Cvičení s Jaroslavem Wojnarem * Projekt Podané ruce 2018 * Zooterapie Euroklíč
Rubriky Různé články Co hrozí naším plicím (2. část)

Co hrozí naším plicím (2. část)

O nebezpečích, jaká hrozí naším plicím, už něco víme. Řekli jsme si o nich v první části článku. Moc toho sice nebylo, ale alespoň jsme si stihli vysvětlit, co se s plícemi sužovanými nemocí děje. Některá onemocnění jsme si vyjmenovali. Pak jsme se začali soustředit na chronické obstrukční nemoci. Ty jsme si trochu popsali a dostali jsme se k rizikovým faktorům, u kterých jsme skončili. Víme už tedy, co bychom měli, nebo spíš neměli dělat, pokud nechceme plíce ohrožovat.

Jenže co by to bylo za nemoc, kdyby neměla své projevy a příznaky. V případě chronických obstrukčních plicních chorob je situace trošku složitější. Jak je známo, jde o souhrnný název dvou onemocnění. Konkrétně jsou to chronická bronchitida a plicní emfyzém. obě mají odlišné příznaky, a tak nám nezbývá nic jiného než si projevy popsat u každé zvlášť. Začneme chronickou bronchitidou. Tato nemoc se projevuje zvýšením hlenových žlázek a chronickým kašlem, který přetrvává přinejmenším po dobu tří měsíců v průběhu jednoho roku alespoň dva roky po sobě. I když se však tyto příznaky shodují, není to jednoznačným důkazem, že se jedná právě o chronickou bronchitidu a plicní i kardiální vyšetření je nezbytné, protože jejich prostřednictvím lze rozeznat tuto nemoc od jiné.

Při chronické bronchitidě se nejdřív zvětšují hlenové žlázy. Poté plicní tkáň napadne infekce. Právě tento infekt vyvolá překážku, neboli obstrukci a to v podobě hlenového hnisu. Vdechovaný vzduch se následně v plicích nerovnoměrně rozprostírá. Kvůli tomuto procesu je pak naše krev nedostatečně okysličená a v důsledku toho se nám mohou začít stahovat cévy, pomodrávat kůže a zvýšit se může i plicní tlak. Charakteristickým projevem chronické bronchitidy je také vysoké odkašlávání hlenu, ke kterému dochází ráno, neboť během spánku se hlen nahromadí.  

Plicní emfyzém charakterizuje trvalé zvětšení plicních sklípků v plicní tkáni. V důsledku toho zaniknou přepážky mezi jednotlivými sklípky, což způsobí rozbourávání plicní tkáně. Prostory bez plicních sklípků mohou být velké až jeden centimetr. Jsou sice vyplněné vzduchem, přesto se k dýchání použít nedají, protože zkrátka nefungují. Překážka, kterou vyvolají, je podobná jako hlen u chronické bronchitidy. Člověk, kterého tato nemoc postihne, trpí především dušností. Ze začátku pouze při pohybu nebo při nějaké velké fyzické zátěži, později se s tímto problémem potýká, i když provádí naprosto běžnou činnost, dokonce i když je v klidu. Lidé v jeho okolí nepotřebují žádné speciální přístroje ani pomůcky, aby mohli slyšet, že nemocný dýchá jinak než obvykle. Hovořím zde o typických pískotech a vrzotech. Že něco není v pořádku, můžeme však nejenom slyšet, ale i vidět. Pacientův hrudník může být totiž soudkovitý, protože se rozšiřuje jeho hrudní prostor. Dušnost je opravdu velmi nepříjemným příznakem, jelikož stav, kdy daný člověk nemůže dostatečně dýchat, je velice stresující a ze strachu, aby se neudusil, pak často dýchá přerývaně. Jeho krevní oběh se zrychluje a stav, který je už tak hodně vážný, se ještě zhoršuje.

Zajímá Vás, jaká vyšetření musí pacient podstoupit, než lékař stanoví diagnózu? Tak tedy. Je to  rendgen plic, spirometrie a konečně i vyšetření CT. Ten, kdo touto nemocí trpí a chce, aby jeho problémy byly menší, se musí každopádně definitivně rozloučit s kouřením. Tady jsou ve velké výhodě nekuřáci, kteří jsou na život bez cigaret zvyklí, a kterým tato vymoženost nechybí. Lidé, kteří pracují v prašném prostředí, mají dvě možnosti. Buďto si zvolit jiné zaměstnání, nebo používat ochranných pomůcek. Neschopnost práce nemocného je prakticky trvalá. O to víc je potřeba, aby pacienta psychicky podporoval nejen lékař, ale především jeho rodina. To samozřejmě ke zlepšení stavu nestačí. Kromě psychické podpory je nutné dohlížet, aby daná osoba užívala léky bronchodilatancia. Přesněji řečeno, aby je dýchala. Tyto léky se totiž obvykle podávají inhalační formou pomocí moderních strojů, inhalátorů, nebo pilulek, které se vkládají do speciálního disku a nemocný pak vdechuje jejich obsah. Jednak se díky tomu léky dostanou přesně na místo v plicích, kde je jich zapotřebí, a pak je to rozhodně příjemnější, než píchání injekcí. Aby se přebytečný hlen dostal z průdušek ven, je nutné polohování. V případě, že účinek polohování není uspokojivý, je třeba mechanicky odsávat. Pacient má doma také přístroj s kyslíkem, který využívá podle pokynů lékaře. Když je chronické obstrukční plicní onemocnění v posledních fázích, musí být nemocný napojován na kyslík a v poslední řadě i pobývat na jipce, kde je mu kyslík podáván prostřednictvím intubace. Za všech okolností je nezbytné dělat všechno proto, aby pacienta neskolila nějaká infekce dýchacích cest. I zcela běžná chřipka se totiž může u takového člověka proměnit v zápal plic a představuje pro něj ohrožení života.

Pokud už někoho potká ta smůla, že se na něj některá z chronických obstrukčních plicních chorob přilepí, může s ní bojovat i sám. Bez pomoci a rad lékaře se sice neobejde, přesto však může nemoci ukázat, že rozhodně není z těch, kteří se vzdávají snadno a bez boje. V první řadě je nezbytné vykašlat se na cigarety, v opačném případě se onemocnění bude rychle rozvíjet. Omezit je však třeba i pasivní kouření, tedy například pobyt v restauracích bez ohledu na to, jestli pracujete jako číšník, nebo jste se tam přišli najíst. Rozhodně v zakouřeném prostředí nepobývejte trvale. Zhoršuje to stav. Hlenu se bude lépe odcházet z plic, když si postižený položí hlavu na víc polštářů. Kdyby však chtěl užívat větší množství léku, než jaké mu předepsal lékař, rozmluvte mu to nebo klidně i zakažte. Nadměrné užívání léků by totiž mohlo vést k tomu, že léky nebudou kvalitně působit, když se stav akutně zhorší nebo když nemoc přejde do těžších fází. Také je nutné nemocného naučit používat správným způsobem dýchací svaly, tedy bránici a břišní stěnu. Nemocnému prospěje, když si vyrazí k moři nebo do lázní, a pokud mu teplá voda a vzduch příliš nevyhovují, pošlete ho do podzemní jeskyně. I to mu pomůže. Dlouhou chvíli si může daný člověk zkrátit hrou na dechový hudební nástroj, díky tomu se naučí správně dýchat.

Nejlepší je samozřejmě vůbec neonemocnět a nemuset se léčit. O to, aby k tomu došlo, vlastně nedošlo, se musí snažit hlavně člověk sám. Potěšující zprávou je, že toto onemocnění příliš dědičné a předejít mu není až tak těžké. Stačí se řídit několika zásadami a dodržovat je. Je naprosto jasné, že zejména je nutné okamžitě přestat s kouřením nebo s ním raději vůbec nezačínat. Kromě toho bychom měli žít zdravě a aktivně. Naše strava by měla být bohatá na ovoce, zeleninu, ale i bílkoviny. Vhodné je také nezanedbávat pohyb na čerstvém vzduchu, aktivně cvičit a v případě kontaktu s prašným prostředím, který plícím neškodí o nic méně než cigarety, důsledně používat již zmiňované ochranné pomůcky, tzv. respirátory. Zdravý životní styl a absence cigaret nám také pomůže snížit počet infekcí dýchacích cest. Jedním z preventivních opatření je i očkování proti chřipce.

Sami vidíte, že způsobů, jak ochránit sám sebe před chronickými obstrukčními plicními chorobami není moc a nejsou ani složité. Tak je vyzkoušejte. Jsem si jistá, že s výsledkem budou vaše plíce spojené. Jen jděte do toho.

Krystyna Kędziorová


 
„Jsme obyčejní lidé jako vy, jen máme hendikep, se kterým náš život navenek vypadá odlišně, pro vás zdravé nezvykle. Pro kompenzaci máme různé pomůcky, ale v jádru se náš život od vašeho neliší. Radujeme se, sportujeme, bavíme se. Umíme i pracovat, i když si někteří zaměstnavatelé myslí, že s hendikepem jsme použitelní jen na ‚lepení obálek‘. Opravdu nemáme rádi, když nás druzí považují za chudáčky a litují nás.“

Pozvánka na besedu

Náhodné obrázky z naší Galerie

luhacovice-11
PA062163
rovna_prava_pro_vsec...
okolo-msk2011-104
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním těchto stránek souhlasíte s jejich použitím.
Více informací o používání cookies se dozvíte v tomto článku.