Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce 2018 * Zooterapie Euroklíč
Rubriky Různé články Domluvené sňatky nejsou všude minulostí

Domluvené sňatky nejsou všude minulostí

R odiče se dohodli, že se jejich děti vezmou. Oznámili to svým ratolestem a jim nezbylo, než se oženit nebo se provdat za někoho, koho kolikrát vůbec neznali a nikdy před tím ho neviděli. Takhle to vypadalo kdysi nejen ve vzdálených zemích, ale také u nás. V manželstvích uzavíraných takovým způsobem samozřejmě nešlo o lásku, zato zde významnou roli sehrál majetek, společenské postavení, rodinná tradice atd.

Pokud se náhodou někdy někomu poštěstilo a mohl si vzít toho, koho měl rád, jednalo se spíš o ojedinělou situaci. Spousta současných lidí považuje domluvené sňatky za pouhou vzpomínku, kterou už dávno zavál čas nebo za hudbu vzdálené minulosti. Osoby, které mají takový názor, musím bohužel zklamat. I ve 21. století existují země, kde jsou sňatky a budoucnost potomků plně v rukách jejich rodičů.

Důkazem toho mohou být Pákistánci, kteří raději zavraždili vlastní dceru, než by snášeli ostudu. Zavražděná dívka údajně odmítla sňatek, jež její rodiče předem dohodli, kromě toho se párkrát pokoušela vzepřít se přísné výchově. Její rodiče nyní čelí obvinění hned ze dvou zločinů. Po spáchání vraždy totiž svou dceru okradli, vybrali totiž z jejího účtu nespecifikované množství peněz. Tak to vidíte, co jsou někteří lidé schopní udělat. Rodinná tradice je pro ně víc než život jejich dítěte.

My se však v tomto článku nebudeme zabývat zločiny, ale domluvenými manželstvími, jak říká už jeho název. Dozvíme se, jak jak to chodí v Indii. Skutečnost, že v Indii se i nadále rodiče věnují výběru životního partnera pro své děti a děti se tomu nebrání, vzbuzuje v obyvateli střední Evropy neskutečný údiv. Ind se naopak nestačí divit, že Evropané nechávají v tomto směru svým ratolestem volnou ruku.

Pro indické dívky neznamená domluvený sňatek neštěstí nebo jakési omezování osobní svobody. Pro ně je to výhoda. Jedna indická dívka například prohlásila: „V našem věku se snadno můžeme zmýlit v úsudku. Muž se chová jinak, když se o dívku uchází, a jinak, když se stane manželem. V každém případě můžeme poznat muže jen tak, že chodíme na schůzky. Když ale svatbu domluví rodiče, nahlédnou i do rodinného pozadí a kultury. Jestliže domluví svatbu, přejímají také nějakou odpovědnost, pokud se manželství nevydaří. Ale vdáme-li se proti jejich vůli, kde budeme hledat oporu, jestli manželství nevyjde?“ Ačkoliv by mnohým lidem po přečtení těchto slov mohly dívky z Indie připadat nesamostatné a s nízkou sebeúctou. Na druhé straně na nich přece jenom něco je. Je také pravda, že v Indii se vůbec nemluví o sňatku z lásky, nýbrž o manželství z vlastní vůle. Není řečeno, že v této zemi mladí lidé nemívají nějaký předmanželský vztah. Je však nepravděpodobné, že by se mladí vzali. Pokud snad někdy dojde k tomu, že se někdo provdá z lásky, vnímají to ostatní jako hotový skandál a ostudu.

To je také důvod, proč se v Indii mladému zamilovanému muži ironicky říká „Romeo“, protože svoji vytouženou „Julii“ stejně nikdy nedostane. Tamější psychologové i sociologové se dali do hledání příčiny, proč v poslední době mladí lidé chodí s někým čím dál častěji a skutečně se jim daří nacházet důvody. Indové nevnímají jako samozřejmou věc, že se člověk v určitém věku seznamuje a hledá si životního partnera. Rozhodně to není to, co rodiče od svých potomků očekávají. Průzkumy, které byly provedeny v pěti velkoměstech právě v Indii na začátku roku 1994 mezi studenty, ukázaly, že 33 % studentů a 17 % studentek mělo přítele, či přítelkyni. 66 % však nedalo na domluvený sňatek dopustit. Neví se však, zda tito studenti s nikým nechodili. Kromě studentů si bylo tehdy také 74 % dospělých mužů i žen jisto, že v domluveném manželství bývají lidé obvykle spokojenější než v manželství z lásky. Indická dívka navíc ví, že se od ní očekává především to, že se přizpůsobí. Rodina manžela jí pak pomůže v tom, aby muž dodržoval disciplínu a věnoval se rodině. S takovou podporou však může snacha počítat spíš tehdy, když sňatek domluvili právě rodiče ženicha. Kromě toho rodiče své dceři poskytnou podporu v případě, že by manželství přece jen nevyšlo. Stále však platí, že láska v Indii není pomyslným základním kamenem manželství.

Nám Evropanům se často zdá, že v Indii jsou dívky nesamostatné, bezmocné, a proto se raději přizpůsobí vůli rodičů. Kus pravdy na tom sice je. Na druhé straně musíme vzít v potaz, že ve zmíněné zemi jsou děvčata na manželství připravována už od nejútlejšího dětství. Když nechce holka v Indii poslouchat, rodiče ji většinou nevyhrožují výpraskem, či nějakými zákazy, jak tomu bývá u nás, ale právě tím, že si ji nikdo nebude chtít vzít. Evropanka by si z toho nic nedělala a taková pohrůžka by jí byla pravděpdoobně jen k smíchu. Indické dívky to však vnímají jinak. Odměnou pro nadanou a pilnou mladou Indku bude zase manžel, který má všechna nej. Navíc bychom neměli zapomínat, že byly doby, kdy rodiče rozhodovali o sňatku mladých lidí i v Evropě, jak již bylo uvedeno v prvním odstavci článku. I když nikdy ne na tak vysoké úrovni jako v Indii.

Sňatky mají v Indii také hodně společného s náboženstvím. Manu, tedy legendární hinduistický zákonodárce, který již samozřejmě dávno nežije, protože žil dvě stě let před naším letopočtem, jeho zásady však lidé pořád uchovávají v podvědomí. Tento vůdce upozornil: „Hoden pokárání je otec, který dceru ve vhodný čas neprovdá...“ Druhým nejrozšířenějším náboženstvím v Indii je islám. Rovněž podle tohoto náboženství je povinností člověka uzavřít manželství, ačkoliv zmíněnou povinnost neukládá přímo Korán. Existují však brožurky pro indické muslimy, ve kterých je zase zapsán jeden z výroků proroka Muhammada, který říká: „Neuzavřít sňatek bez závažné příčiny je veliký hřích.“ Indové si ctí tradici v současné době stejně jako v minulých staletích. Z toho vyplývá, že domluvené sňatky v jejich zemi nejsou otázkou jakési zaostalosti nebo modernosti. Náboženská povinnost je důležitější než momentální city mladých, proto není možné tak vážnou věc jako je sňatek ponechat náhodě. Když tedy rodiče domluví svatbu, vědí, že udělali, co udělat měli.

A jak to vlastně v Indii v současnosti vypadá s domluvenými sňatky? V devadesátých letech byla v Bhópálu provedená studie, která dokazuje, že tam pravidla nejsou přece jenom dodržována až tak striktně. manželství uzavíraná z lásky zde rodiny bez řečí tolerují čím dál tím častěji. Zároveň se však rodiče snaží, aby i tyto sňatky naoko vypadaly jako domluvené. Při jejich uzavírání dostává slovo jakýsi prostředník. Mladí Indové se však snaží spíše o to, aby mohli k domluvenému sňatku také něco říct a dostali právo jakéhosi spolurozhodování v této věci. Rozhodně se kvůli sňatku nechtějí od rodiny odloučit.

Jestli budou mít mladí v Indii někdy úplně volnou ruku při výběru životního partnera, je těžké říct. I když možné je všechno. My buďme rádi, že si v Evropě můžeme rozhodovat sami o tom, koho si vezmeme. Zbytečně manželství nerozbíjejme. A Indům držme palce, ať jsou i v domluvených manželstvích šťastní a spokojeni.

Krystyna Kędziorová


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

IMG_0957
rovna_prava_pro_vsec...
PA062150
p1050775
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.