Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce 2018 * Zooterapie Euroklíč
Rubriky Různé články Přecpávat se je stejná blbost jako nejíst vůbec

Přecpávat se je stejná blbost jako nejíst vůbec

P o přečtení názvu článku se možná někteří z vás jenom zasmějí a řeknou si v duchu nebo nahlas: „Proč by se měl někdo přecpávat? V dnešní době přece všichni naopak usilují o to, aby byli co nejštíhlejší?“ To je samozřejmě pravda pravdoucí, že štíhlost je jakýmsi trendem současnosti. Touží po ní muži, a především ženy.

Jenomže někdy se hold stane, že žena by nejraději nejedla, ale přitom se denně přejídá, protože její touha po jídle je tak velká a silná, že ji nedokáže přemoct. Pak samozřejmě přemýšlí, jak to udělat, aby nepřibrala a jako řešení si zvolí všechno vyzvracet. Jindy zase hladoví nebo zneužívá léky na snížení váhy. V takovém příapadě už nejde o to, že žena má pouze slabou vůli a není schopná odolat svým choutkám. Znamená to, že je žena nemocná a trpí mentální bulimií.

Tato nemoc je stejně jako mentální anorexie poruchou příjmu potravy a způsobuje ji především strach z tloušťky. Pochopitelně se jedná o psychické onemocnění. Porucha se většinou začne projevovat po celé řadě pokusů o diety. Tyto pokusy však byly neúspěšné. Jak již bylo uvedeno v předchozím odstavci, charakteristické jsou pro ni zejména záchvaty nepřiměřeného přejídání se velkými hromadami jídla a nevhodné způsoby, které mají zabránit tloustnutí. Jedná se například právě o vyvolávání zvracení, zneužívání projímadel či léků na odvodnění. Vyčerpávající cvičení a hladovění daná osoba vnímá jako preventivní opatření. Bulimie a anorexie jsou sice dvě samostatné nemoci, přesto se může stát, že se bulimie i se zvracením začne vyskytovat při anorexii. Nemoc obvykle postihuje ženy do třiceti let. V poslední době nemocných přibývá. Postiženým většinou nechybí ambice a pocházejí z rozvrácených rodin.

Podobně jako u anorexie ani u bulimie se přesně neví, proč vlastně vzniká. A tak lze jen předpokládat, že přičiny vzniku jsou různého druhu. Bulimii je dokonce možné i zdědit a to v případě, že matka, či sestra tuto nemoc měly. Příčinou může být i chemická látka, která se přirozeně vyskytuje v mozku, je jakýmsi informátorem buněk a kromě jiného se stará i o to, aby příjem potravy byl regulován. Tato látka se jmenuje serotonin. Svůj podíl na vzniku bulimie mohou mít i trendy moderní kultury a společnosti. Někdo by s tím mohl nesouhlasit. Musíme ale uznat, že v dnešní době je atraktivita něco jako klíč k uznání a úspěchům. Každý člověk vlastně celý život touží po uznání. Každý v životě něco dokázat a být úspěšný. Někteří lidé, zejména některé mladé holky si zřejmě myslí nebo doufají, že čím budou hubenější, tím budou přitažlivější, pak se nedivme, že jsou tím hubnutím doslova posedlé a kvůli tomu pak marodí. U lidí, kteří trpí bulimií se navíc vyskytují jisté společné charakterní vlastnosti, například nízké sebevědomí a sebeúcta, či perfekcionismus.

Pokud jde o rizikové faktory bulimie, k těm bezesporu patří diety. Fakt, že držení diet dovede nemoc vyvolat nebo ji urychlit, potvrdily i výzkumy. Rozhodně se tedy nejedná o nějaký nedoložený výmysl. Když totiž začneme díky dietě vypadat lépe a lidé kolem nás to zaregistrují, máme z toho přirozeně radost. Jenže pro někoho taková pochvala znamená motivaci k dalším dietám. Později dojde na  hladovění a postupem času daný člověk chvíli hladoví, chvíli se přejídá a bulimie je tady!

Existuje jedno období v životě, které lze také považovat za rizikový faktor. Tím obdobím je dospívání, chcete-li puberta. V tomto období je pro člověka obtížnější vyrovnat se se změnami, kterými prochází jeho tělo, stejně jako s kritikou a poznámkami týkajících se právě jejich těla, vzhledu či hmotnosti, jimiž je jiní častují. Nesmíme zapomenout zmínit také zásadní změny v životě. Takovou změnou nemusí vždycky být jen ztráta zaměstnání, rozchod s partnerem nebo něco v tom smyslu, ale třeba i obyčejné stěhování. Každý, kdo už někdy stěhování zažil, mi jistě potvrdí, že taková věc dokáže pěkně pocukat nervy.

Onemocnění bulimií může ovlivnit i zaměstnání a kariérní růst. Hovoříme zde především o povoláních, jakými jsou sport, atletika, gymnastika, krasobruslení, tanec, modeling, herectví. O osobách, které se živí některou z uvedených činností, se dá říct, že jsou ve větším ohrožení. Nemluvě o tom, že v takových případech se občas stává i to, že trenér nebo rodič, samozřejmě neúmyslně, sám vzniku onemocnění pomůže tím, že na svého svěřence tlačí, aby zhubnul a díky tomu se zlepšily jeho výsledky. Ani televizi a další média, která mají ve zvyku ukazovat jen hubené, nelze vyloučit z rizikových faktorů způsobujících bulimii.

Bulimie může nemocného i trvale poškodit. Časté zvracení vyvolává bolest v krku a ústech, poškozuje zuby i dásně a v důsledku toho může dojít i k tomu, že daný člověk přijde o chrup úplně. Pacient může utrpět také vadu na kráse, protože se mu na tváři mohou objevit nateklé slinné žlázy. Pokud vás zajímá, jaké jsou jejich další potíže, tak k těm patří celková únava, dehydratace, suchá kůže, na níž bývají odřeniny, mozoly a jizvy. Nevyhýbají se jim ani bolesti břicha, nadýmání, dále potíže se střevy. Trpí dokonce i nepravidelným srdečním rytmem. U žen a dívek navíc dochází k poruchám menstruace.

Léčba probíhá samozřejmě na psychiatrii, kde je pacient/pacientka hospitalizována, v případě, že je její stav akutní. Jsou jí podávány infuzní roztoky. Nemoc se také lečí pomocí antidepresiv, anitiepileptik a chybět nesmí pochopitelně ani léky proti zvracení. Ale hlavní podstata léčby spočívá v psychoterapii, ať už skupinové, individuální nebo rodinné. Na tu by měl nemocný poctivě docházet a sezení neodkládat. Je také třeba, aby změnil své stravovací návyky a ty nové se snažil dodržovat, i když to s sebou někdy může přinést určitou dávku nepohodlí. Kromě toho celé věci prospěje, když pacient něco o své chorobě ví, či se to dozví. Rozhodně není dobrý nápad během léčby netrávit čas s rodinou a s přáteli. Rovněž není vhodné svou váhu kontrolovat a cvičení nepřehánět.

Osobně považuji mentální bulimii za jednu z nejnebezpečnějších a nejzákeřnějších nemocí, jaké vůbec jsou na světě. V nejhorších případech totiž končí smrtí. A co udělat proto, abychom do toho strašného kolotoče nespadli? Nejlepší je mít zdravý nadhled, příliš si nic nebrat k srdci. Bezesporu se vyplatí před jednáním se poradit s rozumem. Zdravý rozum, to je hotový kapitál. Na závěr zopakuji větu, která mi posloužila jako název celého článku a budu opravdu velice ráda, když si ji zapamatujete. Přecpávat se je stejná blbost jako nejíst vůbec.

Krystyna Kędziorová


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

33_zahajeni_2609-174...
luhacovice-20
img_3716
23
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.