nebo vás i jinak omezuje.

Karin Šimovcová


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

P1100007
04
bezpecnost-na-prejez...
p1140659
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.