Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce 2018 * Zooterapie Euroklíč
Rubriky Různé články Dušičky - uctění památky zesnulých

Dušičky - uctění památky zesnulých

K aždý rok na památku zesnulých, lidé chodí na hroby svých blízkých, upravují je a připomínají si památku uctění mrtvých, svých nejbližších. Každý se snaží, aby měl hrob svých nejbližších upravený co nejlépe a také hezky nazdobený. Začíná to tím, že sháníme věnečky, různé dekorativní věci a většina lidí dbá na to, aby jejich hrob byl co nejpěknější. Tradicí je pokládat na hroby blízkých dušičkové věnce, ať už dělané vlastními silami, nebo koupené v obchodě a to se stuhou „Vzpomínáme“

Slaví jej mnoho států a národů, každý po svém. Ve střední Evropě mají klidný průběh. Nutno podotknout, že Dušičky u nás bývají každoročně impulsem k tomu, aby národ vyrazil pečovat o hrob svých blízkých. I když většina z nás chodí na hrob své rodiny většinou častěji, než jenom na Dušičky.

I po smrti zůstávají naši blízcí v našich srdcích. Málokdo zapomene na svého bratra, syna, otce či matku a další lidi nám blízkých a nejmilejších, na které většina z nás stále vzpomíná.

Je zvykem navštívit hřbitov a rodinný hrob a rozsvítit na něm svíčku, nebo položit květiny, což má symbolizovat víru ve věčný život a demonstrovat přesvědčení, že život hrobem nekončí.

Dříve se také na památku zesnulých peklo pečivo, kterým lidé obdarovávali pocestné a žebráky. Pečivu se říkalo jak jinak než „dušičky“

A jak je to ve světě?

Zajímavý je způsob slavení tohoto svátku v Mexiku, i když se od křesťanského pojetí liší. Při Mexickém svátku se netruchlí, ale slaví se a raduje až do bílého rána. Podle indiánské tradice smrtí začíná nový život. Na hrobech hoří obrovské svíce, všude je spousta mečíků a doneseného jídla a oslavujících pozůstalých, kteří se o půlnoci shromáždí kolem hrobu, smějí se a vzpomínají na mrtvého.

V každé zemi je jiný zvyk na vzpomínku zesnulých. Ale v každém případě by si měl každý na svého blízkého zavzpomínat a položit květinu na hrob svého nejbližšího a třeba i známého, nebo kamaráda. Ale s pocitem a s vyrovnáním sama se sebou, že jsme byli, aspoň na chvíli, a to v duchu se svým nejbližším.

Zdenka Křístková


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

okolo-msk2011-205
luhacovice-11
p1140659
13
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.