Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce 2018 * Zooterapie Euroklíč
Rubriky Různé články Svatá Lucie (2. část)

Svatá Lucie (2. část)

O životě a mučednické smrti svaté Lucie jsme si něco řekli již v první části článku. Víme už také, jak se slavil tento den v Čechách. Že domy navštěvovaly tzv. lucky. Víme, jak zmíněné postavy vypadaly, za co trestaly i to, že za svůj příchod dostávaly nějakou tu malou výslužku, chcete-li dárek.

Ale jak se vlastně tento svátek slavil v Itálii, kde se světice narodila? V této zemi v den zasvěcený sv. Lucii rovněž chodil průvod již od dob středověku. V tomto případě se však nejednalo o průvody masek, ale o průvod světelný. Nechyběly ani lidové slavnosti. Hymny na počest zmíněné světice znějí všude tam 13. prosince dodnes. Itálie však není jedinou vlastí svaté Lucie. Ptáte se, který stát ještě potkalo takové štěstí, že v něm svatá našla druhý domov? Nebudu vás déle napínat. Jde o Švédsko. Den sv. Lucie patří v této zemi mezi největší národní svátky. Lucie vypadá jako „nevěsta Lucie“, i když se, jak je nám známo z první části článku, tato světice ve skutečnosti nikdy nevěstou nestala. Dívka, která ji ztělesňuje, má na sobě dlouhé bílé šaty. Její vlasy jsou rozpuštěné a zdobí je mohutný věnec s hořícími svícemi. Svátek sv. Lucie je ve Švédsku označován jako Svátek světel. Tento den je symbolem konce dlouhých temných nocí a zároveň ozařuje cestu malému Ježíškovi.

Naši nejbližší sousedé, rovněž patří k horlivým ctitelům sv. Lucie. Pokud byste chtěli vidět na vlastní oči a zúčastnit se oslav tohoto svátku, které patří k nejkrásnějším, zajeďte si Horního Bavorska. V jednom tamějším městě se tam konají takové oslavy každý rok. Jedná se o městečko, které bylo v 18. století skoro zničeno záplavami. Pod vodou byly všechny domy. Zoufalí obyvatele městečka už nevěděli o nikom, kdo by jim mohl pomoci a ve svém neštěstí začali prosit právě sv. Lucii, aby za ně orodovala. Jejich prosby byly vyslyšeny. Voda opadla, ve městečku opět začal život a navíc se z něj zanedlouho stalo výstavné a bohaté město. Tehdy měšťané složili v kostele slavnostní přísahu, že nikdy nezapomenou, že jim světice tolik pomohla. Prostřednictvím každoroční velké oslavy, která je pochopitelně pořádána v den jejího svátku, si připomínají ušlechtilost světice. Mladí lidé tam před 13. prosincem vytvářejí makety městských domů i veřejných domů. Přelepují průsvitným barevným papírem okna vlastních domů a jakmile se setmí a na obloze se objeví první hvězda, rozsvítí se plamínky svíček a ulice města jsou rázem plné světla mnoha barev. Rodiny se scházejí u slavnostně upraveného stolu. Děti vyprávějí rodičům o svém odpoledním pouštění po vodách zkrocené řeky Amper miniaturních rozsvícených domečků. Tyto domečky byly před tím v kostele sv. Magdalény požehnány. Děti pouští domečky společně se svými kamarády. Zářící napodobeniny obyvatel města, by měla voda odnést až k nohám sv. Lucie. Děti jí tímto způsobem děkují, že je chrání před povodněmi.

Stejně jako v mnoha jiných dnech se i v den zasvěcený sv. Lucii v minulosti prováděly nějaké ty magické praktiky. Musím se přiznat, že jsem byla docela zaskočená, když jsem se dozvěděla, že lidé na vsích kdysi věřili, že se v tento den scházejí čarodějnice. Věděla jsem, že pálení čarodějnic připadá na 30. dubna, ale že mívaly údajně čarodějnice sraz i 13. prosince, to jsem dosud netušila. Asi jim to bylo málo scházet se jenom jednou do roka. A co vlastně během těch svých setkání dělaly? Když se sejdou kamarádky, tak si obvykle povídají o všem možném i nemožném. Čarodějnice však kuly pikle a škodily dobrým křesťanům. Právě svatá Lucie měla lidi chránit před kouzly a čáry. Modlitba ale nebyla zdaleka jediným ochranným prostředkem proti moci čarodějnic. Další ochranné prostředky, kterých se používalo pocházely ještě z dob pohanských.

Například na severovýchodní Moravě byl od svátku sv. Lucie až do Božího hodu součástí stravy pro dobytek kus zaříkávaného těsta, do kterého bylo přidáváno svatojánské koření. Takový kus těsta měl být pro skot i brav ochranou proti uřknutí. Stačilo prý jen o sv. Lucii odložit poleno stranou a hned získalo kouzelnou moc. Pokud se pak tímto polenem zapálil oheň o Štědrém večeru, po celý rok se do chalupy nedostala žádná čarodějnice, bosorka, ani černý mužíček. Proti kejklím a čárám se lidé chránili i tak, že namalovali svěcenou křídou tři křížky nad dveřmi do světnice či nad vraty do chléva. Někteří hospodáři si zase o zmíněném svátku vyráběli stoličky a k jejich výrobě používali desky s pěkným sukem, aby mohli na Boží hod o ranní mši lehce poznat sousedku, která je čarodějnicí a dělá lidem i zvířatům zle slovem i skutkem. K tomu však bylo zapotřebí, aby se hospodář i se svou stoličkou schoval za hlavní oltář, během mše pak suk vyrazit. Pak už mu nic nebránilo v tom, aby si otvorem, který rázem ve stoličce vznikl, důkladně prohlížel jak mladice, tak babice. Čarodějnice se okamžitě zjevila ve své skutečné podobě a nebylo vyloučeno, že takovou „čarodějnici“ s ostudou vyhnali z kostela. Zajímá vás, kde se o dni sv. Lucie setkávaly čarodějnice nejčastěji? Prý se jim nejlépe čarovalo na Radhošti. S Touto horou byla již od pradávných dob spojena spousta různých pověstí.

Snad každé jméno má nějaký svůj význam. Jméno Lucie znamená „plná světla“. Určitě většina z vás zná lidové rčení, které je sice už staré, ale používá se dodneška a podle kterého „svatá Lucie noci upije“. Tuto zásluhu nesmíme světici upřít. Na druhé straně je pravda, že na prodloužení zimního dne si musíme počkat až do zimní rovnodennosti. Jak je to možné, že tato pranostika neplatí tak docela? Příčinou je vývoj kalendáře. Lépe řečeno časová nesrovnalost, která vznikla v průběhu několika staletí mezi starším juliánským kalendářem a pravým slunečním kalendářem. Aby byla tato nesrovnalost vyrovnána, byl zavedený gregoriánský kalendář. Je tedy docela možné, že ve 14. a 15. Století slavily Lucie svůj svátek skutečně v den zimního slunovratu. Právě gregoriánskému kalendáři, který začal platit v 16. století, tedy s největší pravděpodobností vděčíme za to, že pořekadlo spojené se svatou Lucií je o trochu delší, než bylo původně. Takže od 16. století zní takto: „Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá.“

Po svátku sv. Lucie tedy budou ti, kteří vstávají brzy ráno, vstávat i nadále za tmy. Přesto si myslím, že si tato světice zaslouží úctu jako všichni ostatní svatí. Vždyť každý světec by měl být pro věřící důkazem, že život na tomto světě má svůj hluboký smysl a že ty, kteří se budou snažit prožít jej co nejlépe, odměna nemine. A nemusí ani za každou cenu zemřít mučednickou smrtí, aby té odměny dosáhli.

Krystyna Kędziorová


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

84_ruzne_0110-0943
cyklomaraton-k24-201...
v-dolina2010-14
krajske_shromazdeni_...
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.