Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce 2018 * Zooterapie Euroklíč
Rubriky Různé články Infekční mononukleóza (1. část)

Infekční mononukleóza (1. část)

I nfekční mononukleóza je jedním z virových onemocnění. Až v 90 % má vznik této choroby na svědomí EB virus, který je bohužel všude. Řadíme jej mezi velmi často se vyskytující herpetické viry stejně jako třeba opar na rtu, pásový opar, či neštovice. Nejlépe infekční mononukleózu poznáme podle zvětšených lymfatických uzlin. Konkrétně se jedná o uzliny třísel, podpaždí a krku. Nejspíš právě proto je jedním z dalších pojmenování této nemoci infekční zánět uzlin. Tato choroba si s sebou přivádí i doprovod v podobě nesmírně silné únavy, kterou trpí hlavně děti a mladiství.

Se zmíněným virem EBV se setká takřka každý člověk a to je důvodem, proč je vegetace tohoto viru v našem organismu naprosto běžná. Dávejte si pozor na stres, nadměrnou zátěž, či nervové vyčerpání a posilujte svoji obranyschopnost. Všechny tyhle věci společně se sníženou imunitou by totiž mohly způsobit, že mononukleóza propukne. Nemoc se přenáší slinami. Pokud jste se někdy v minulosti setkali s pojmy nemoc z líbání nebo studentská nemoc, nebo je uslyšíte v budoucnosti, pak vězte, že obě slova označují jednu a tutéž nemoc, a je jí právě infekční mononukleóza. Riziko proto podstupuje ten, kdo se napije z láhve, která koluje mezi více lidmi. Totéž platí o kolování jídla, či cigarety.

I když je pak pacient proti nemoci doživotně imunní, nelze vyloučit, že se herpetické viry nezačnou opět aktivovat. Pokud k tomu dojde, začnou se vylučovat zase prostřednictvím slin a tehdy lze jejich aktivitu zachytit. A proč vlastně nejsme před infekční mononukleózou a jinými onemocněními, které způsobují herpetické viry v podstatě nikdy v bezpečí? Pro tyto viry je totiž typické, že je z organismu nevyžene ani prodělání infekce. Bez problémů si přežívají v klidovém stádiu, a jakmile zjistí, že organismus je oslabený, mohou toho využít. Po nakažení se nemoc samozřejmě neprojeví hned, nýbrž až za měsíc nebo za měsíc a půl. Tak dlouhá je totiž inkubační doba a teprve po jejím uplynutí se dostaví první příznaky. Ačkoliv v názvu nemoci najdeme i slovo infekční, mononukleóza příliš nakažlivá není. Po kontaktu s nemocným postihne pouze pět lidí ze sta.

Velkou nevýhodou, a zároveň nebezpečím mononukleózy je, že je velice snadné splést si ji z angínou nebo chřipkou, což pochopitelně ztěžuje situaci. Za bakteriální angínu ji často považuje dokonce i sám lékař a celé věci se přijde na kloub teprve tehdy, když antibiotika selžou a nezaberou. Pravdu pak obvykle odhalí krevní testy. Málokdy se stane, že se dostaví nadměrná únava. Právě ta bývá ze začátku jediným příznakem. Objevuje se ze všech příznaků nejdřív a stává se pro rodiče jakýmsi signálem či varováním, že něco není v pořádku, a že bylo nejlepší odvést dítě k doktorovi. Následně obvykle dojde k zvětšení lymfatických uzlin a to buď celkovému, nebo místnímu. Uzlinami, které se obyčejně zduří, jsou uzliny krční, podčelistní, podpažní a v tříslech. Jde o zvětšení zjevné a symetrické na obou stranách těla. Při infekci se často vyskytuje i bolest v krku. Zvětší-li se mandle výrazně, pak je pro nemocného obtížné nejen polykání, ale i dýchání. Kromě lymfatických uzlin a mandlí v krku se také často zvětšují játra se slezinou. Pacienta bolí pravé podžebří. Potrápit ho může i vysoká horečka, která se může vyšplhat až na 40 °C. vyrážka, neboli flíčky nebo větší skvrny se mohou rovněž dostavit. Ty však spíš jen výjimečně. Může se ale stát i to, že mononukleóza o sobě prostřednictvím příznaků nedá vědět vůbec. I v tomto případě o ní lékaře poinformují krevní testy, ale třeba až za několik let.

Jak již bylo víckrát řečeno, nejspolehlivějším způsobem, jak mononukleózu zjistit jsou krevní testy. Proto se jim člověk, u kterého se vyskytne podezření, že touto chorobou onemocněl, nevyhne. Kromě toho ho čekají ještě jaterní testy. Pokud skutečně trpíte infekční mononukleózou, zvětšuje se počet vašich bílých krvinek v krvi. Tvar krvinek je netypický a právě množení zvláštních bílých krvinek, kterým se říká mononukleáry, vděčí onemocnění za svůj název. Definitivní potvrzení mononukleózy však představují testy na specifické protilátky. Infekce se potvrdí, když jsou identifikovány protilátky proti viru EB v krvi.

Tak pár věcí jsme zase probrali. Zbývá ještě léčba, prevence proti nemoci, informace o tom, jak může s nemocí bojovat sám pacient a komplikace. Komplikacím se tentokrát nevyhnu, protože ty jsou někdy nebezpečnější než samotná nemoc. Necháme si to však na příště.

Krystyna Kędziorová


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

luhacovice-05
img_9221
35_zahajeni_2609-175...
luhacovice-13
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.