Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce 2018 * Zooterapie Euroklíč
Rubriky Různé články Autonehoda jí vzala ditě

Autonehoda jí vzala ditě

J ana měla do svých 27 let v životě jen samé štěstí. Vystudovala vysokou školu, našla si skvělou práci a tam poznala svého budoucího manžela. Oba pracovali a tak neměli o peníze nouzi, brzy si koupili byt a pořídili auto. Brzy po svatbě otěhotněla. Nebylo šťastnější ženy pod sluncem, všechno jí vycházelo tak jak si to jako malá holka vysnila.

Když se ještě s manželem dozvěděli, že čekají holčičku, dojalo je to k slzám. Jednou o víkendu si naplánovali cestu k Janiným rodičům. Domluvili se, že přijdou na oběd a kolem jedenácté společně vyrazili do šedesát, kilometrů vzdáleného města. Do cíle jim zbývalo jen pár kilometrů, když jim na jedné křižovatce nedal přednost plně naložený kamion. Smetl je z cesty a auto zmačkal jako plechovku od sardinek. Jana si moc z té události nepamatuje a je za to vlastně ráda. Při nehodě přišel její manžel o život a Jana byla těžce raněná. Bojovala o život, a její holčička v bříšku to bohužel vzdala po pár hodinách po autonehodě…

Janě to oznámili až za několik dlouhých týdnů, po tu dobu byla v kómatu a nebylo vůbec jasné, zda tragedii vůbec přežije. Nejvíc zranění měla v oblasti hlavy a obličeje. Až do té tragické nehody to byla pěkná holka, ovšem po tom, co se jí do obličeje vysypalo čelní sklo auta, měla přeraženou sanici, jizvy a nějaký čas se nemohla vůbec poznat. Naštěstí jí pomohla spousta plastických operací. To všechno by však vyměnila za život svojí nenarozené dcery. Nemohla se s jejím odchodem smířit a vlastně se nesmířila dodnes, kdy od této kruté události uběhly tři roky. Stále chodí k psychologovi a bere antidepresiva. Vůbec nemůže přemýšlet o budoucnosti. Nedovede si představit, že by měla žít s jiným mužem.

Ale všechno chce svůj čas, ten zahojí tak hluboké rány. Navíc se také bojí, že už nikdy nebude moct mít děti, i když ji gynekolog ujišťje, že by neměl být problém. Není dne, aby si na svoji nenarozenou dceru nevzpomněla, aby si neříkala, kolik by jí teď bylo, komu z nás dvou by byla podobná. Naštěstí ji při životě drží její báječní rodiče, pomáhají jí, jak se dá a snaží se jí zabavit, motivovat k tomu, aby byla jednou zase šťastná.

Evita


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

IMG_1205
m-r-polsko2011-16
P6231602
P6265892
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.