Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce 2018 * Zooterapie Euroklíč
Rubriky Různé články Odbornice na roztroušenou sklerózu

Odbornice na roztroušenou sklerózu

V edoucí MS Centra Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN prof. Eva Havrdová, CSc. je chytrá, vzdělaná, moudrá žena a navíc odbornice na slovo. vzatá Tento článek bude patřit jejím radám a zkušenostem, které má jako lékařka s roztroušenou sklerózou.

Když člověk onemocní roztroušenou sklerózou, dojde k poškození myelinu, jehož úkolem je chránit nervové vlákno, které je přenášečem signálů mezi buňkami v mozku, pak se dostaví příznaky onemocnění. Paní profesorka vysvětluje, že pokud je myelin poškozen, přeskakuje signál někam jinam, než by správně měl, protože rázem není nic, co by mu v tom zabránilo. Může se také stát, že se signál zcela zastaví. Nerv, který přijde o myelin, totiž není schopen odevzdat signál tělu. Občas dochází také k destrukci nervových vláken. Tato destrukce má však u každého pacienta trochu odlišný průběh a to je také důvod, proč u každého pacienta trochu jinak probíhá i roztroušená skleróza. Aktivní přístup pacienta k léčbě mívá pozitvní vliv na průběh celé nemoci. K takovému přesvědčení přivedla paní profesorku její dlouholetá zkušenost. Je však zapotřebí, aby pacient takto k léčbě své choroby přistupoval od začátku.

Paní doktorka upozorňuje, že vztah mezi pacientem a lékařem vzniká již tehdy, když lékař nemoc diagnostikuje. Je nezbytné, aby pacient měl ke svému lékaři důvěru. V opačném případě by bylo vhodnější, kdyby se daný člověk poohlédl po jiném doktorovi. Pacientovi musí být poskytnuty veškeré informace, které potřebuje k tomu, aby se mohl rozhodnout. Nejedná se zde pouze o rozhodnutí ohledně léčby jako takové, ale také ohledně dalšího života pacienta. Je spousta lidí, jejichž zaměstnání bývají poměrně náročná. Když se však u nich objeví roztroušená skleróza, měli by zpomalit své osobní tempo, nenakládat si toho tolik na sebe. O svoje tělo by se naopak měli začít starat víc. Podle slov paní doktorky však tato důležitá rozhodnutí nelze učinit, pokud člověk někomu nedůvěřuje. Zároveň paní doktorka varuje před spoustou informačních zdrojů, které nemocné vystraší, což pochopitelně může mít špatný dopad na jejich psychiku. Radí proto, aby si pacienti vybírali výhradně takové informátory, kteří jim sdělí pravdivá fakta. Je to nesmírně důležité. Není na tom nic špatného, když nemocný požádá svého lékaře, aby mu takové informátory doporučil.

Je vhodné, pokud spolu o nemoci pacient a lékař hovoří. Nejdřív ze všeho musí samozřejmě lékař nemocného seznámit s možnostmi léčby, nabídnout mu tu nejlepší, a zároveň mu říct, proč považuje právě danou možnost za nejlepší. Následně musí oba léčbu probrat a nezapomenout při tom na pacientův nynější životní styl. Je pochopitelně dobře, když je pacient s lékem spokojen a když mu vyhovuje. Je však ale také třeba dávat pozor na to, aby aktivita nemoci byla opravdu pod kontrolou. Může dojít i k tomu, že pacientovi lék nebude vyhovovat, pak je třeba hledat jiný léčebný preparát, který by byl náhražkou původního léku.

Při pomyšlení na injekční léčbu se řada lidi vyděsí. Paní doktorka Havrdová zdůrazňuje, že je důležité, aby nemocný chápal injekci jako preventivní opatření. Pravidelná aplikace léčby totiž znamená pravidelnou péči o kondici nemocného, a to jak fyzickou, tak i psychickou. Tyto dva faktory mohou mít vliv na to, jaký bude zdravotní stav daného člověka po deseti nebo i více letech. Tomu, kdo odmítá píchání injekcí, hrozí progrese onemocnění. Pacient nemusí zvládat sám. Například sestřičky přirovnává paní doktorka k „příteli na telefonu“, který mu přispěchá na pomoc, třeba jenom dobrou radou, v případě jakéhokoliv nezdaru, či problému.

Lékaři se při léčbě osob s roztroušenou sklerózou zaměřují především na dlouhodobou stabilizaci této nemoci. Jak potvrzuje paní lékařka, to je důvodem, proč se s léčbou začíná, sotva dá nemoc o sobě vědět. Za hlavní cíl léčby považuje, aby si život pacienta udržel svou kvalitu. Aby daný člověk nemusel kvůli nemoci pouštět zaměstnání, mohl se stále starat o svoji rodinu a neztratil tak sebedůvěru, že dokáže rodinu uživit. Tento pocit je velice významný pro duševní pohodu pacienta. Takhle to může vypadat v životě většiny lidí trpících roztroušenou sklerózou, ale jen pokud okamžitě zahájí léčbu. Kromě užívání vhodné léčby je třeba, aby pacientovu tělu stejně jako jeho duševní stabilitě byla poskytována co nejlepší péče.

V případě roztroušené sklerózy je pacient schopný pomoct si hodně i sám. Podle výzkumu, jenž se zabývá faktory, které se mohou stát spoluviníkem toho, že někdo onemocní roztroušenou sklerózou, ovlivňuje vznik nemoci kouření, nedostatek vitamínu D, infekce EB virem i strava. Takže ten, kdo jí kalorické pokrmy s velkým množstvím procesovaných uhlovodanů a nasycených tuků, ke kterým patří například přeslazené trvanlivé pečivo nebo levné uzeniny, riskuje, že si přivodí zánět. Paní doktorka tím samozřejmě nechce říct, že by se z nemocných měli rázem stát vegetariáni. Stačí jíst těchto látek méně a naopak zvýšit přísun zeleniny, vlákniny, vitamínů a tzv. scavengerů volných radikálů, které obsahují veškeré červené a fialové plody jako brusinky, jahody, borůvky nebo maliny. Už tuto snahu imunitní systém ocení. Podle paní doktorky je také vhodné zmenšit příjem soli. Upozorňuje, že předpřipravená jídla mají v sobě několikanásobné množství soli, než jakého je lidem třeba. Sůl je navíc jedním z prozánětlivých faktorů.

Paní doktorka potvrzuje, že si pacient může pomoci sám i psychicky. Upozorňuje také na to, že existuje mnoho osob, které se zaměřují výhradně na výkon, což považuje za projev autodestrukce. Jde o lidi, kteří nemají pouze jeden nebo dva pracovní úvazky, nýbrž rovnou tři. Nedělají to kvůli snaze zbohatnout, ale proto, že jsou zvyklí, že v jejich rodině je přijatelný pouze ten, kdo podává vysoký výkon. Paní doktorka urguje, že je zapotřebí, aby se to změnilo. Lidé by se měli naučit přijmout sami sebe i se svými vadami a i přesto by měli mít rádi sebe samého. Totéž platí i pro jejich okolí. Samozřejmě je jenom dobře, když se někdo snaží se svými vadami pracovat. Zároveň se i oni mohou naučit mít rádi ostatní, i když ani oni nejsou bezchybní. Spousta lidí se díky tomu zamyslí nad tím, čeho vlastně chtějí v životě dosáhnout.

Lidé by také neměli zapomínat, že i když je roztroušená skleróza zatím nevyléčitelná choroba, stále je léčitelná.

Myslím, že informace, které tento článek obsahuje, jsou nejlepším důkazem toho, co bylo řečeno již na začátku, že paní profesorka Eva Havrdová je skutečná odbornice, které navíc nechybí empatie a cit. Přejme ji tedy nejen pevné zdraví a úspěchy, ale hlavně spoustu spokojených pacientů. I to, aby jí pacienti dali důvěru, kterou si bezpochyby velice zaslouží.

Krystyna Kędziorová


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

img_3726
38_1soutezni_den_270...
luhacovice-08
rovna_prava_pro_vsec...
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.